Jak už se stalo pro tuto výraznou osobnost současné české výtvarné scény příznačné, Jiří David zase jednou přišel se svou uměleckou kůží nestydatě na trh. Tentokrát téměř doslova. Výstava jeho velkoformátových obrazů a několika objektů v prostorách brněnské galerie Na Mostě je příznačná právě těmi jakoby „surové vyvěšené kůže“ asociujícími volně zavěšenými nenapnutými plátny. Ty mohou na první pohled diváka poněkud odradit svou roztříštěnou kompozicí plnou drobných prvků či nepřehledně se překrývajícími, komplikovaně vrstvenými obrazovými rovinami. I přes tvrzení umělce v názvu výstavy, je právě jeho paměť to, co mu zde slouží jako studnice nepřeberného množství fragmentů prožívané „reality“, transformované do specifickéznakové„řeči“, dané konvencemi společnosti, řečí umění a především umělcovou osobní intuitivní strukturalizací. Paměť ovšem není jen to, co jsme zaznamenali svými smysly či zažili, jsou to také naše vnitřní touhy, asociace a obavy, to vše se objevuje v různých podobách i v Davidově práci. I když se podoba umělce samého objevuje v mnohačetných reprezentacích přímo na obrazech a odkazuje tím diváka neustále k umělcově osobní zkušenosti, jeho nejzajímavější řešení bychom asi měli hledat v kombinaci zdánlivě vylučujících se přístupů – od geometrických nárysů až technického rázu, přes figurativní fragmenty až po zdánlivě gestické projevy, ovšem ne vše je zde tím, čím se jeví – různé momenty z tradice výtvarné řeči zde zastupují jakési „znaky“ či „reprezentace“, jejichž skutečné výtvarné řešení se navzájem prostupuje, a relativizuje tak zdánlivou jasnost protikladů. K této nelineární síti fragmentů paměti bychom mohli hledat zajímavou paralelu, k čemuž svádí i technicistní prvky obrazů jak u současné počítačové technologie zpracování dat či grafiky,tak i u odtud inspirované umělecké tvorby. Přitom se ale David ani o píď nevzdaluje od neustálého intenzivního řešení tak klasického a konzervativního, přitom stále trvale aktuálního a nepostradatelného média, jako je malovaný obraz. Dva v prostoru umístěné Painting Objects vytvořené z obrazů jako z konstrukčního materiálu umožnily autorovi ještě více zdůraznit nejednoznačné napětí mezi referující formou a definujícím obsahem obrazů. Schopnost Jiřího Davida plně syntetizovat do svého uměleckého projevu nejen své zkušenosti, ale až téměr formou jakéhosi mentálního otisku i struktury své osobnosti… jako člověka i jako umělce, což v Davidově případě znamená jedno a to samé, je vskutku výjimečná.
Viktor Čech je výtvarný kritik, žije a působí v Praze.
Jiří David: „Už si nevzpomínám, je to nebezpečné“, Galerie Na Mostě (Wannieck gallery), Brno.
Z cyklu Painting Objects, 2007;
In a Meadow, 2007, plátno 150×140 cm;
Presumption of Death, 2007, akryl na plátně, 150×420 cm. Foto: archiv autora.