PROJEKT ZIBA MUZEUM MODERNíHO SKLA by

by 20. 9. 2016

Sklo jako médium umění se stalo vyjadřovacím prostředkem a nevyčerpatelným tématem, jež má svou nezastupitelnou úlohu v kulturních i technických dějinách lidstva. České sklo pak jako fenomén patří díky své kvalitě a originalitě na špičku celosvětové produkce. Proto je absence reprezentativní domácí instituce zaměřené na jeho současný vývoj zarážející. V tomto smyslu se s napětím očekávalo otevření unikátního projektu s názvem ZIBA Glass experience Museum v okázalé novorenesanční budově Zemské a Živnostenské banky v centru Prahy na podzim roku 2016. Tento ambiciózní záměr se však nakonec nepodařilo uskutečnit.

 

Projekt byl iniciován společností CPI a předsedkyní správní rady ZIBA, o.p.s., paní Marií Vítkovou. Realizaci připravoval tým v čele s Ladislavem Pflimpflem, který se coby ředitel od roku 2013 snažil o založení tohto jedinečného muzea prezentujícího sklářskou tvorbu renomovaných českých i mezinárodních umělců a designérů. Od roku 2014 se zde konaly první výstavy ve výlohách tzv. Window Gallery, kde byly mj. Představeny dvě z nejdynamičtějších českých sklářských firem (Lasvit a BOMMA), které ve své produkci českého designového skla spojují řemeslnou zručnost s inovativními výrobními technologiemi. Projekt ZIBA se takto stal i platformou pro přehlídku světové tvorby v oblasti uměleckého šperku Schmuck 2015, vystavena zde byla i umělecká tvorba V.

K. Nováka (1942–2014), proběhla tu prezentace Ateliéru K.O.V. pražské UMPRUM či výstava jednoho z ročníků mezinárodní soutěže Stanislav Libenský Award 2015 apod. Velkorysé financování ze strany soukromého investora a nabídnutý prostor dokazovaly, že původní záměr vybudovat mezinárodně respektované muzeum ve smyslu laboratoře ve skle byl brán vážně. Synergické spojení umělecko-kreativně-ekonomických vztahů bylo podpořeno i mezinárodním týmem kurátorů a umělců. Především však souběh místa a času určoval koncept muzea a jeho hybridní program, jenž byl po stránce technologické zaměřen na nové přístupy a materiály. Po stránce společenské pak cílil na mezinárodně uznávané autory a jejich vliv na výrobu, a samozřejmě také na odbornou i laickou veřejnost. Vzájemná spolupráce propojovala silné impulsy k uskutečnění výjimečných vizí v různých rovinách: 1) výtvarník – designer – investor (mecenáš) – peníze; 2) město – budova – kulturně-ekonomicko-společenský genius místa. Konsekventní řešení projektů a mezinárodní reprezentace (například jednání v Corning Museum of Glass v New Yorku, největším světovém muzeu skla, nebo účast na setkání mezinárodní Glass Art Society v Chicagu či na milánském veletrhu designu Salone Internazionale del Mobile) naznačovaly velký potenciál do budoucnosti.

Přípravný kurátorský tým pod vedením Maxima Velčovského (kreativního ředitele firmy Lasvit a vedoucího ateliéru porcelánu a keramiky UMPRUM) ve spolupráci s Milanem Hlavešem (vedoucím sbírky skla a keramiky a kurátorem moderního a současného skla a keramiky v UPM v Praze), s Petrem Novým (ředitelem pro odbornou činnost a hlavním kurátorem v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou) a se Sylvou Petrovou (National Glass Centre, Sunderland, UPM) projektoval unikátní zážitkové expozice současného skla ve spojení s výtvarným uměním, designem, architekturou a s vyspělými technologiemi v podobě rozměrných instalací světových i domácích autorů využívajících skla jako hlavního materiálu s prvky kinetiky, interaktivity či světelných zdrojů. Celý multifunkční komplex sliboval show: výstavy zastupující přední sklářské značky, sklářskou huť, restaurace, kavárny a služby pro veřejnost jako vícefunkční sál pro představení aktuálních projektů a instalací nebo kreativní dílnu pro děti,

Se svým zaměřením by však tento muzeální pokus v konfrontaci s podobně zaměřenými institucemi neobstál jednoduše. Jako příklad můžeme uvést německé Glasmuseum Hentrich v Museu Kunstpalast v Düsseldorfu iniciované Helmutem Hentrichem, který věnoval svou rozsáhlou sbírku i dům městu Düsseldorfu. Dlouhodobě bylo toto muzeum vedeno dr. Helmutem Rickem, který precizně teoreticky zpracoval historii skla i současnou produkci, připravoval podnětné výstavy inspirované současným sklem, doplňoval sbírky a snažil se do nich zařadit současné nezmapované počínání v celé evropě. Obohatil sbírky muzea o díla Stanislava Libenského, René Roubíčka, Zdeny Strobachové a Václava Ciglera. The Corning Museum of Glass v Corningu je centrum založené a podporované jednou z největších továren zabývajících se výrobou skla na světě, dánské Glasmuseet v ebeltoftu funguje díky spolupráci a finanční podpoře dobrovolníků. To znamená, že pro provoz muzea je potřebná podpora města, průmyslu nebo fyzické osoby. Přitom je nutné i zdůraznit, že odborně vedenou sbírku s historickou hodnotou není možné v krátkém čase sestavit či jen tak zakoupit.

S finální podobou muzea ZIBA však nebude nutné polemizovat. Projekt byl pozastaven a památkově chráněná budova, „objekt na exkluzivní adrese“, slouží od listopadu loňského roku jako sídlo evropské centrály CeFC China. Světově respektované české sklo by si sice podobný noblesní prostor zasloužilo, přesto by nám v procesu umění nemělo jít jen o to, kde věci momentálně jsou, o posuzovatelný výsledek, ale o to, kam směřují.

 

Václav Cigler, Michal Motyčka / Terasa / návrh pro střechu ZIBA / 2013 / foto: archiv umělců.

Václav Cigler, Michal Motyčka / Návrhy instalace soustředěné na člověka a jeho vnímání pro ústřední prostor ZIBA / 2013 / foto: archiv umělců.

 

Jana Šindelová

More stories by

Jana Šindelová