RUTH EWAN

11. 6. 2009

Hrací automat osaměle visící na zdi galerie Ancient & Modern připomene jukeboxy, jaké byly běžně k vidění v restauracích 70. let. Vystavený automat však obsahuje sbírku protestních a ideologických písní, které umělkyně shromažďovala od roku 2003 a jež mají původ v širokém spektru společenských, politických a historických událostí. Po zmáčknutí tlačítka se roztočí disk s tematikou občanských práv, izraelsko-palestinského konfliktu či protikapitalistické hnutí, a malé žluté světýlko pak velké politické události a hnutí promění ve zvukovou stopu.

V Ewanové „jukeboxu pro ty, co chtějí změnit svět“, je na první pohled zřejmé, že se autorka chopila role archiváře, zatímco posluchači přisoudila roli toho, kdo si může vybírat. Podle jakých kritérií se však budeme při výběru písní v jukeboxu řídit? Rozhoduje o tom spíše naše znalost nahrávky, anebo typ události, do jaké je nahrávka zařazena? Čím se řídí náš výběr a jak se tyto písně, pokud vůbec, stávají součástí našeho politického a historického vědomí?

Díky relativní nezúčastněnosti vlastní ar- chivářům si Ewanová může dovolit na tyto otázky neodpovídat. Na rozdíl od většiny podobného umění je však její dílo jen o to lepší. Nabízí fascinující a zvídavé ohledávání kolektivní kulturní paměti prostřednictvím hudby.

Hrací automat osaměle visící na zdi galerie Ancient & Modern připomene jukeboxy, jaké byly běžně k vidění v restauracích 70. let. Vystavený automat však obsahuje sbírku protestních a ideologických písní, které umělkyně shromažďovala od roku 2003 a jež mají původ v širokém spektru společenských, politických a historických událostí. Po zmáčknutí tlačítka se roztočí disk s tematikou občanských práv, izraelsko-palestinského konfliktu či protikapitalistické hnutí, a malé žluté světýlko pak velké politické události a hnutí promění ve zvukovou stopu.

V Ewanové „jukeboxu pro ty, co chtějí změnit svět“, je na první pohled zřejmé, že se autorka chopila role archiváře, zatímco posluchači přisoudila roli toho, kdo si může vybírat. Podle jakých kritérií se však budeme při výběru písní v jukeboxu řídit? Rozhoduje o tom spíše naše znalost nahrávky, anebo typ události, do jaké je nahrávka zařazena? Čím se řídí náš výběr a jak se tyto písně, pokud vůbec, stávají součástí našeho politického a historického vědomí?

Díky relativní nezúčastněnosti vlastní ar- chivářům si Ewanová může dovolit na tyto otázky neodpovídat. Na rozdíl od většiny podobného umění je však její dílo jen o to lepší. Nabízí fascinující a zvídavé ohledávání kolektivní kulturní paměti prostřednictvím hudby.

 

Ruth Ewan, Community Songs (Jack) (Komunitní písně (Jack)), 2009, fixananalezenémzpěvníku,lněnéplátno,plexisklový rám, 29,5x22x3 cm, courtesy galerie Ancient & Modern, Londýn.

 

Andrew Marsch

Find more stories

Home