— John Berger 1
Dávno víme, že fotografie nezobrazuje pravdu. Víme, že každý snímek je zasazen do určitého času a prostoru, že vznikl a je ukazován s určitým záměrem. Ale stejně, někde v podvědomí, toužíme fotografii věřit a být dál ukolébáváni nekomplikovanos- tí předmětného sdělení, vidět v něm stopu existence osoby, místa či události. Série Aleny Kotzmannové Apartment je ve srovnání s velkými opusy jako Klasika nebo Cyclone relativně malá. Skládá se z šesti čtvercových černobílých fotografií, popisek a na webových stránkách uvedeného vysvětlujícího textu, v němž nám autorka sděluje, že „sérii Apartment tvoří fotografie exteriérů a interiérů, záběrů fiktivního bytu a pohledů z jeho oken. Zachycená prostředí jsou pomocí názvu svedena v jedno pomyslné místo v divákově představivosti.“ 2
Jako by bylo všechno jasné, neboť k jiným autorčiným cyklům je třeba hledat klíč, číst metafory, snažit se pochytit fragmenty příběhu (a doufat, že je v nich vůbec nějaký přítomen). Apartment tedy divákovi „pochopení“ zdánlivě usnadňuje. Ale přesto je Apartment provokující. Klade totiž více otázek, než nabízí odpovědí. Možná proto, že umožňuje nahlédnout, jakým způsobem fotografie pracuje s podvědomím, jak dokáže manipulovat s divákem i s realitou a jak sdělení ve fotografii vůbec vzniká. Série Apartment obsahuje tři fotografie interiéru „bytu“ (Chodba, Vstupní hala, Ložnice) a tři „výhledy“ ven (Z ložnice, Z terasy, Z kuchyně). Onen fiktivní „byt“ je zvláštní, neboť působí spíše jako veřejný prostor. Je neosobní, anonymní, nepřístupný. Zakryté okno i stůl, přivřené dveře… Každá fotografie nabízí ale i náznak jiného světa – škvíru ve dveřích, kousek vedlejší místnosti, světlo za oknem. Ovšem ten náznak je tak nepatrný, že si ho spíše bolestně uvědomujeme, než abychom ho skutečně viděli. Proti tomu „výhledy“: jedinečné scenérie, představující tři možné typy míst – divoké moře, kulturní krajinu a neprostupný les. Je fascinující sledovat, s jakou lehkostí z těchto nesourodých fotografií autorka jedním elegantním gestem pomocí textu sestavuje fungující celek. V knize Fotografie: Podivný, stísněný prostor z roku 1994 Mary Price tvrdí, že význam fotografického obrazu je určen skrze související slovní popis a vlastní kontext, ve kterém je fotografie použita. Jakoby v sobě každá fotografie generovala nekonečné množství významů, kterému až autorské gesto dá smysl a popisem zúží (či rozšíří) množství možných interpretací.
Zdálo by se, že je Alena Kotzmannová v něčem bytostně nesoučasná. Nevzdává se po technické stránce kvalitní fotografie, neoslavuje ani nekritizuje soudobou společnost. Jak napsala Edith Jeřábková, v základní vrstvě jejích fotografií je jeden obraz, oproštěný od služebnosti dokumentace vizuální zkušenosti. 4 Kotzmannová nepracuje s rozhodujícím okamžikem, s náhodou, spíše dlouhodobě analyzuje náš vztah k obrazu, jeho čtení, chápání a další myšlenkové zpracování. Pohrává si s časem a prostorem, fotografie jí slouží k vytváření nové reality, která je však stejnou iluzí jako ta „skutečná“. Jsou to analogie filozofického uvažování o povaze světa: Člověk se chytil v pokoji, když se dveře, které nejsou zamčené, otevírají dovnitř a jeho nenapadne, že má táhnout, místo aby tlačil. 5 Série Apartment dokládá, jak je pomocí spojení fotografie a textu možné v divákovi vyvolat určité (správné!) postoje a jak je těžké se od nich pak oprostit. Protože neexistuje žádná ne-virtuální realita, protože realita je jen hraničním pojmem, kterému se přibližujeme a který nikdy nemůžeme dosáhnout, mohu hovořit o alternativních způsobech dosažení reality. 6 Médium fotografie dávno není o jediné pravdě, ale dokáže zviditelnit paralelní světy.
Poznámky:
1. John Berger, Ways of Seeing, 1972. Citováno z: Liz Wells (eds.), Photography: A Critical Introduction, Routledge, Oxon 2004, s. 29.
2. kotzmannova.cz/KOTZMANNOVA/18cz.html, staženo 5. 11. 2009.
3. Mary Price, The Photograph: A Strange, ConfinedSpace,1994. Citováno z: viz pozn. 1, s. 28.
4. kotzmannova.cz/KOTZMANNOVA/13cz.html, staženo 5. 11. 2009.
5. Ludwig Wittgenstein, 1942. Citováno z: Ludwig Wittgenstein, Rozličné poznámky, Mladá fronta, Praha 1993, s. 67.
6. Vilém Flusser, Za filozofii fotografie,Hynek,Praha1994, s. 32
Alena Kotzmannová, Apartment, 2006–2007, fotografická série, 6 fotografií 75 x 75cm, courtesy Hunt Kastner Artworks, Praha.
Helena Musilová je historička a teoretička fotografie. Působí jako kurátorka v pražské Národní galerii a pedagožka na Katedře fotografie FAMU.
