Velmi ráda představím alespoň jménem všech deset mladých talentovaných umělců, kteří byli letos vybráni čtyřčlennou porotou do českého finále Essl Award CEE 2009 přímo v místě konání výstavy, v prostorách Veletržního Paláce NG v Praze. Byli to studenti Jan
Chlup, Monika Fryčová, Anna Hulačová, Karolína Kohoutková, Petra Malá, Jitka Nesnídalová, Samuel Paučo, Jan Pfeiffer, Jiří Staněk a Petr Valer.
Uznání odborné poroty, tedy první cenu spolu s částkou 4000 €, si letos právem odnesl Jan Pfeiffer, student AVU v Praze, který v sérii tří fotografických snímků zachytil téměř totožnou skupinu cestujících postávajících v hloučku na podobných autobusových zastávkách. Sérii pojmenoval jednoduše Podle první (2008). Mezi čekajícími na první pohled převažují cizinci. Autobusy, na které cestující čekají v Berlíně, v Praze a v New Yorku, ve všech třech případech míří na letiště. Zastávky, situace i skupinky jsou si navzájem podobné. Tomu, kdo často létá letadlem mezi světovými metropolemi, musí připadat tyto tři fotografie povědomé. Nenápadné déja vu. Právě tento opakovaný a nemanipulovaný otisk soukromé paměti si naprosto získal porotu ve složení prof. Agnes Essl a Eva Wirlitsch-Essl (AT), nezávislý kurátor a publicista prof. René Block (AT) a soukromý galerista Jiří Švestka (CZ), která shodně hlasovala a udělila Janovi hlavní cenu. Vítěznou fotografickou sérii doplňovala ještě instalace nazvaná From (2008), běžný nábytek, židle a stůl,a drobné zboží zakoupené v prodejnách Ikea. Jednotlivé předměty by byly naprosto obyčejné a všední, kdyby ovšem jejich poloviny nebyly vyrobeny každá v jiné zemi, v jiné části světa. Všudypřítomná globální uniformita tak získala pod drobnohledem tichého a soustředěného pozorovatele osobitější nádech. Jinakost se stala viditelnější díky lokálním odchylkám od předem stanovené univerzální normy.
Druhá cena i s finančním ohodnocením 3000 € byla přisouzena Petře Malé, studentce pražské VŠUP, za její čisté, zvláštně znepokojivé velkoformátové fotografie. Autorka vystaveným souborem A ona řekla, dyť se dívá (2008) v náznacích mapovala vlastní imaginární svět, ve kterém se v jednom zobrazení setkávají reálná místa a prožitky se sny, to vše se mění, viděno optikou nejasných vzpomínek. Petra se do hloubky zabývá médiem fotografie itéměřne uchopitelným fenoménem paměti. Manipulovaná barevná fotografie se v jejích rukou jevíjako velmi vhodný prostředek, kterým dokáže své soukromé vzpomínky, dojmy a představy zviditelnit. Tajemství i nejistota bývají podstatou jakéhokoli dnešního zobrazení. Petra Malá si je tohoto zdánlivě danajského daru „nových médií“ plně vědoma a ještě více jej prohlubuje precizní technikou, zvolenými náměty z minulosti, osvětlením i prvky odkazujícími k manipulovanému a aranžovanému vnitřnímu dokumentu. Cyklus A ona řekla, dyť se dívá (2008) je neuvěřitelně uvěřitelný, a nebo naopak?
Zvláštní cenou Vig Special Invitation spojenou s částkou 1000 € (také s možností prezentace na výstavě ve vídeňské Ringturm, v centrále koncernu Vienna Insurance Group), byla odměněna Anna Hulačová, studentka AVU v Praze (trochu neskromně asi dodám – můj osobní tajný tip pro nově zavedené ocenění). Tuto cenu Anna obdržela za měkký objekt, hravé performance a neméně poetický street art, pro jejichž realizaci si vybrala dětské hřiště a prostor před McDonaldem. V prvním případě si umělkyně vytvořila z materiálu na mycí houby přenosný hrad a měkkou královskou korunku, se kterými vyrazila mezi děti na pískoviště – projekt se jmenuje A kingdom in a suitcase (2008). Jemná, a přitom razantní byla streetartová performance před McDonaldem Sweet Street Art (2008), kdy spáry mezi dlažebními kostkami a obklady vyplnila umělkyně kečupem a hořčicí. Na jiném místě zas Anna nahradila tvrdé dlažební kostky měkkými českými buchtami nebo přizdobila louže šlehačkou ve spreji. Porota v tomto případě ocenila především autorčinu jemnou poetiku a lehkost.
Ocenění Essl Award i samotné Essl Muzeum letos slaví deset let svého trvání, deset let také doposud setrvává ve funkci generálního ředitele umělec a pedagog prof. Milan Knížák. Nehodlám na malém prostoru zbrkle srovnávat soukromou iniciativu rodiny Esslových s činností ředitelskou (státem), a tedy i politicky řízenou. Poznámku na závěr si však neodpustím, metoda i heslo „Do It Yourself“ jsou mi i tentokrát mnohem bližší.
Jan Pfeiffer,Podleprvní,2008
Katarína Uhlířová je teoretička umění