Dvojice kurátorek Barbora Klímová – Jolanta Trojak po projektu Můj šálek kávy na pražské AVU znovu oslovila Evu Humlovou. V rámci Šálku Eva vystavovala špendlíky Bez názvu a byla jedním ze dvou vybraných hybatelů následujícího lavinového efektu ve výběru dalších vystavujících autorů. Tentokrát sama dostala pro svoje objekty vlastní čas a prostor. Bílá blůzka, šedá sukně, pravidelný rytmus dechu… Jemné inteligentní ruce kouzlí nad klínem v tiché smyčce znakové řeči a zároveň minimalistického tance představy křehkých tvarů a jako mýdlové bubliny je vypouští do prostoru, nebo lépe, do jakési jeho ideje. Neither Title Nor a Precise Date…, bez názvu, v bezčasí a bezprostoří. Ač tedy ne precise date, zároveň tuze precise, přesné, zřetelné, ostré, ale i tenké, útlé a také úzkostlivé. Jemně zhmotnělé se zachytily na stěnách v rohu vedlejší místnosti. Instalací poskládanou z objektů z tenké balzy, umělohmotných bílých a černých lamel a proužků papíru a pryže, která ve svém původním velkém formátu nese příznačně symbolický název EVA, Eva navazuje na svoji diplomku z roku 2007. Akcent na ticho a křehkost, rytmus, cyklicky se odvíjející pohyb. Objekty přestávají být objekty ve svém smyslu, ale každý jeden se stal subjektem. Nejsou podobenstvími ani se za nimi neskrývají příběhy, ale samy se vyprávějí, jsou příběhy linií a ploch, podobně jako Kupkovy Příběhy černé a bílé, tady odvíjené do trojrozměrného prostoru a leckdy nedokončené. Příměr Křehké stonky z básně americké minimalistické básnířky Agnes Martin poeticky a přitom naprosto přesně odpovídá opomíjené a jen zdánlivě paradoxní síle subtility. Nelze se o ně opřít, ale tolik je síly v nich…
Eva Humlová, Bez názvu, 2008, papír, balza, pryž, foto: archiv autorky.
Lucie Šiklová