Památník národního písemnictví se poslední dobou snaží navázat svou činností více na současnost a do své výstavní aktivity, která přetrvává ve všeobecném povědomí v kontextu literárního odkazu naší kultury, začal sporadicky zapojovat také současné výtvarné umění. Tentokrát na letní období od června do října 2008 otevřel na konci zhruba kilometr dlouhé promenády v letohrádku Hvězda výstavu Obrazy slov. Příznačně ji spojují dva výrazové prostředky, text a obraz. Prolínání těchto dvou tradičních médií není dnes již žádnou novinkou, naopak text začleněný do uměleckého díla či přímo nahrazující tradičně chápané umělecké dílo potvrzuje pokračující linie umění, která se v šíři současné transformace postkonceptuálního uměleckého diskurzu soustředí na projekty, jež problematizují jak vnímání podoby, tak i vlastní funkce uměleckého díla. A tak se použití písma, slova, textu, jeho významu či jeho znaku už objevuje skutečně všude. Vstoupilo do všech tradičních postupů od malby po instalace, audio-video projekce, a o to výrazněji, avšak s poněkud odlišnější strategií také do digitálního i grafického projevu.
Záslužnou snahu kurátora Zdeňka Freislebena o názorné upozornění na tuto linii v současné umělecké tvorbě a o propojení jejích rozmanitých forem lze vnímat různými způsoby. Převládá však zcela jistě trochu vyprázdněný účinek poněkud nezdařeného zdůraznění toho, jak se slovní a textové zápisy, hesla, šifry, myšlenky, koncepty a ideové záznamy projevují v současných autorských uměleckých přístupech, které chápeme ještě jinak než pouze vizuálně. Bohužel díky neodvážnému, neobjevnému a nekonfliktnímu výběru vystavených děl lze velmi snadno nabýt dojmu až prvoplánového zařazení všech etablovaných umělců, u nichž se písmo – třeba jakýmkoliv způsobem – objevuje v díle. Na rozdíl od starší vystavené generace, která hledá ať už spíše subjektivní formulace pro společenské a umělecké otázky, či se snaží o nepředmětné vyjadřování pomocí slova a jeho grafické podoby, směřuje mladá generace k uchopení širších komunikačních a sociálních procesů. Nikdy např. nehledáme v dílech Jana Šerých pouze vizuální práci s geometrií znaků – tajenkové sdělení jasných tvarů jeho jakoby funkčních hlavolamů je tentokrát nehierarchicky, pouze opticky, zdůrazněno mnohokrát znásobenými charaktery BBBB nebo OOOO. Jinak je tomu s o to složitěji posunutou rovinou „rozostřené“ sémantiky v textové práci Marka Meduny. Ještě jinak to ukazuje prostorová instalace, která dominuje centrálnímu prostoru prvního patra, kterou Tomáš Svoboda vytvořil obraz sídliště; či tak, jak exemplárně v kombinaci kontextu teorie obrazu uvažoval v roce 2004 Ján Mančuška ve své proslavené intervenci pro Cenu Jindřicha Chalupeckého do Moravské galerie atd. Takto výrazně zastoupená mladší generace konceptuálně uvažujících umělců (také Černický, Svatošová, Thýn, Vaněk) je zároveň obklíčena více či méně ryzími malířskými pracemi mladých (Hošek, Chovanec) a vyzrálejších osobností střední generace (jako např. Stratil, Skrepl nebo Kovanda). Také starší věková kategorie (např. Pivovarov, Chatrný) zastupuje odlišnější koncept zapojení písma do svých dvoudimenzionálních děl. Jde tu o hrubou neestetickou kaligrafii,heslovité jednoslovné výroky, absurdní kumulace, narušení konvencí, intelektuální mystifikace…Řadaumělců, kteří pracují s textem, by každopádně mohla být delší a rozmanitější, ale ambice kurátora byla představit pouze autory, co „slibují kvalitu“ (pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/vystavy-aktualni-vystavy.php?pg=1&id=63).
Zcela bezdůvodně pak může působit akcentování jednotného charakteru vystavených prací zástupce nejstarší generace, Dalibora Chatrného, které podporuje snad jen dojem početného zastoupení jeho díla ve sbírkovém fondu PNP. Také tvorba Václava Bláhy stojí sémioticky poněkud mimo hlavní sledovaný trend, protože se váže spíše ke znaku figury než jazyka. A nakonec možná až skutečně příliš jednoduchým pojítkem se stalo písmo na výstavě, která sleduje nejrůznější přístupy společenské, sociální a jiné, důvodem k tomu, aby se zde odprezentovala reklamně působící přehlídka klauzurních prací Ateliéru grafického designu a nových médií VŠUP Petra Babáka. V tomto smyslu by zcela jistě postačoval vyvedený grafický design výstavy a doprovodný plakátolog.
Pohled do expozice, T. Svoboda (objekt v popředí), P. Písařík (vlevo), J. Šerých (vzadu), foto: archiv PNP.
Eva Krátká