border
<< zpět

Magic Carpets – The Others

30.10.2018

image news (id-46-0)   

Hrvoslava Brukšic, Melanie Garland: The Others, AlbumArte, Řím, 18. - 21. 9. 2018 
Viktor Čech
 
        Kouzelný koberec prince Husaina z pohádek Tisíce a jedné noci umožňoval svému uživateli se přenést z jednoho vzdáleného místa na druhé během pouhého okamžiku. Dnešní poletování po mezinárodních rezidencích migrujících umělců by našim předkům asi připadalo stejně magické. Většina této tvůrčí mobility je dnes poháněna honem tvůrců za novými zkušenostmi, kulturními kontexty i kontakty. Povědomí o onom pohádkovém dopravním prostředku na západ dorazilo z fascinujícího orientu v době, kdy neputovali tolik jedinci jako spíše informace a kulturní formy. Dnes je naopak jedním z hlavních důvodů potřeba osobní zkušenosti, narušení komunikačních bariér a stereotypů sdílením míst a situací. Pokud jsou dnes často výtvarní umělci jakýmisi vítanými kulturními nomády, přeskakujícími mezi jednotlivými zeměmi na svých magických kobercích, jiní lidé, kteří putují za svými sny, jsou nejen stále upoutáni k pomalé pozemní pouti, ale jsou především leckým chápáni jako nebezpečný kulturní virus, ohrožující lokální společnost.
 
Rezidenční síť Magic Carpets se řadí k těm, jež ono umělecké nomádství podporují, ale také v rámci současného projektu The Others umožnila propojení současných umělců se specifickou situací migrace a migrantů v italském kontextu. Řím je město kde se tyto dvě roviny protnuly. Místo, které má dlouhou tradici nejen kulturních poutí umělců, ale i kosmopolitního mísení různorodých kultur a jejich syntéz. Současně je ovšem napjatější, jak o tom svědčí nejen nedávno kulminující vlna migrace, ale i vzestup místního politického radikalismu. Mezi turisty bloudícími římskými uličkami a uprchlíky čekajícími na svůj další nejistý osud ve středisku na římské periférii leží velice ostrá mentální hranice. 
 
 

 
Dvě rezidentky projektu Magic Carpets – Chorvatka Hrvoslava Brkušić a v Berlíně působící Chilanka Melanie Garland ve svých projektech, které byly následně prezentovány v místní galerii AlbumArte, nezůstaly jen u pouhého distancovaného komentáře uprchlické problematiky, ale těžiště jejich práce naopak leželo v dialogu a výměně zkušeností s konkrétními jedinci. Hrvoslava Brkušić obrátila svůj zájem směrem k hledání mladým migrantům domov asociujících zvuků. I její výsledná výstavní prezentace využila především senzuálních podnětů, práce s asociací vizuálních prvků a zvuku, vycházející z jejích průzkumů v terénu římské civilizační krajiny. Naopak Melania Garland, v jejíž tvorbě je dlouhodobě přítomné zkoumání jejího vlastního imigrantského původu vedoucího z Evropy do Jižní Ameriky, při svých diskuzích s imigranty podněcovala jejich vlastní vyjádření zkušeností z cesty počínající opuštěním domova až po jejich aktuální liminální situaci, spojenou s nejistými očekáváními. Výsledné dopisy, propojující ve snaze se vyjádřit slovo a obraz se jí staly následně inspirací k vytvoření autorské knihy – jakéhosi zobecnělého podobenství jejich zkušeností, ztělesněného v sérii kresebných schémat, koláží a textů. 
 
Výtvarná práce Melanie Garland, často spojená s materiálem papíru, konceptualizovanými schématy odrážejícími paralely mezi lidskou migrací, migrací biologickou i geologickým pohybem pak položila v rámci výstavní instalace elegantní protiklad k senzuální reáliím Hrvoslavy Brkušić. Výsledný dojem z galerijní prezentace tohoto projektu rozhodně nebyl didaktickým komentářem současné kritické sociopolitické situace, ale díky intenzitě autonomního tvůrčí syntézy v práci obou umělkyní získal imanentní politický náboj, schopný někdy oslovit hlouběji než sebehlasitější demonstrativní vystoupení.