Silo, šedý kov a čerstvě natřené plochy se lesknou v poledním kansaském slunci. Náš pohled se pomalu posouvá zleva doprava a pak zase zpět, obkružuje silo, jako kdyby to byl ostrov uprostřed bažiny. Celá scéna je zahalena do téměř úplného klidu a jasné
projekční plátno na nás zírá z hloubky tmavého prostoru galerie. Čtverec bílého světla na podlaze vymezuje úhel záběru webové kamery a ovlivňuje pohyb videa v závislosti na našich pohybech. 3D prostředí díla Oil Stick Work (Olejový nátěr) je občas obtížné odlišit od reality, kterou zobrazuje; Johna Gerrarda zajímají průsečíky mezi přírodou a technologií, které jej přivedly k zaměření na ten druh krajin a zařízení, které je možno v mnoha směrech považovat za „skutečné podoby virtuality“.
Každý den za soumraku se objeví malá postavička, aby na stěnu boudy pracně namalovala černý čtverec. Jmenuje se Angelo Martinez a je kvintesencí průměrného člověka, jehož rutinní práce skončí v roce 2038, kdy bude celé silo pokryto olejovou barvou. Ačkoli je spojen s postupnou proměnou uměleckého díla, vypadá to, že tento přesně rozfázovaný rituál zdůrazňuje praktickou nesmyslnost lidské vůle.
My diváci jsme přizváni k tomu, abychom se zamysleli nad svým postojem k tomuto scénáři, který je možno chápat pouze jako neustálý postup, stejně jako u dalšího vystaveného díla, 3D environmentu Grow/ Finish Unit. Tento působivý vepřín bez lidí, rovněž ztracený uprostřed ploché nicoty někde v Kansasu, je silnou připomínkou vzdálenosti, kterou naše kapitalistická společnost ušla proto, aby prosadila některé z našich základních instinktů a začlenila je do své zvrácené logiky. Tato prasata, automatizovaně krmená kukuřicí pěstovanou hydrogenací, můžeme považovat za produkt ropy a plynu, které je udržují naživu. Gerrardův zájem o stopu, kterou zanecháváme v našem životním prostředí, je zde ještě jasnější a dovádí sevřenou a dokonalou přehlídku ke znepokojivě dramatickému vyvrcholení.
Olejový nátěr (Angelo Martinez, Richfield, Kansas), 2008, 3D projekce v reálném čase, proměnlivé rozměry, courtesy Simon Preston Gallery, New York.
Marco Antonini