S poslední výstavou, věnovanou málo známému dílu z let emigrace malíře, grafikaifotografaJiřího Valenty, se koncem září 2009 definitivně uzavřel výstavníi akviziční program privátní Galerie Brno. Od počátku ji vedla Ilona Víchová-Czakó. Stala se tak, díky majiteli a sběrateli Miroslavu Lekešovi, exkluzivní kurátorkou výstavního prostoru (cca 350 m2 plochy) v historickém domě uvnitř Brna. Dnes už lze říci, že i s počáteční fází hledání se galerie zprvu příliš nelišila od většiny výstavních síní, které mimo Prahu svým širokým rozkročením vycházely anebo dosud vychází vstříc zájmově vícevrstevnaté skladbě místního publika. Avšak opravdu silnou stránkou, na rozdíl od téměř všech privátních i veřejnoprávních galerií vůbec, zde byla na domácí poměry vysoká úroveň všech finálních výstupůk jednotlivým výstavám. Během bezmála šestiletého trvání galerie tam proběhlo 37 výstav, které byly doprovázeny velmi dobře připravenými katalogy (anebo alespoň katalogovými listy).
Výstavní program si kurátorka, jejíž předchozí zkušenosti se vázaly k regionálnímu, veřejnoprávnímu muzeu umění (KGVU ve Zlíně), připravovala až na drobnou výjimku sama. Přes počáteční hledání, ke kterému patřilo i pořádání nejrůznějších výtvarných sympózií, se Iloně Víchové podařilo úspěšně profilovat s dvoukolejním výstavním programem, v němž našly uplatnění jak různé generace známých osobností současné výtvarné scény, tak i objevitelské exkurse za autory nepříliš frekventovanými anebo v regionu zapomenutými. Právě zde je v konečném součtu možné hledat jednu z příčin nepříliš velké podpory galerie z vnějšku, jinak – tváří v tvář úskalí byznysu – určitě respektované. Provozovatelem byla nejprve reklamní a marketingová společnost Mediagate, v loňském roce se Galerie Brno stala součástí aktivit Nadačního fondu současného umění, který provozuje i brněnskou Wannieck Gallery. Tak jistě nechtěně, v době finančních pádů a turbulencí, vyvstala úměra mezi razantně extenzívními nákupy (převažovala malba kdysi nejmladší generace) právníka, „milovníka umělců“ a sběratele Richarda Adama a zdánlivě defensivním, společensky i odborně se široce hledajícím programem profesionální historičky umění.
Ostatně – v daném prostoru a zadání nelze seriózně začínat od Adama, ani vypočítávat klady či zápory tak protichůdných přístupů a srovnávat z oborových hledisek nesrovnatelné. O to více se však nemá podléhat suché řeči čísel, počtů přírůstků a očekávání hodnoty, tedy těžko definovatelným výsledkům… Snad i proto, za rozhodnutím zřizovatele ukončit činnost Galerie Brno, hrála pragmaticky zcela předvídatelně přímou roli výhodnost a rentabilita jednotlivých galerijních provozů, tedy pasiva a aktiva ve vztahu nájemce a pronajímatel.
Pohled do výstavy Krištof Kintera, 2009, foto: archiv Galerie Brno.
Pavel Netopil
BAF! – NOVÝ ČESKÝ VELETRH VÝTVARNÉHO UMĚNÍ
Na brněnském výstavišti se v pavilonu A1 ve dnech 26. – 29. 11. 2009 uskutečnil první ročník veletrhu BAF – Brno Art Fair, zaměřeného na moderní a současné výtvarné umění a fotografii. Prezentovaly se zde domácí i zahraniční komerční i nekomerční galerie, obchodníci s uměním či aukční síně, v rámci doprovodného programu vystoupily osobnosti teorie a kritiky umění, kurátoři, galeristé či umělci (mj. Karel Císař, Jiří David, Jana Kalinová, Marek Pokorný, Tomáš Vaněk aj.)
(bvv.cz/baf).
FILMOVÉ PROJEKCE V MORAVSKÉ GALERII
Během posledních dvou let začala Moravská galerie v Brně obohacovat vlastní výstavní projekty o prostor filmového média. Provázanost tématických filmových projekcí doplnila zájmem o okrajovější žánry s výraznějšími přesahy do výtvarného umění. Tuto důležitou rovinu se snaží podpořit dramaturgií založenou na dokumentárních a experimentálních filmech.Vtomtosměru pozornost upíná k filmovým tvůrcům, jejichž tvorba vybočuje z běžné komerční filmové produkce akterá zasluhuje pozornost a veřejný časoprostor – Harun Farocki, Sergej Loznica, Mike Hoolboom, Martin Hans Schmitt nebo Bill Plympton či Martin Ryšavý, Filip Cenek, Lukáš Kokeš, Vít Janeček, Petra Všelichová nebo Břetislav Rychlík a Monika Rychlíková. Filmové projekce organizované ve spolupráci s MFDF Jihlava, Anifestem nebo Národním filmovým archivem se v dramaturgii Pavlíny Vogelové staly pravidelnou součástí převážně pondělních doprovodných programů MG (moravska-galerie.cz/cs/kulturni-akce).
KULTURNÍ DOMY V LIKVIDACI
Budoucí existence Domu umění v Českých Budějovicích je v ohrožení. S koncem roku skončí Městské kulturní domy České Budějovice a. s. a od ledna 2010 se tak místní radnici otevře cesta k prodeji několika lukrativních objektů. A nebyli bychom poprvé svědky toho, kdy se radní rozhodnou prodat nemovitost, v níž sídlí úspěšně fungující kulturní centrum – důvody, které se uvádějí, většinou zmiňují kritický stav objektů versus jejich současná hodnota na trhu nemovitostí… Svou systematickou prací se Michal Škoda zasloužil o to, že je dnes českobudějovický Dům umění řazen k tomu nejlepšímu, co lze v u nás na poli výtvarného umění navštívit. Jeho výstavní program je ale od primátora garantován pouze do roku 2011.
H a B. Becherovi, pohled do instalace výstavy Distance and Proximity, 2007, fotografie,foto:JanMahr;
Masanori Sukenari, pohled do výstavy, foto: Jan Mahr.
S UMĚNÍM I O UMĚNÍ NA WEBU ČT24
Portál ČT24 začal intenzivněji zprostředkovávat přímé přenosy kulturních projektů a akcí. V momentě, kdy Česká televize oznámila, že od začátku roku omezí kulturní zpravodajství na polovinu a pořad Události v kultuře, vysílaný samostatně každý den, se zruší úplně, je to alespoň trochu pozitivní skutečnost vzhledem k veřejnoprávnímu televiznímu vysílání.
Návštěvníci webu ČT24 se díky této aktivitě mohou mj. zúčastnit přednášek o umění vedených erudovanými odborníky či různých nekonvenčních setkání s domácími i zahraničními umělci. Jejich záznamy lze přehrát v iVysílání. Přenášen je mj. přednáškový program Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, který připravuje Jindřich Vybíral, a některé z přednášek probíhajících na Akademii výtvarných umění v Praze.
2VIDEO
Projekt 2VIDEO na talianskom internetovom portáli www.undo.net funguje už dva roky ako otvorená platforma pre kurátorov a umelcov, ktorí majú záujem prezentovať svoje diela online. Približne každý týždeň je táto databáza obohatená o dvojicu videí, ktoré nejakým sposobom súvisia – či už tematicky alebo spracovaním. Autorkou projektu je talianska kurátorka Francesca di Nardo, ktorá postupne prizvala viacerých kurátorov, medzi nimi nedávno i Vivianu Checchia. Táto kurátorka, ktorá v období 2008 – 2009 realizovala výskum o slovenskom výtvarnom umení, počas októbra a novembra vybrala pre portál diela z tvorby mladých umelcov ako Lucia Dovičáková, Andrea Chreňová, Martin Kicka, Rišo Kitta, Lenka Klimešová, Matúš Lányi, Lukáš Matejka, Maja Štefančíková, Stanislav Veselovský, z ktorých viacerí ešte nie sú známi ani v slovenskom kontexte. Videá sú často krátke, rôznej kvality a ťažko odhaliť klúč ich výberu. V každom prípade však ide o záslužnú aktivitu, umožňujúcu mladým umelcom zviditeľniť sa.
Andrea Chreňová a Monika Haima Kováčová, Walk on by, 2009, video, 2 min. 50 sek.;
Lenka Klimešová, Beautiful is when at least two persons finditappealing,video,1:35min,2009.Foto: archív autoriek.
AUTOPORTRÉT V SLOVENSKOM VÝTVARNOM UMENÍ 20. STOROČIA
Kníh, ktoré by vzácnej veličine „publika výtvarného umenia“ predstavili určité fenomény v slovenskom výtvarnom umení pozdĺž celého 20. storočia ešte stále nie je dosť.
Publikácia Zory Rusinovej mapuje výtvarný druh autoportrétu. Je rozložená do tematických uzlov, ktoré viac-menej fungujú i chronologicky. Autoportrét stojí na ramenách „obrov“ slovenskej kunsthistórie 20. storočia, mimo iných i na práci, ktorú odviedla samotná autorka na výstave Autopoesis či rozsiahlych projektoch mapujúcich dejiny slovenského umenia 20. storočia pod značkou SNG.
Napriek tomu, že kniha okam-žite zaujme vďaka obdivuhodnému množstvu zozbieraného a reprodukovaného materiálu, na druhý pohľad spozorujeme sito. V prvej časti v kapitolách o modernom autoportréte sa kniha nezaoberá klasickými zachyteniami autorovej podobizne, ale vo vlastnom portréte umelca hľadá stopu po hlbšej sebareflexii. Táto psychologizujúca optika samozrejme vzrastá s novými a novými tematickými zoskupeniami mladšieho umenia až po umenie súčasné, kde je pohľad na tento výtvarný druh porovnateľný s psychológiou ľudského budovania, multiplikácie či deštrukcie vlastnej identity.
Vyhnúc sa debate o zastúpení toho-ktorého autora, Autoportrét bude bezpochyby ďalšou z dôležitých zdrojových publikácií o slovenskom umení 20. storočia. Drobná výčitka smerovaná nielen na adresu tejto knihy, ale i pre nás všetkých, ktorí produkujeme publikácie o výtvarnom umení: pamätajme na našu úlohu spraviť s kníh o umení žiadaný tovar a naučme sa ustrážiť nielen ich obsah, ale i vizuálnu atraktivitu.
JAZDEC
Galéria Cypriána Majerníka, ktorá sídli v Zichyho paláci v Bratislave a spadá pod mest-skú časť Staré mesto, prišla s publikovaním nízkorozpočtového mesačníka Jazdec. Jeho vznik inicioval kurátor galérie Richard Gregor. Mesačník je vydávaný formou tlače z laserovej kancelárskej tlačiarne a zverejňovaný je na nástenke pri vchode do galérie. Pre autorov neexistuje cenzúra – jediným obmedzením je veľkosť papiera jednej A4.
Jazdec je na čítanie návštevníkom galérie prístupný počas otváracích hodín a jeho kópiu si nemôžu vziať domov. Nerozosiela sa ani na e-mailové adresy (okrem avíza, že na nástenke je umiestnené nové číslo). Podľa slov Richarda Gregora však plánuje po každom štvrťroku tri čísla zosumarizovať a rozoslať na približne 1000 e-mailových adries. Prvé trojčíslie bude výnimočne grafickyspracovanéa vytlačené ofsetovou tlačou. Bude možné si ho zakúpiť v priestoroch galérie. Naďalej však bude mesačník vydávaný nástenkovou formou, jeho úlohou je pritiahnuť diváka do galérie.
Texty píšu kurátori z Českej republiky a Slovenska, ale aj slovenskí výtvarníci. O tom, že kancelársky papier znesie všetko, svedčí i nesebakritická obrana Beaty Jablonskej k výstave Osemdesiate, žlčovitý článok Petra Janáčika k bačovaniu a zvoleniu riaditeľa Kocku v Stredoslovenskej galérii v Banskej Bystrici, alebo opakovane špendlíkom vypichnuté oči na portréte kurátora Gregora (povolená je aj divácka necenzúra).
Obsah prináša aj články, ktoré si v „contemporary“ magazínoch zrejme neprečítame, lebo nie sú v centre záujmu a možného obchodného rozvoja: napríklad rozlúčku so sklárskym výtvarníkom Lubomírom Blechom (text od Aleny Vrbanovej), či sondu Omara Mirzu do libanonskej výtvarnej scény. Keďže autori píšu texty zo svojej iniciatívy, témy sú spracované veľmi trefne a sú kvalitné: týka sa to aj doteraz všetkých spomenutých článkov, ako aj nahliadnutia Gabriely Garlatyovej pod pozlátko mnohovýznamovej témy 53. ročníka Benátskeho bienále Making Worlds, či doslova výzvy Richarda Gregora, ktorá sa zaoberá kvalitou sochy vo verejnom priestranstve. Mesačníku treba popriať čo najdlhšiu kontinuitu, aby vytvoril svojou pútavosťou nový čitateľský krúžok – a aby jeho tvorcovia nemuseli bojovať s veternými mlynmi.
Nástenkový časopis Jazdec v Galérii Cypriána Majerníka v Bratislave, foto: Lucia Bartošová.
MIKROSKOP 2009
Združenie 13 kubikov pripravilo sériu diskusií s umelcami, ktorá divákom umožní komplexne sa zoznámiť s ich tvorbou prostredníctvom ich vlastnej interpretácie. Séria diskusií sa pod názvom Mikroskop začala v roku 2008, kedy diskusie s mladými umelcami sprevádzali výstavy v priestoroch Galérie 13m3. V priebehu roka 2009 sa združenie 13 kubikov odsťahovalo z bratislavských Zlatých pieskov a v súčasnosti nemá stály priestor. Preto sa projekt koná v hostiteľskom Pláne C (v ateliéroch v bývalej továrni na výrobu nití „Cvernovka“ na Páričkovej ulici v Bratislave). Tento rok sa členovia združenia zamerali na generáciu umelcov narodených okolo roku 1965, už dlhšie etablovaných na slovenskej umeleckej scéne. Ich raná tvorba spadá do záverečného obdobia komunistického režimu, ťažiskové diela však vytvorili až po spoločenských zmenách v roku 1989.
Ako prvý sa v diskusii moderovanej teoretičkou Katarínou Gatialovou dňa 11. 11. 2009 predstavil Roman Ondák (1966). Tento v zahraničí azda najznámejší slovenský výtvarník vystavuje u nás pomerne zriedkavo a jeho posledné práce nie sú na Slovensku príliš známe. Záujem o jeho prezentáciu bol preto výnimočne vysoký. Vyjadril sa aj k dielu Loop, prezentovanom na tohtoročnom benátskom Bienále.
V ďalšom Mikroskope diskutovala 25. 11. 2009 Ilona Németh (1963) s kurátorkou a bývalou riaditeľkou Galérie Jána Koniarka v Trnave Vierou Levitt. Okrem starších inštalácií z 90. rokov či neskorších interaktívnych diel sa venovala aj public-artovým projektom dotýkajúcich sa relatívnosti hraníc alebo spolužitia národností či etnických skupín. Takisto predstavila svoj nový projekt gigantického zrkadla pred sochou stojacou vo verejných priestoroch pred železničnou stanicou v Györi.
V decembri bude kurátorka Zora Rusinová diskutovať s výtvarníčkou Emöke Vargovou (1965) a a Katarína Gatialová (spolupráca Mária Rišková) povedie diskusiu s grafickýmdizajnérom, performerom a scénografom Milanom Mikulom (1963). Video-dokumentácia z diskusií bude po skončení cyklu k dispozícii na DVD a na web stránke artyčok.tv.
Pohľad na diskusiu Mikroskop s umelkyňou Ilonou Németh a kurátorkou Vierou Levitt v priestore ateliéru Plán C v Cvernovke v Bratislave, foto: Róbert Urbásek.
CITY ART FEST
Začiatkom októbra sa v Nitre uskutočnil prvý ročník City Art Festu (cityartfest.sk), organizovaný Nitrianskou galériou v spolupráci s Mestom Nitra – Mestským kultúrnym centrom a občianskym združením Antena. Festival prebiehal vo verejných priestranstvách mesta, prepájal rôzne prejavy súčasného vizuálneho umenia s charakteristickými formami pouličného umenia ako graffiti či streetart. Ambíciouprojektu bolo vniesť umenie do každodenného prostredia ľudí. Súčasťou akcie boli i sprievodné podujatia ako premietanie animovaných filmov, prezentácia, workshopy pre deti a koncerty.
V rámci festivalu sa predstavilo viac ako tridsať umelcov zo Slovenska a strednej Európy (Čiech, Poľska a Rakúska). Každý z autorov vychádzal a reagoval na rôzne priestory či situácie v meste a zaujatý divák sa pomocou mapky mohol pohybovať a hľadať umelecké diela po centre mesta.
Kurátor Omar Mirza vsadil predovšetkým na najmladšiu generáciu, teda študentov vysokých škôl s umeleckým zameraním, ale taktiež na ostrieľanejšie mená strednej generácie. Treba pripomenúť, že v Nitre akcie podobného typu nie sú žiadnou novinkou. Od začiatku deväťdesiatych rokov tu prebehlo niekoľko podujatí, sympózií, happeningov, exteriérových site-specificprojektov s medzinárodnou účasťou, ktoré sa aspoň na malú chvíľu snažili narušiť dennodenný stereotyp mesta. Za všetky spomeniem napr. Art Action (1991), Art in ’94 (1994), Art in Windows (2000), či Mosty v meste (2001).
Igor Ondruš, Crazymotherfucker Art, Neznámy vojak, 2009, socha, foto: Alexandra Niczová.
VÝMĚNA RUKOPISU K.T. > L.T. GALERIE KABINET T.
Je-li něco obzvlášť obtížné, pak navázat a dále rozvíjet aktivity tak výjimečné osobnosti, jakou byl galerista a sběratel umění Karel Tutsch (1941-2008). Tímto nelehkým úkolem byla pověřena Lenka Tutschová, provozovatelka a majitelka Galerie Kabinet T. ve Zlíně, která měla tu čest privátně projít mnoha přátelskými zasvěcovacími rity soukromého učitele, galeristy s „jemnou nepraktickou duší milovníka umění“, majitele Galerie Na bidýlku (Václavská 14/16, Brno), K. T. Galerie Kabinet T. zahájila svou činnost v listopadu 2008. Ani ne po roce provozu změnila adresu a přesídlila z budovy 12 továrního areálu Svit Zlín do čísla 32, pátého patra nově zrekonstruovaného prostoru o plošné výměře 60 m2 s výškou stěn 4,7 m (provozovatelem je občanské sdružení SPOLEČNOST KT). Výstavní program Kabinetu T. není záměrně svázán koncepcí (s odvoláním na galeristu, který „cítil, že některé věci právě začínají pučet“). Vedle kmenových autorů „Bidýlka“ (J. Kovandy, T. Vaňka, v dohledné době se chystá výstava E. Koťátkové) již vystavovali: L. Jarcovják, M. Houser, T. Velíková, J. Mrvová, P. Kunčík. Aktuálně zde probíhá výstava Jakub Matuška – Masker1, která si jistě zaslouží pozornost (trvá do 4. 12. 2009). Jestliže projekt J. Skály Výměna rukopisu, na který odkazuji názvem, je experimentem opakovaně potvrzujícím individualitu, v případě Kabinetu T. nezbývá než doufat v naplnění ambiciózního záměru galerie navázat na odkaz dvaadvacet let snad nejlépe fungující soukromé galerie v ČR. (Uvedené citace viz Kokoliův blok – Karel na bidýlku, kokolia.eu/bloguje [cit. 2009-11-21].)
Pohled do výstavy Galerie Kabinet T, Jakub Matuška – Masker 1, foto: archiv galerie.
ÚTERKY VE SKLEPĚ
Galerie ve sklepě na pražském Pohořelci č. 25 vznikla koncem roku 2008 z potřeby věnovat se umění studentů místních uměleckých vysokých škol a z důvodu, že skutečně alternativních prostorů určených prezentaci současného výtvarného umění není nikdy dost.
Galerie funguje jako nekomerční s minimálními náklady, nejprve ji vedl Kryštof Vancl, s nímž nově spolupracuje Martin Hrubý z ateliéru Jiřího Davida na VŠUP. Nedávno kurátoři zveřejnili programové prohlášení, v němž definovali snahu galerie „o vytvoření určité platformy pro prezentaci, ne o epický projekt ve stylu velkých galerií. Divák podle nás není konzument umění, ale přímý účastník výstav.“ Program (i otvírací doba) Galerie ve sklepě se proto omezuje pouze na úterní vernisážové večery, kdy se mluví hlavně o instalaci, videu, objektu nebo site-specific projektech.
Conrad Armstrong, KIN, 2009, mixed media/instalace, foto: archiv autora.
Isabella Kohlhuber, We will do it, 2009, projekce (počítačová animace), foto: archiv autorky;
GALÉRIA FRU FRU
Galerijná prevádzka v Bratislave má za sebou vcelku turbulentné obdobie, s ktorým bolo spojené rušenie alebo sťahovanie výstavných priestorov, či pozastavenie niektorých sľubne sa rozvíjajúcich aktivít. Otvorenie novej galérie Fru Fru je preto príjemná zmena na bratislavskej scéne, ktorá navyše prišla v čase traumy z finančnej krízy.Koncept komerčnej galérie, ktorá sa nevzdáva ambície ostať v mantineloch „contemporary“ kultúry, neraz narazil na úskalie konfliktu menšinovej produkcie a väčšinového vkusu. Na tomto bode (zatiaľ) balansuje aj program galérie Fru Fru.
Portfólio galérie tvoria diela výtvarníkov s vysokým predajným potenciálom, pričom je evidentná snaha udržať sa aj na kvalitatívnej špičke. Ich spektrum je už teraz pomerne široké a z viacerých aspektov rôznorodé. Fru Fru zastupuje mnohých etablovaných umelcov (E. Binder, M. Blažo, V. Havrilla, E. Vargová atď.), reprezentatívnu vzorku mladých maliarov (napr. D. Baffi,M.Borik,M.Černušák,K. Mésároš), pričom portfólio dopĺňajú aj výtvarníci, ktorých tvorba sa pohybuje na pomedzí stredného prúdu.
Galéria Fru Fru zahájila svoje fungovanie samostatnou výstavou Erika Bindera Utri si sopeľ a už neplač v kurátorskej koncepcii Sandry Kusej, ktorá predstavila uzavretý cyklus autorových stekancových malieb doplnených o niekoľko objektov z tej istej série. Po výstave nasledovalo otvorenie Design shop-u 220, ktorý v priestoroch galérie ponúka dizajnérske objekty – predovšetkým šperky a oblečenie od mladých slovenských a českých dizajnérov. Fru Fru pôsobí ako životaschopný projekt, ktorý by sa mohol stať jedným z mála vydarených pokusov predávať u nás súčasné umenie na báze kamennej galérie. frufrugallery.sk
Pohľad do výstavy Erika Bindera Utri si sopeľ a neplač v galérii Fru Fru v Bratislave, foto: archív galérie.
ŠTOKOVEC
Jedným z problémov slovenskej kultúry je jej centralizovanosť. Našťastie však existujú nadšenci, ktorí sa napriek neľahkým podmienkam snažia priniesť kvalitnú kultúru aj do miest na periférii.
Štokovec je starý nárečový výraz pre poschodový dom. Je to však aj občianske združenie, ktoré bolo založené v Banskej Štiavnici v lete 2008 skupinou umelcov, teoretikov, filmárov a architektov. Základnou snahou Svätopluka Mikytu, Františka Krähenbiela, Zuzany Bodnárovej, Michala Moravčíka, Kataríny Beňovej a Kataríny Bodnárovej je priniesť profesionálne umelecké aktivity do zdanlivej periférie Slovenska. V lete tohto roku sa im podarilo získať nový priestor; železničnú stanicu z 50. rokov, ktorú pomenovali BSBS (Banská Štiavnica – Banská Stanica). Doteraz zorganizovalo združenie Štokovec v novom priestore sériu medzinárodných projektov United Culture (workshopy, sympózium, výstavy, tvorivé víkendy), ktorá vyvrcholila podujatím k 60. výročiu sprevádzkovania Trate mládeže.
Na rok 2010 plánujú okrem pestrej ponuky akcií rozbehnúť aj rezidenčné pobyty. Rezidenčného programu sa môžu zúčastniť výtvarníci, hudobníci, tanečníci, literáti či architekti zo Slovenska, Čiech, Maďarska a Poľska. Umelci budú mať počas troch mesiacov k dispozícii ateliér priamo v priestoroch stanice, ubytovaní môžu byť na stanici alebo v meste. stokovec.sk
Pohľad do haly na železničnej stanici v Banskej Štiavnici, foto: archív Štokovec.
GALÉRIA 4D
V areáli bývalých štátnych majetkov Galante sa 17. 10. 2009 otvorila nová galéria 4D. Tento nezávislý a alternatívny priestor je iniciatívou sochára Ladislava Saba. Samotný názov 4D má predstavovať štyri dimenzie, ako aj štyri dielne, keďže sa v tomto priestore, inšpirovanom bratislavským tranzitom, nachádzajú aj umelecké dielne.
Výstava, ktorou bola galéria otvorená, je MASO – maliarskosochársky objekt. Aj podľa slov kurátora Vladimíra Beskida nemala spoločnú platformu, každý z autorov sa prezentoval svojím vlastným jazykom. Najstaršiu generáciu zastupovali dvaja umelci košického okruhu – Nikolaj Feďkovič a Ján Mathé, zo strednej generácie to boli maliari Laco Teren a Ivan Csudai a sochár Ladislav Sabo. Najmladšími boli ešte študenti Zuzana Sabová, Tomáš Klepoch a Matúš Maťátko. Výstava mala tri časti – sochárske objekty v exteriéri, ktoré boli prezentáciou výsledkov sympózia. V galerijných priestoroch to boli maľby, grafiky a sochárske práce najstaršej generácie. Treťou časťou, v podstate samostatnou výstavou, bola výstava maliarov – Andrey Bartošovej, Patrície Koyšovej, Juliany Mrvovej a Rasťa Sedlačíka. Tieto diela boli nainštalované v budove bývalého kravína a tvorili prehľad súčasnej tvorby autorov.
Pohľad do priestorov galérie 4D v Galante, foto: Matej Rosmány.
