JINÉ VIZE: MEZI WHITE CUBE A BLACK BOX by

by 11. 1. 2010

Vidět věci jinak je možná jedním ze základních atributů současného umění. Dívat se na svět kolem sebe a otevřít nové možnosti, nové otázky, kterých by si běžný kolemjdoucí spěchající do práce možná vůbec nevšiml. Jenže běžný kolemjdoucí si ve svém spěchu často ani nenajde čas zajít do galerie. Jak se mu tedy otevřít?
Soutěž Jiné vize, pořádaná v rámci olomoucké Přehlídky animovaného filmu(PAF), představila již třetím rokem zajímavý výběr současných autorů tvořících díla na pomezí videoartu a animace. Díla vizuálních umělců jsou tudíž přenesena do nového kontextu: jejich doménou už není pouze galerie, ale dílo je promítáno také na velkém plátně v rámci filmové přehlídky. Získává tak nový rozměr i nové publikum.
Soutěžní díla by měla prezentovat ony „jiné vize“, a to jak co se týče možností současné animace, tak samotného obsahu sdělení. Soutěž je otevřená komukoliv, výběr deseti finalistů je v rukou kurátorů a o vítězství rozhoduje mezinárodní porota. Kurátorkou posledního ročníku se stala Lenka Dolanová, historička a teoretička filmu, která vybrala poměrně vyváženou škálu současných (nejen čistě uměleckých) vizí. Prezentována byla řada přístupů, od kombinace statických fotografií a pohyblivé kamery přes manipulované filmové snímky nebo počítačovou animaci až po digitalizaci tradičního promítání diapozitivů. Právě tuto techniku využil výherce posledního ročníku soutěže, Daniel Pitín, který na střídajících se „diácích“ představil staré snímky převážně architektonických památek, manipulované v překvapivých souvislostech.
Pitín, stejně jako několik dalších finalistů, je obecně zařazován právě do té „galerijní sféry“. Soutěž Jiné vize v tomto ohledu představuje zajímavou alternativu, jak otevírat svět výtvarného umění širšímu publiku. Jak zmiňuje koordinátorka soutěže Irena Lehkoživová, jedná se také o určitý návrat k tradici předfilmů. Videoart se tudíž z rigidní White Cube dostává do kontextu Black Box. Přestože klasik O´Doherty hází obě sféry do jednoho pytle a hlásá překračování veškerých prostorů, které přispívají k sociální izolaci umění, nelze Jiným vizím upřít určité narušení ideologie neutrální bílé galerie, izolující svět uvnitř od světa venku. Možná že ke svému oblíbenému videoartu příště dostanete i popcorn.

Instalace v Galerii Podkroví, Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci: Jan Pfeiffer,Předpoklad (2009), foto: Jaroslav Dufek, archív PAF.

Karina Kottová

More stories by

Karina Kottová