Galerie Šternberk patří díky vysoké kvalitě výstavního programu už více než 10 let na mapu současného umění u nás. Z regionální úrovně ji vyzvedl svou specificky zaměřenou koncepcí Pavel Brunclík (1997-2001), v nastoleném trendu pokračoval fotograf Michal Kalhous (2001- 2006) a nepřestává v ní ani současný kurátor Martin Fišr. Plány současného vedení města však její další fungování zásadně ohrožují. Starosta Jaromír Sedlák si v rozhovoru pro Šternberské listy (5/2009) sice uvědomuje, že galerie má „výbornou pozici na poli výtvarného umění v České republice“, ale vytýká jí malou návštěvnost. O výjimečný program v podstatě nestojí, zaštiťuje se potřebou transformace městských kulturních zařízení v ekonomicky úspornější celek (zhruba 40% nákladů na provoz galerie je přitom hrazeno z grantů). O co tu jde především, je historický dům v centru města, v němž galerie sídlí. V tomto ohledu se bohužel nejedná o úkaz v rámci polistopadového vývoje ojedinělý (např. nedávná kauza ČMVU v Praze aj.). Starosta veřejně deklaroval, že město chce dům prodat a galerii přemístit do jiných prostor, v nichž vzniká tzv. Expozice času. Podkroví, v němž by se údajně mohly také odehrávat výstavy, jsou podle kurátora, galerijní rady a dalších odborníků zcela nevyhovující. Ještě hrozivěji zní další část starostova plánu: „Obecným záměrem je kumulovat pracovní funkce jednotlivých zaměstnanců v kulturních zařízeních a jejich možnou zástupnost.“ Znamenalo by to zrušení odborné pozice kurátora, která jediná může zajistit kontinuální kvalitu programu. Galerii nepostihly hrozby přesunutí nebo zrušení poprvé, doufejme, že i tentokrát budou zažehnány. Neveselou skutečností zůstává, že Historické město roku 2008 oceňované za svůj přístup k památkám nechápe podporu živé kultury za stejně důležitou. Kauza vyvolává otázku, zda je i na menších městech dobré usilovat o překročení hranic regionu, nebo stačí spokojit se s pohodlným průměrem.
Terezie Nekvindová