Výstava Asymetrická harmonie přestavuje typografickou tvorbu jedné z nejvýznamnějších osobností české avantgardy. Karel Teige byl teoretikem architektury, výtvarného umění, filmu, fotografie a literatury, přesto nejvlastnějším polem jeho působení byla typografická tvorba, jež se mu stala i stabilním zdrojem obživy. Za svůj život Teige graficky upravil stovky knih, časopisů a plakátů, v nichž používal moderní přístupy inspirované ve své době novými avantgardními směry. Vidět pohromadě zásadní knihy a časopisy meziválečného umění, jako byl sborník Devětsil (1922) nebo Na vlnách TSF od Jaroslava Seiferta (1925) či Abecedu (1926) od Vítězslava Nezvala, je skvělý zážitek. Jenže výstava Asymetrická harmonie má ještě další rozměr. Dvě stovky exponátů jsou totiž součástí úplně jiného uměleckého díla. Zbyněk Baladrán je rozvěsil po stěnách a propojil nejrůznějšími diagramy, které, aniž by opakovaly Teigeho typografické postupy, s nimi přesto svou jednoduchostí a znakovitostí rezonují.
Přizvat Zbyňka Baladrána k instalaci výstavy byl velmi šťastný nápad. Ostatně jako výstavní architekt se osvědčil už na řadě projektů: Kovanda (Dům pánů z Kunštátu, 2004), V okovech smíchu (Dům U kamenného zvonu, 2006) nebo Bytosti odnikud (GHMP, 2008). Zpracování této výstavy však překročilo běžnou úlohu architekta instalace a posunulo ji na úroveň instalace umělecké. Jako umělec se Baladrán řadu let věnuje konceptuálním archeologickým průzkumům struktur a mechanizmů naší kulturní paměti, pracuje s archivními filmovými i textovými materiály. Ve svých dílech analyzuje klíčová díla minulosti, ať už je to experimentální film Bezúčelná procházka Alexandra Hackensch- mieda, Komunistický manifest, nebo Chaplinova Moderní doba. Zpracovává je pomocí analytických schémat, videí a instalací. Jeho tvorba naprosto přirozeně překračuje hranice teoretického a historického výzkumu, audiovizuální tvorby a architektonické instalace. Je velmi těžké se rozhodnout, jestli projekce, kde Baladrán stránku po stránce listuje Abecedou Vítězslava Nezvala, je uměleckým videem prozkoumávajícím naši avantgardní minulost, autorovou performancí (opravdu jsou to jeho ruce), nebo účelovým dokumentem, který divákovi zprostředkovává kontakt s vystavenou knihou, z níž si z pochopitelných důvodů na výstavě může prohlédnout pouze obálku. Baladránova práce s vystavenými materiály je natolik citlivá a nevtíravá, že diváky zajímající se o typografii či dílo Karla Teigeho vůbec neruší a mohou ji vnímat jako nápaditou instalaci výstavy. Mě osobně ale mnohem více než česká avantgarda zajímá výstava jako komplexní médium interpretace a komunikace, takže Baladránův přínos k její definitivní podobě je hlavní důvod, proč mě nadchla. Jedná se totiž o naprosto unikátní symfonii výjimečného uměleckého přínosu (Karel Teige), pečlivé badatelské práce (Lenka Bydžovská, Polana Bregantová), chytrého kurátorského počinu (Karel Srp) a nápadité výstavní instalace, která překračuje svou užitou hodnotu směrem k svébytnému uměleckému dílu (Zbyněk Baladrán). Možná že kdyby takových výstav bylo více, získalo by výtvarné umění v české společnosti a médiích atraktivnost a z ní se odvíjející prestiž, jakou běžně má v zahraničí.
Pohled do instalace GHMP U Prstenu, Zbyněk Baladrán, Karel Teige, Asymetrická harmonie, 2009, foto: Zbyněk Baladrán.
Pavlína Morganová
