AM 180
Už zase Horák. Tento otrávený povzdech člověk spatří, stoupá-li po schodišti jednoho z družstevních domů na okraji Olomouce. Na úklidovém kalendáři, který týden co týden neúprosně určuje, kdo je zodpovědný za čistotu chodby, je mezi třemi obyvateli daného patra také jméno Martina Horáka (1968). Slova „už zase“ ke svému jménu připsal autor sám. Formulka se neobyčejně hodí také na jeho nynější bohatou výstavní aktivitu. Po létech klidu se „náš nejlepší olomoucký výtvarník“, jak o sobě hlásal na budovatelské nástěnce v roce 2005 v Galerii Jelení, objevil na několika větších výstavách: například Hrubý domácí produkt (GHMP, Praha, 2007),Forma následuje… risk (Futura a Karlín Studios, Praha / SNG, Bratislava, 2007) nebo Absence v záznamu (Galerie Václava Špály, Praha, 2008). Větu v této souvislosti vyslovuji mnohem nadšeněji: Už zase Horák! Že je o něm slyšet zaslouženě, ukázala také jeho letošní samostatná výstava v galerii A.M.180. Nedá se říct, že by prostor přeplnil: čtyři práce a jeden readymade ale postačovaly, neboť v jeho tvorbě je motiv chybění rovnocennou součástí. Do galerie neváhal umístit zcizenou odjezdovou tabuli rychlíků z Olomouce do Prahy (podobnou, jakou ve stejné době vystavil i ve vitríně Bezhlavého jezdce v Holešovicích), aby připomněl své působiště a ušklíbl se pražskému přehlížení regionálních umělců. Avšak první, co návštěvník při vstupu do galerie spatřil, byly znaky pro nekonečno a půl vytvořené z ornamentálně vyvedených domovních číslic. Nekonečno Horáka zajímá už delší dobu, přidanou půlkou ho stupňuje do ještě větší absurdity. Jeho objekty se tváří nenápadně a chvíli trvá, než je dekódujeme – jako právě zmíněný objekt nebo kostlivcův hnát v první místnosti, který má o jeden kloub navíc. Autorovy zásahy bývají často minimální: nápis Píši ti v bolesti, který je součástí kresby Václava Stratila, doplnil uvozovkami a dílo vystavil. Převedením do přímé řeči si jej přivlastnil k vyjádření vlastních pocitů a zároveň jeho vyznění znevážil transponováním do ironické polohy amerického „so-called“ gesta. Pro Horáka je typické právě takovéto podvratné glosování objekty vytvářenými v duchu Do-It-Yourself. V rohu zadní místnosti galerie nenápadně opřel pneumatiku kola automobilu, jejíž vnitřní část vyplnil montážní pěnou a střepy z rozbité lahve. Objekt připomene autorovu sérii prázdných lahví od vína, na kterých jsou z nedopalků cigaret vytvořeny nápisy Je mi trochu smutno nebo Budu pořád míň cítit a pořád víc vzpomínat. Pneumatika je obnaženou, zraňovanou duší s bolestným a zároveň prázdným obsahem. Horákovy práce vyvolávají konstantní smutek. Ne přesladce melancholický, ne zahořkle poraženecký. Čistý. Koncentrovaný.
Terezie Nekvindová
Martin Horák: „Píši ti v bolesti“, uvozovky na kresbě Václava Stratila, 2008, foto: archiv autora.