TEREZA BUŠKOVÁ
Tereza Bušková (*1978) dokončila své formální školení v roce 2007 na Royal College of Art v Londýně, kde se věnovala především volné grafice a krátkému experimentálnímu filmu. Hned její první film nazvaný Svatební rituály, 2007, získal ocenění na mezinárodním festivalu filmu a videa v Estonsku (2007) a poté i v Kanadě (2008). V tomto, stejně jako i v následujícím filmu nazvaném Zapomenutý sňatek, 2008, autorka zkoumá úlohu a skryté významy tradičních rituálů. Divákovi je pak představuje jako události poetické, zároveň však v sobě skrývající mnoho temných sexuálních konotací, čímž vyvolává otázky o prapůvodní roli muže a ženy. Příběhy jsou koncipovány bez narativního základu, což autorce umožňu- je volně pracovat s vizuálními, často až divadelními efekty odkazujícími k tableaux vivants. Filmy Terezy Buškové přímo vybízejí k mnohovrstevné interpretaci a toto kódování do různých obsahových rovin vytváří poutavou podívanou. Nejnovější Buškové projekt nazvaný Jarní rovnodennost získal podporu britského Arts Councilu a bude představen v Londýně v létě 2009 v galerii 176 známé sběratelky Anity Zabludowicz.
terezabuskova.co.uk
Tereza Bušková, Zapomenutý sňatek, 2008, film, 6 min. 40 sec;
Nápadníci, 2007, sítotisk, 96×72 cm;
Sváteční dny, 2008, sítotisk,
88×58,6 cm.
Veronika Wolf
FRANTIŠKA GILMAN ŠEVČÍKOVÁ
Františka Gilman Ševčíková (*1973 v Praze) vystudovala AVU v Praze, diplomovala v roce 2000 v ateliéru malby Vladimíra Skrepla. V době studia absolvovala dvě stáže v USA – 1998 San Francisco Institute v Kalifornii a 1999 Cooper Union v New Yorku, kam se v průběhu stáže přestěhovala. V současné době žije a pracuje v New Yorku společně se svým manželem Timem Gilmanem-Ševčíkem, se kterým tvoří uměleckou dvojici (spolupra- cují na veškerých uměleckých projektech již od roku 1998). Společně se zúčastnili několika mezinárodních uměleckých rezidencí, z nichž byla stěžejní stáž ve švýcarské Basileji 2003, kde vytvořili materiál pro tři výstavy: Solo v NOD v Praze, který lze číst jako příklad tzv. postprodukce ve třech médiích: instalaci, malbě a objektu; Regionale v Kunsthalle Basel, kde instalace obsahovala dva obrazy, jednu nástěnnou malbu a dva objekty; Dvě těla krále v galerii Davide Dimaggio v Miláně a Berlíně, která se skládala z širšího výběru děl, se stejnou základní ideou pozůstalosti umělce, člověka či objektu, a vytvářela reprezentace proti sobě stojících myšlenek: absence a přítomnosti, reprezentace a abstrakce, vzpomínání a zapomínání. Na tento cyklus navazují ve svých současných projektech.
V roce 2006 získali uměleckou rezidenci od Irish Museum of Modern Art v Dublinu, již zakončili výstavou Blindspot, provokativní parafrází na osud uměleckého díla po smrti autora. V roce 2007 měli samostatnou výstavu v Cullen Fine Arts v New Yorku. V letošním roce dokončili sérii obrazů a instalaci zabývající se architekturou myšlení. Vyšel také souhrnný katalog jejich prací z let 2002- 2008 s názvem Cover (ed. David Korecký, Praha 2009).
Františka Gilman Ševčíková + Tim Gilman, Bez názvu, ze série „Po“, 2007, olej na plátně, 215×244 cm, foto: Bill Orcutt, courtesy Evropský parlament.
Kateřina Fojtíková
HYNEK MARTINEC
Český výtvarník Hynek Martinec (*1980) žijící v Londýně ve svých 28 letech již stihl ukončit AVU v Praze (prof. Beran), tvořit v New Yorku (mimo jiné navštěvoval studio Jeffa Koonse), Paříži a Londýně, vyhrát prestižní BP Young Artist Award 2007 v londýnské Národní portrétní galerii (NPG) a dostat se do mnoha veřejných i soukromých sbírek, včetně sbírky kresby Britského muzea.
Poloha Martincových prací osciluje od abstrakce (cyklus Kabeláže, 2006-7) ke klasické figurální malbě, ve které se mnohdy odvolává ke starým mistrům (cyklus Lost in Time / Ztracen v čase, 2008). Do širšího povědomí zřejmě nejvíce vstoupil hyperrealistickým obrazem Zuzana v Pařížském studiu, 2007, který získal výše zmíněné ocenění. Portrét zachycující dívku ze Srí Lanky byl vybrán na letošní BP Portrait Award londýnské NPG. Pojítkem mezi zdánlivě odlišnými polohami tvorby je téma času, které Mar- tinec zkoumá z různých pohledů a zpracovává odlišnými médii. S prchavostí okamžiku souvisí i jeho nejnovější projekt nazvaný At The Same Time… / Ve stejném čase…, zachycující tentýž okamžik na různých místech. Několik pláten z tohoto souboru bude vystaveno na Prague Biennale 4.
hynekmartinec.com
Hynek Matinec, Angela From Sri Lanka – detail, 2008, acryl na plátně, 120x120cm, courtesy of Standard Chartered Bank Collection London, foto: Hynek Martinec.
Veronika Wolf
PETRA VALENTOVÁ
V dnešní intermediální době se může zdát úsilí Petry Valentové (*1966) o klasický sochařský tvar na první pohled až nepatřičné. Tato absolventka pražské AVU (2001) a newyorské Hunter College (2005) tvrdošíjně pracuje s tradičními materiály, jako je dřevo, kámen, bronz nebo hlína. Vytváří jednoduché, perfektně zpracované objekty, sochy a instalace, které v nás evokují vzpomínky na dobře známé tvary a předměty. Vedle těchto pro ni nejtypičtějších děl se však věnuje i kresbě, performanci a konceptuálním projektům. Asi nejznámější je její projekt kuchařských receptů od nejrůznějších newyorských mužů, kteří se ozvali na inzerát, v němž se pokoušela hledat člověka z malého národa Sami. Velmi osobní je i komiks, který vytváří na základě příhod a fotografií ze své indické svatby.Přestože Petra Valentová již léta žije a pracuje v New Yorku, kontinuálně se pohybuje mezi Spojenými státy, Finskem, Indií a Českou republikou. Právě výstava v jejím rodném městě, kdy na podzim minulého roku vystavovala v pardubické galerii Mázhaus, se pro ní stala příležitostí k přemýšlení o svém putování napříč kulturami a pokusech se v nich zabydlet.
petravalentova.com
Pohled do expozice v galerii Mázhaus, Pardubice, foto: Petra Valentová;
Květina, 2006, růžový mramor, průměr 45×9 cm, foto: Petra Valentová.
Pavlína Morganová