border
<< zpět

Design obor, který sebou mrská, škube a stále se proměňuje

Jana Mattas Horáčková


Dnes velmi módní slovo design je skloňováno v mnoha různorodých kontextech. Pojďme se v anketě pokusit současný design definovat. Vybraní designéři a pedagogové oboru nám poskytli inspirativní odpovědi na několik otázek směřujících na proměny profesionální tvorby designu u nás. Je zajímavé sledovat, jak se v některých bodech dokonale shodnou.
 
1. Mění se pozice grafického designu v současné společnosti? Dokážete zhodnotit vývoj za posledních let ??
2. Kde je podle vás hranice designu a umění a je třeba takové hranice vytvářett?
 
 
Tereza Ruller, The Rodina
1. Díky digitalizaci dnes může být designér opravdu každý. Nedoceněnost „tradiční profesionality“ nutí designéry čím dál vynalézavěji performovat svou roli. Tzn. být grafický designér dnes nestačí, musíte umět hrát fotbal, mít plnovous nebo být zručný programátor. Naopak dostupnost počítačů a hlavně všudy přítomné zasíťování společnosti otevírá možnost novým možnostem participace.
2. Design volně přechází do umění a naopak. Na hranice narazíte jen v prvním ročníku VŠ, kdy se vás učitelé snaží přesvědčit o nedotknutelnosti služebnosti nebo naopak tvůrčí autonomie.
 
Pavel Frič (PF) a Michaela Labudová (ML), Monsters
1. ML: Pojem grafický design dnes zahrnuje velmi široké pole aktivit a výstupů, jeho asi nejvýraznějším rysem je všudypřítomnost. Jako každý jiný obor reaguje grafický design na společenské, ekonomické, technologické a jiné změny ve společnosti. Pro mě jako pro designéra je z hlediska vývoje v nedávné době zásadní fenomén „kritické praxe“, investigativnost designérů, potřeba diskuze a teoretické reflexe.
PF: Vnímám to z pohledu insidera. Grafický design se stává více prostorem pro diskuzi. Mám na mysli například transformaci brněnského bienále z mezinárodní výstavní přehlídky ‚klasického střihu‘ na designérský festival a místo pro neformální komunikaci a setkávání. Tato změna začala v Brně samozřejmě už dříve než před pěti lety, ale poslední ročník bienále (kurátorsky zaměřený na grafický design a vzdělávání) ukázal proměnu na festival a diskuzní platformu dost vyhroceně a podle mého názoru šťastně.
2. PF: Ta hranice, pokud ji chceme hledat, je proměnlivá – tekutá. A je asi daleko podstatnější se zaměřit na vztah a vzájemné ovlivňování umění a designu než na definici hranic.
Poslední dobou se s diskuzí nad vzájemnou pozicí a vymezením umění a designu setkávám velmi často. Jeden z příměrů, které padly na půdě FUD v Ústí nad Labem během obhajob klauzurních prací, zní: „Je to jako rovnice: 1 + 1 = 2, umění je spíš když 1 + 1 = 3.“ Osobně cítím nutkání i prostřednictvím grafického designu vytvářet kontext, v kterém „1 + 1 = 3“. Myslím tím, že dobrý grafický design může mít potenciál měnit vžitá schémata našeho vnímání – tj. naše vnímání okolního světa i sebe sama.
ML: Hranice? Osobně chápu vizuální prostor jako velkou nádobu, ve které jeden pohyb může ovlivnit druhý. Umění již dávno zařadilo do svých postupů mechanizmy grafického designu a design převzal mnohé od umění. Jsem grafický designér a jsou pro mě nejzajímavější projekty, které atakují běžnou představu definic grafického designu a mají potenciál zpochybňovat a znovu vykreslovat obrys oboru novými nepředvídanými směry. Přitažlivé pro mě je hledání nových kontextů a rozšiřování diskurzu grafického designu nejen ve vztahu k umění, ale i v dalších oblastech lidského konání.
 
 
Petr Babák, Laboratory
1. Ne, určitě se pozice nemění. Je stejně bezvýznamná jako před pěti lety.
2. Hranice není nutné vytvářet ani mezi uměním a grafickým designem. Hranice totiž není dobré vytvářet vůbec. Pokud bychom měli u všeho vymezené hranice, za které nikdo nemůže a za nimiž číhá něco tajemného zlého, temného, nepřekročitelného, tak sázíme knihy stále švabachem a tiskneme pouze na ruční papír a nikdy jinak. Často kolem sebe potkávám přemýšlivé vousaté třicetileté starce, kteří by nejraději knihu středověkou, písmo probůh neměnit, vždyť Baskerville byl nejlepší a je a bude a navždy... Jsou slepí, nevidí, jak se obor grafického designu kolem mrská, škube a stále proměňuje.
 
 
Robert V. Novák
1. S hodnocením bych byl opatrný, ale za zmiňovaný časový úsek se například dá vypozorovat příklon k určitým trendům. Po delší době bych si zase dovolil tvrdit, že se v oboru grafický design jedná o určitou „stylotvornost“. Vzhledem k neustálému zrychlování šíření informací ale může mít takový pocit jepičí životnost.
2. Definování nějaké hranice je zbytečné. Samozřejmě že u některých „děl“, kde mluvíme o grafickém designu, převažuje praktický aspekt, ale i takové práce jsou vytvářeny v kontextu doby, a tudíž musí reagovat na obecnější názory. A naopak, některé produkty umělecké, které zacházejí s typografií nebo skladbou obrazu v kompozicích blízko grafickému designu, se poučují na druhém břehu. To je přirozené. Vzájemně se ovlivňují, a možná právě dnes víc než kdy jindy. Názorným příkladem toho je kniha PROTO – Grafický design a současné umění.
 
Radim Peško, RP Digital Type Foundry
1. Jako designér bych si to rád myslel. Žádné obecné ohodnocení ale zřejmě neobstojí, vždy záleží na konkrétní zemi, společnosti nebo společenství
2. Myslím si, že hranice oborů jsou docela jasně definovány rozdílným charakterem obou praxí a podstatou prací samotných, nikoliv formálními hledisky, způsobem uvažování, použitým médiem atp. Protože jsou ale ty hranice částečně společné, spojují.
 
 
 
Richard Jaroš, Side2
1. Pozícia grafického dizajnu sa v poslednej dobe určite mení. Trend toho, že dizajn nie je len predajným artiklom, ale taktiež užitočným nástrojom, našťastie dorazil aj do našich končín. Okrem dizajnérov si túto skutočnosť musí uvedomiť samotné publikum. Ale tomu bude, podľa môjho skromného názoru, predchádzať ešte jedna generačná výmena.
2. Myslím, že táto otázka je vopred zodpovedaná. (smiech)
 
Žaneta Drgová, FAVU
1. Pozice grafického designéra se proměňuje v souvislosti s kulturněspolečenským a technologických vývojem. Grafický design prostupuje napříč celou vizuální produkcí dnešní společnosti. Široká škála produkce v oblasti grafického designu začíná u autorských designérem iniciovaných projektů a na druhém pólu končí službami pro konkrétního klienta. Produkty grafického designu nás obklopují a komunikují na každodenní bázi.
V českém prostředí výrazně schází kritická a teoretická reflexe designu, proto mě těší, že se v poslední době otevírají oborové diskuze, které odhalují, že design nejsou jenom produkty, ale také autoři a jejich příběhy.
2. Současný trend ve vzdělávání v oblasti grafického designu a umění obecně klade důraz především na schopnost kritické reflexe.Tatometodajeodpovědí na stále se stírající hranice mezi uměním a designem. Tzv. design thinking neboli designérské myšlení, schopnost kriticky reagovat na zadání, je přenositelné napříč různými obory. Designér by proto měl být schopen ze své pozice vyhodnotit zadání a nabídnout adekvátní řešení.
 
 
Kateřina Přidalová, designreader.com
1. Je dobré rozlišit situaci u nás a v zahraničí. Např. pozice designu v Holandsku je značně kulturně odlišná. V posledních letech u nás sleduji několik tendencí. Množství nových škol a studijních programů orientovaných na grafický design, které v poslední době vznikají, naznačují, že profese grafického designéra je v současnosti velmi žádaným artiklem. Tato situace bezpochyby souvisí s obecným boomem vzdělání, který v době ekonomické a společenské krize dosahuje stupně, kdy nabídka absolventů výrazně převyšuje poptávku na trhu práce. S demokratizací praxe grafického designu, snadnou dostupností softwaru souvisí i fakt, že k provozování této živnosti není potřeba se prokazovat diplomem či certifikátem. V prekérní situaci na trhu práce se tak setkávají jak vzdělaní designéři, tak samoukové.
Nůžky se rozevírají – na jedné straně máme elitní školy, renomovaná studia a autorské osobnosti, na straně druhé pak různé rekvalifikační kurzy grafického designu, soukromé studijní programy, samouky a dělníky oboru, kteří se zapojují do pochybných tendrů na crowdsourcingových portálech apod. A to nepočítám online generátory, kde si klient může vytvořit design své firmy svépomocí. Tato situace grafickým designérům neprospívá a pro některé je mnohem složitější obhájit hodnotu a kvalitu svojí práce.
Na druhou stranu lze vnímat i určité ideové posuny a zavádění zahraničních trendů do naší oborové praxe, které (grafický) design nahlížejí z hlediska procesu, jako strategickou kritickou praxi – tzv. design thinking. Z této tendence pak vyplývá v poslední době častěji skloňovaný design management ve firmách a podobné aktivity, které se snaží jít pod povrch designu. Cítím tedy potřebu jisté rehabilitace designu jako praxe, která produkuje vizuálně vyladěné formy.
2. Hranice neexistuje, oba obory se prostupují. Obecně tedy „hranice“ nepotřebujeme, zbytečně bychom se omezovali (jak tvůrci, tak uživatelé). Otázka rozlišování mezi uměním a designem je čistě individuální a záleží na hledisku, jakým design a umění nahlížíme. Jako každá jiná lidská aktivita jsou design i umění pevně zakořeněny v kultuře a společnosti. Proto se nabízí nekonečně mnoho interpretací umění a designu. S každým dosaženým horizontem se nutně objevuje nový. Ono nadužívané slovo kontext je stále tím nejvhodnějším kritériem. Na jedné straně máme kontext produkce – kdo a kde dílo tvoří, s jakým záměrem, na straně druhé pak kontext recepce – kdo a kde dílo vnímá.
Anketa byla krácena. Na www.flashart.cz můžete najít odpovědi na následující dvě otázky
3. Jak poznáte dobrý (grafický) design? Podle čeho se řídíte?
4. Doporučte nám nějaké současné zásadní dílo z oboru designu, které by nám nemělo uniknout.
 
 
Jana Mattas Horáčková je kurátorka a teoretička umění a designu.
 
 
 
 
 
 
PROTO – Grafický design a současné umění, od editorů Petra Bosáka, Roberta Jansy, Markéty Magidové a Jana Rouse, 2013, foto: z archivu P. Bosáka.
Xerox a risograph, z knihy Proto - Grafický design a současné umění, foto: z archivu P. Bosáka
The Rodina Tunica, New York, t-shirt pattern, foto: z archivu The Rodina.
The Rodina Royal Core fashion show identity, foto: z archivu The Rodina.