Jan Nálevka koncipuje své projekty jako absurdní experimenty a vystavováním jejich výsledků se vystavuje řadě rizik – naposledy v českobudějovickém Domě umění (Jan Nálevka, Until The Morning Comes, 4. 2. – 1. 3. 2009), jehož program se dlouhodobě orientuje na minimalistické tendence. Forma Nálevkových prací by mohla být označena za minimalistickou, pokud se vám podařilo zapomenout na instalaci ze sepraných vlajek, plátna připomínající léčivé lyrické abstrakce a podobně. Formální strohost jeho galerijních výkonů je příznakem důslednosti. Prázdnota nespoléhá na estetický potenciál jednoduchosti, je jenom prázdná. One never can tell. Jako by nic. A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu. So-metimes it hurts. Sag mir, wo die Blumen sind. Nálevkovy práce mají trojjedinou podstatu složenou z názvu, popisu a fyzického dokladu autorova konání. Názvem přečerpává emoce z jiné situace, písně či doby. Krátký text popisuje kroky, které autor podnikl, tedy jakýsi příběh. Je to ale opravdu to, co se mu stalo? Vzniklo umělecké dílo (video, obrazy či kresby), jehož materiálnost je opět zavádějící, protože jej pobyt v galerii předurčuje k navazování neperspektivních vztahů v množině postkonceptuálních prací. O co tu skutečně jde, hledejme uprostřed tohoto trojúhelníku, anebo někde mimo. Autor vystavuje své motivace, o nichž důsledně mlčí – ačkoli píše o svých „cílech“ a „tématech“.
Smíchané obsahy tubiček všech odstínů vytvořily řadu nebarevných monochromů, modrá na videu nepozorovaně odtikává o odstín méně, výsledkem usilovné práce s propiskou jsou tři různorodě vyčárkované sešity, čísla na displayi kalkulačky se přesýpají přes početní znaménka, až se nakonec vždy rovnají nule, video s narůstající šesticí číslic odpočítává vlastní framy. Dispozice Domu umění umožňují chodit galerií pořád dokola, Nálevkovo dílo se dále vyvíjí nebo možná kamsi propadá a tohle čekání na ráno považuji za jeho dosud nejsilnější prezentaci. Jako by dokázal dát ticho víc nahlas.
Jan Nálevka, pohled do výstavy, zleva: A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu, 2009, video, DVD, 8 min. Jako by nic, DVD, 57 min., foto: Jan Mahr.
One Never Can Tell, 2009, akryl na plátně, 12 obrazů, cca 150cm, foto: Jan Mahr.
Lenka Vítková