border
<< zpět

Martin Drábek o výstavě Heroic vs. Holistic v PLATO Ostrava:

22.01.2018

image online (id-2-0)   

Heterogenita na hraně kolapsu

Heroic vs. Holistic / PLATO Ostrava, Kancelář pro umění, Ostrava

Výstavním projektem Heroic vs. Holistic s podtitulem Erotic eco-drama, jehož kurátorkami a spoluautorkami jsou sestry Daniela a Linda Dostálkovy, uzavírá ostravské Plato další etapu své existence. Letos na jaře se totiž tato galerie stěhuje do budovy bývalého hobby-marketu Bauhaus a opouští tak po téměř roce vizuálně originální, ale rozlohou přeci jenom nedostačující prostory bývalé prodejny textilu na ulici Českobratrská. Sestry Dostálkovy jsou prakticky od počátku existence Plata součástí nejužšího pracovního týmu a výstava Heroic vs. Holistic je tak již třetím projektem, který zde s různou mírou podílu vytvořily. Exhibition v roce 2015 připravila Linda Dostálková, na Přípravném portrétu Mladé dívky z jara loňského roku Dostálkovy spolupracovaly s Michalem Novotným, a konečně současný projekt je kurátorským dílem obou sester. Společným znakem všech tří výstav je strategie „použití“ uměleckých děl, kterým je v zájmu nového příběhu částečně odebráno jak původní významové pole, tak autorství – díla nejsou popsána a divák se k informacím dostane jedině skrze přiloženou mapu s půdorysem instalace. Tematicky a formálně se však jedná o tři zcela odlišné projekty.
Díky užití metaforického vyprávění neposkytuje instalace Heroic vs. Holistic téma svého příběhu divákovi nijak snadno. V krátkém doprovodném textu mluví autorky o kontrastu mezi expertním (heroickým) vnímáním krize přírody, jež procesy v ní sleduje z pozice „laboratorní“ perspektivy jako uzavřené systémy, a tedy systémy, které je možno racionálně a bez emocí kontrolovat. Zcela jinou perspektivu pak nabízí holismus, který ve svém celostním „tekutém“ pohledu spojuje odlišná vyprávění z různých míst světa a vidí „metaforickou roli přírody usazenou v abstraktních, universálních principech“. Výstava je podle kurátorek postromantickým ekodramatem, které ukazuje prolínání tělesnosti a přírody, či prolínání heroické a holistické etiky.
Heroic vs. Holistic je tedy jedním z dalších uměleckých komentářů k ekologické situaci v životních podmínkách antropocénu, od podobných projektů se ale liší užitými prostředky a tomu odpovídajícími výstupy. Kromě strategie použití uměleckých produktů Barbary Falender (PL), Grzegorze Kowalského (PL), Miyeon Lee (KR), Benyho Wagnera (DE) a také samotných sester Dostálkových zde dochází ke kombinaci klasicky zpracovaných malířských a sochařských artefaktů s médiem videa a fotografie. Třetí důležitou strategií je pak architektura celé instalace. Kurátorky rozestavily díla v galerii do podoby kapsle, jejíž střed je zcela prázdný a divák je tak obklopen jak po obvodu prostoru, tak, díky nástropní malbě jihokorejské umělkyně Miyeon Lee, shora. Instalace odráží jak bipolaritu tématu – mezi dřevěné kůly podpírající police (příroda) jsou na dvou místech vpleteny monitory (civilizace) –, tak napětí mezi uklidňující prostorovou ohraničeností a významovou nestabilitou metaforického sdělení.
Významy se totiž v instalaci nerodí prostřednictvím tvrdých faktů, ale vrstvením jemně naznačených kontrastů. Dřevo a monitory, fragmenty lidských těl utopených v neopracovaném kameni či rozmazaná fotka muže, který se v lese po užití LSD ve své mysli mění na sibiřského tygra. Člověk se tady objevuje převážně jako nahý, což z něj na jednu stranu činí přirozenou součást ekosystému, zároveň v tom samém ekosystému působí nesmírně křehce a zranitelně. Nejangažovanější složkou celé instalace jsou nepochybně videa Benyho Wagnera, která nelineárně vrství obrazy zemědělské produkce, jejího dopadu na životní prostředí, opic visících na drátech vysokého napětí, zoufalých nezaměstnaných lidí nebo člověka zamaskovaného uprostřed přírody, která se ale náhle mění v digitální koláž.
Přes zjevnou významovou „vzdorovitost“ má ale instalace v sobě obsažen i vstřícný moment. Divákovi je ponechána možnost vnímat výstavu v jednotlivostech, neboť i ty nesou autonomní, často vizuálně a významově zcela odlišný, potenciál. Zároveň tady ale existuje možnost jednotlivosti propojit a zahlédnout tak třeba obraz zrcadlové transformace nesnadno definovatelných procesů ekosystému, kde se na hraně přítomnosti a budoucnosti činnost člověka setkává s přírodním děním. Kde neexistuje jasně definovatelná role dobra a zla a kde je laboratorní logika předpověditelných dopadů dysfunkční, protože vztahy mezi přírodním a lidským jsou v otevřených systémech chaotické a překvapivé. Mrtvá je idealistická vize heroického boje přírody s člověkem (nebo člověka s přírodou), protože ve skutečnosti jde o jedno velké kontinuum, kde člověk vstupuje do politického vztahu s procesy přírodního typu a svým konáním, kupříkladu biotechnologickým, spoluustavuje možnosti a podobu budoucí existence.
Sestry Dostálkovy ve své tvorbě opakovaně ukazují, že podstatou jejich tvůrčí metody je maximální míra heterogenity a snaha posunout systém výstavy až na hranu kolapsu. V projektu Heroic vs. Holistic se jim ambivalentnost celého vyprávění daří udržet také pomocí klasických estetických forem, konkrétně užitím abstraktních obrazů Miyeon Lee a soch Barbary Falender, které zde ve službách holismu fungují jako smířlivé katalyzátory, umožňující budovat toleranci k nelogicky imaginativním obrazům komplexnosti světa. Divákům se tak nakonec vedle racionalitou způsobených pocitů paniky a úzkosti, vzhledem k tématu krize přírody pocitů logických, zároveň dostává možnosti rozpustit se v něžných záhybech do mramorového kamenného polštáře obtisknutých stydkých pysků nebo precizně kompozičně vystavěných abstrakcích krajin, v nichž je do extrému dovedeno napětí mezi lineární formou a prázdným prostorem.
 
Martin Drábek je kritik umění a pedagog.
 
Foto:
Pohled do výstavy Heroic vs. Holistic, zleva: Daniela & Linda Dostálková, Heroic vs. Holistic II, 2017, full HD video, 05 min 20 sec; Heroic vs. Holistic III, 2017, full HD video, 02 min 53 sec; Beny Wagner, Inner Circle, nalepený vinylový barevný tisk na výloze, rozměry variabilní, 2016, PLATO Ostrava, 2017. Foto: Daniela Dostálková, PLATO Ostrava.