PŘED ČTYŘMI LETY se Dominik Lang představil v brněnské Galerii mladých jednou ze svých prvních samostatných výstav. Chatová osada (2005) byla založena na „jednoduchém“, ale přitom pracném zásahu do prostoru galerie, v níž autor zhruba půl metru nad úrovní podlahy postavil podlahu novou. Nevšímavý divák (a ještě spíše ten, kdo tudy pouze procházel do kanceláří ve vyšších patrech) snad mohl tuto změnu přehlédnout, nicméně zde rozhodně nešlo o snahu provedenou manipulaci skrýt. Použité dřevěné desky totiž nebyly pouze neutrálním materiálem sloužícím k prostorové intervenci, ale zároveň konotovaly trampskou romantiku spojenou s topoi zmíněným v názvu výstavy. V roce 2006 Dominik Lang jako účastník výstavy finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého zasáhl do prostoru brněnského Domu umění falešnými stěnami, které se po kolejnicích pomalu posunovaly prostorem galerie. Hravost prvně zmíněné realizace ustoupila jistému patosu a odkazování k historickému průniku mezi materiálovou intervencí a minimalismem (Richard Serra) nebo institucionální kritikou (Michael Asher).
Zmiňuji tyto dvě výstavy podrobněji, přestože by možná bylo lépe zastavit se u novějších autorových realizací. Jednak jsou spojeny s Brnem, které v tomto textu hraje významnou roli – v jeden čas se zde totiž sešly tři Langovy výstavní projekty. Zároveň tyto výstavy představují dvě charakteristické podoby autorovy práce. Pro tu první je příznačná metodicky ustavená pracnost a pohyb mezi všedním a osobním na jedné straně – a zvláštním a veřejným na straně druhé. Druhá poloha je pak spojena se zájmem o institucionální aspekty světa umění, respektive o galerijní prostor jako takový a o způsoby, jakými lze pomocí modifikacítohoto prostoru poukázat na jeho skryté roviny. U Dominika Langa však jen obtížně můžeme mluvit o „přísné“ institucionální kritice – způsob jeho práce je blízký již zmíněnému Michaelu Asherovi – podobně jako on (nebo v našem prostředí Jiří Příhoda) pracuje Lang především s fenomenálně dostupnými aspekty instalace. Vztahy (institucionální, profesionální, sociální) jsou v těchto případech zviditelňovány jako objekty, s nimiž je divák nucen se konfrontovat v první řadě svými smysly (někdy celým tělem).
Nyní už k samotným Langovým brněnským výstavám. Jako první byla zahájena ta v Atriu Moravské galerie. Jde zřejmě o dosud nejnáročnější autorovu prostorovou intervenci. Obvykle světlý a otevřený prostor Atria je vyplněn lešením, po jehož schůdcích je možné vyjít ještě o jedno pomyslné patro výš a dostat se až pod samotný prosklený strop (střechu) galerie. Kromě nepřehlédnutelného lešení byl proveden i jeden nenápadnější zásah, kdy bylo několik jinak neprůhledných tabulí skla, které strop Atria kryjí, vyměněno za čiré desky umožňující výhled ven z galerie. Hlavní síla výstavy v Atriu spočívá ve výrazném ozvláštnění navyklého vnímání prostoru. Vedle silného „fyzického prožitku“ ustupují případné jemnější reflexe (týkající se například mocenských aspektů Langovy intervence, spojených s řadou omezení jak pracovníků, tak návštěvníků galerie) do pozadí.
Druhá Langova výstava tvoří součást přehlídky Sochy v ulicích / Brno Art Open ́09, poměrně výrazně se ale z jejího celku vymyká, jak svým pojetím, tak (relativní) nedostupností. Od realitní kanceláře si autor na dobu přehlídky pronajal prostory dnes již legendární brněnské Galerie Na bidýlku, kterou od roku 1986 až do své smrti v roce 2008 provozoval Karel Tutsch. Prázdný prostor galerie jako výstavní projekt je mezní polohou umění, která však může nabývat fascinující množství různých poloh. V případě Galerie Na bidýlku otevírá Dominik Lang prostřednictvím zdánlivě jednoduchého, prostého gesta úcty a respektu živou tkáň mýtu, který se kolem této galerie utvořil. Pro ty, kteří zde byli pravidelnými návštěvníky výstav, může být návrat na Bidýlko příležitostí k sentimentálnímu ohlédnutí. Pro ty, kdo se sem nikdy dříve nedostali, se pak prázdný prostor (a jedna fotografieMarkétyOthové)stávájedinýmhmatatelným důkazem známé historie. Místnosti, které se v minulosti plnily uměním, se nyní znovu zaplňují subjektivními projekcemi, jež galerijní prostor činí nekonečně mnohotvárným.
Jako poslední byla zahájena výstava Architekt, výběr z díla v Galerii G99. Jde o další instalačně náročný projekt – do dvou místností galerie byla vestavěna ústřední chodba, z níž vede řada dveří do menších místností skrývající jednotlivé „exponáty“. Jak naznačuje již název výstavy, jde o svého druhu retrospektivu. Narazíme zde skutečně na starší Langovy práce, jako jsou objekty (respektive jejich reprodukce) ze série Domečky (2004–2007) nebo Open House (2008), videozáznam čtyřměsíční přestavby zahradní kůlny. Vedle toho je zde řada nákresů a objektů odkazující k minulým autorovým výstavám. Odkazují k realizacím, jež byly obvykle svou povahou efemérní a které si drtivá většina návštěvníků nemůže spojit s žádnou konkrétní představou. V tomto ohledu nicméně fungují podobně jako skutečné architektonické plány, které jsou také čitelné pouze pro ty, kdo disponují znalostí toho správného kódu.
Výstava v G99 je z celé trojice nejkomplexnější. Nabízí několik rovin čtení – v té první je divák podobně jako v Atriu osloven především na úrovni fyzického prožitku procházením instalace. S výjimkou vernisáže, kde byly všechny dveře otevřené, je v běžném režimu nucen se svazkem klíčů odemykat každé dveře sám. Na jednu stranu se mu dostává v Česku neobvyklé svobody v procházení výstavou, ta je ovšem vykoupena občas zoufalou snahou najít ten správný klíč. Dokáže-li se divák oprostit od „přízemní“ snahy labyrintem alespoň projít, může se pokusit zorientovat se v předložené „retrospektivě“. Jak už jsem ale zmínil v předchozím odstavci, s chybějícím slovníkem je to úkol nesnadný. Kromě čísel označujících jednotlivé „exponáty“ nenajdeme v instalaci žádné popisky ani vysvětlivky.
Jestliže je Langova práce většinou velmi jasně čitelná, v tomto případě to neplatí. Těžko říct, zda může distance, kterou si v G99 mezi sebou a vlastní prací nastavil, indikovat nějaké výraznější posuny v jeho příští tvorbě. Možná je to jen toto extrémně rychlé tempo souběžných výstav, které přimělo autora přesunout se od tvrdošíjného uplatňování vlastní „pracné metody“ k sémantické hře, která nepostrádá jisté rysy formalismu.
Dominik Lang (*1980 v Praze), žije a pracuje v Praze. Studoval na AVU a VŠUP v Praze, absolvoval International Summer Academy of Fine Arts v Salzburku a stáž na The Cooper Union v New Yorku.
Vybrané samostatné výstavy:
2009: Úložný prostor, Karlín Studios, Praha; Architekt (výběr z díla), G99, Dům umění města Brna; Návštěva, Galerie Na bidýlku, Brno; tate modern, Galerie 207, Praha; Místo pro diváka, Moravská galerie, Brno; Prostorová geometrie, Galerie NF, Ústí n. Lab; 2008: Archiv, DOX Praha (+ Jiří Hůla); Between, Zamek Ujazdowski, Warszawa (PL); 2007: Things for Viewing and Walking Around, Gallery Impex, Budapešť (HU); 2006: Prostorová představivost, galerie etc., Praha; The International Contemporary Art Fair (+Tomáš Vaněk), prezentace Galerie Display, Vídeň (AT); 2005: Udělali jsme téměř všechno (+ Jiří Thýn), Entrance Gallery, Praha; Shoping bag, Preproduction space – gallery, Berlín (D); VAU !, Galerie Jelení, Praha; Chatová osada, Galerie mladých, Brno; 2004: Dyzajn blok, Goethe-Institut, Praha; Perverse architecture, radnice Praha 15
Vybrané skupinové výstavy:
2009: Brno art open 09, Brno; Prague Bienalle 4, Praha; Very Simple Actions without Any Particular Purpose, Artra gallery, Milano (I); Vides [Empty spaces], Centre Pompidou, Paříž (F); Obydlená místa / Bewohn-te Orte – Iluze o městě a venkově, KGVU Zlín; Vzpomínky na budoucnost, Galerie V. Špály, Praha; 2008: Bewohnte orte, Springhorhof, Neuenkirchen (D); Love at firstsite,GalleryFutura,Praha;ManualCC,ZamekUjazdowski, Varšava (PL); Contemporary Czech Cubism, Galerie hl. m. Prahy; 2007: The Collectors: Live Re-Edit, Dům pánů z Kunštátu, Brno; Vylepšený model, kulhavý efekt, NoD, Praha; Praguebiennale3, Praha; Hrubý domácí produkt, Galerie hl. m. Prahy; Invisible thinks, Trafo Gallery, Budapešť (HU); Essl award, Moderní galerie AVU, Praha; 2006: Finále 2006, Cena Jindřicha Chalupeckého, Dům umění města Brna; Pozval jsem pár přátel, aby se přišli podívat, Galerija Nova / Galerija M. Kraljević, Záhřeb (HR); Mars field,Galerie Mars, Moskva (RU); Věcné stavy, Karlín Studios, Praha; Gorkiewicz, CHEEK, Lang, Meduna, Pětiletá, Wolff, Galerie Rakouského kulturního fóra, Praha; 2005: 1811197604122005, Plan B, Kluž (RO)
Dominik Lang, Architekt, výběr z díla, pohledy do instalace, 2009, foto:Jan Zálešák
Jan Zálešák je teoretik umění a kurátor.