Na otázku po tom, jaké jsou hmatatelné důsledky subjektivní revoluce, kterou kladla výstava nazvaná Hmatatelné důsledky revoluce subjektivity (Tangible Consequences of a Subjective Revolution), odpovídá Hof v jazyce geometrické abstrakce, konkrétně minimalismu. To s sebou přináší jisté podvratné uspokojení, neboť u většiny umění tohoto druhu byl od samého počátku kladen důraz na omezení umělcova rukopisu a individuality. Subjektivita byla ale vytěsněna jen nedokonale. Minimalisté naslouchali dřívěj- ším formám abstrakce, ale byli přitom prosti subjektivity revoluční politiky a utopických a duševních aspirací, které v nich nalezli. A vždycky zůstali zmatenými minimalisty. I ve své nejpřesnější podobě se minimalismus stále zabýval vnímáním a dotvrzoval tak Stellův aforismus: „To, co vidíte, je to, co vidíte“ – a dovedete si snad představit subjektivnější přístup?
Hofův příspěvek učiněný prostřednictvím vybroušených kruhů (Hand Sanded Green Yellow Layer Painting – Ručně vybroušená žlutá vrstva), vytváření cihel z barvy (Black Paint Bricks Cube – Kostka z cihel z černé barvy) a kreslení prázdných ploch (Single HB Pencil – Jediná tužka tvrdosti HB) je ukázkou triumfu subjektivity vedoucí ke sterilitě, kde je práce hloupá a repetitivní, materiály sotva schopny být samy sebou a umělec sotva schopen napřít představivost a proměnit je. Na konci zase zůstává jen vnímání a nedotknutelná osamělost individuální subjektivity.
Jeremy Hof, Hmatatelné důsledky revoluce subjektivity 2009, pohled do instalace, courtesy Contemporary Art Inc., Vancouver.
Dion Kliner