DOKOUPIL 100 by

by 11. 1. 2010

V německé literatuře 80. let je český malíř-emigrant Jiří Dokoupil (1954) pocházející ze severomoravského Krnova uváděný pravidelně jako Georg Jiri Dokoupil. Raketovému startu jeho umělecké kariéry, za který označuje článek o nové vlně německé malby v Kunstforu z roku 1983 výstavu v proslulé newyorské Galerii Mary Boone, předcházely autorovy umělecké aktivity v tehdejším Západním Německu. Přátelství s malířem Walterem Dahnem (1954) se později početně rozrostlo ve spolupracující okruh umělců tzv. Mülheimer Freiheit nazvaného podle jedné z ulic Kolína nad Rýnem. Vzniklo tak jedno z ohnisek německých nových divokých, reflektující ve svém živelném figurálním díle především filosofický postmoderní diskurs. V textech o Dokoupilovi z tohto období jsou často citováni Michel Foucault, Jean Baudrillard nebo Roland Barthes. Ač má Dokoupil blízko k manickému neklidu a těkavosti Martina Kippenbergera (1953– 1997), od ostatních tehdejších „divokých“ se liší permanentní změnou malířských strategií a stylů. „Každý obraz pro mě zobrazuje vlastní, do sebe uzavřený svět. Spojovat jednotlivé světy prostřednictvím stylistické jednoty nepovažuji za nutné.“ (G. J. D.). Blízké k tomuto výroku je také motto pražské výstavy Dokoupil 100: „Cítil jsem, že chci pro sebe malířství nově definovat.“ V Jízdárně Pražského hradu se autor prezentuje výběrem obrazů vzniklých po roce 2000. I zde můžeme pozorovat postupující a neustále se rozšiřující pole výrazového nomádství. Bezkontaktní malířská technika je tu přiblížena v několika názorných vzorcích: slavná „svíčková technika“ (malba dýmem), bublinové obrazy, malby bičem (inspirace Petrem Pastrňákem) a filmové obrazy vznikající převodem filmových políček na plátno. Délka filmu formuje velikost obrazového formátu. I zde nechává Dokoupil skrze obraz zaznít něco, co se odehrává autorsky mimo něj a co on pouze instrumentálně uchopuje. Na teoretika tu všude číhají interpretační pasti, konečně jako v celé obsahově podminované éře postmoderny. Osobně mě nejvíce zaujal obraz Lokomotivy v poslední výstavní kóji, kde dochází ke zdvojení významu – dým lokomotivy = dým svíčky. Technika/proces je tu překryt s námětem. Jako by tu zaznělo jedno z četných autorových „já“, které má smysl pro patafyzický humor.

Jiří Georg Dokoupil, Bubbles about Dark Blue Porn, 2009, akryl a mýdlové bubliny na plátně, 205×335 cm, Obraz je v majetku Galerie Bruno Bischofberger, Curych & Galerie Andrea Caratsch, Curych

Petr Vaňous

More stories by

Petr Vaňous