Aby byl koncept výstavy One on One: Haag na Brno pochopitelný, je třeba alespoň stručně vysvětlit, co je to Stroom. Jedná se o haagskou instituci, která se zabývá podporou, propagací a prezentací výtvarného umění, do jejích aktivit spadá i poskytování grantu Premium Award. Vybraní umělci, kteří grant získají, se dočkají finanční odměny, vydání monografie a zahraniční výstavy. No a ti, jež byli oceněni v roce 2008, se dočkali výstavy v Brně. Její kurátor Radek Váňa přišel ze zajímavým nápadem, jehož podstatou je konfrontace práce dvou výtvarníků, kteří se ve své tvorbě zabývají podobnou problematikou, takže ke každému z Nizozemců vybral českého umělce spjatého s Brnem.
Ve společných prostorách s Marleen Sleeuwits vystavoval Jan Nálevka, přičemž pojítkem mezi odosobněnými fotografiemi holandské fotografky a Nálevkovými díly je hlavně vizuální podoba. Rachel Bacon z různých pohledů zkoumá sociální skupinu afrických emigrantů, což přímo vybízí k tomu, aby se jejím partnerem stala Kateřina Šedá. Ta prezentovala ještě nehotový projekt týkající se názorů obyvatel Nošovic na automobilku Hyundai a materiály byly skryty za mohutnými slunečníky, které bránily v jejich prostudování.
Nejlépe tak vyzněla dvojice Milan Houser – Zeger Reyers, kteří připravili instalace, jež vznikaly pro prostory Domu pánů z Kunštátu. A přestože se při tvorbě neovlivňovali přímo (Houserův projekt byl ve chvíli, kdy Holanďan přijel do Brna, již hotový), jejich díla spolu zvláštním způsobem komunikovala. Milan Houser nad svým objektem přemýšlel již měsíc dopředu, a přestože věděl, že se jedná o výstavu, která může být důležitá a významná, rozhodl se experimentovat. Vyšel z vnímání barvy jako fyzické hmoty, z plechovek s barvou vyskládal model architektury a narušil jej autogenem. Tím došlo ke gestu erupce a podobně jako v Černobylu (podle nějž byla instalace nazvaná), se z objektu šířila katastrofa, v níž záření nahradila barva. Reyersova instalace z porcelánových talířů sice vyznívala ve srovnání s Houserem čistěji, u obou však byl velmi dobře patrný zájem o hmotu, skladebnost, materiálovost. Podobně jako v DPK pracoval Houser i v Horké lince ve Špálovce. Díky tomu, že obě výstavy probíhaly zároveň, se naskytla příležitost porovnat, jak díla působí v závislosti na okolním kontextu. Ten brněnský, založený na konfrontaci se zahraničím, vyzněl lépe.
Zeger Reyers, Porcelán, 2010, instalace, foto: Silvie Šeborová, courtesy Maurits van de Laar Galerie den Haag.
Silvie Šeborová
