SKUPINU LÁDVÍ, kolektiv tří umělců pracujících formou „dobročinných“ akcí ve veřejném prostoru, není nutné v českém kontextu dlouze představovat. Projekt BLOX, jehož původní návrh vzešel z ideové soutěže cílené na vznik centra pro současné umění na ďáblickém sídlišti, kde Ládví od roku 2005 působí, si však značnou pozornost vyžaduje. A to nejen proto, že v mnoha ohledech během desetidenního fungovaní projektu Ládví poukázalo na přínos, který kulturní a s ním sociálně spojené aktivity pro sídliště a jejich obyvatele mají. Jen málokoho by před dvěmi lety napadlo, že vítězný návrh umělecké dvojice Hynek Alt – Alexandy Vajd a architektonického uskupení MOBA se vůbec kdy podaří zrealizovat. To, že se tomu tak nestalo v Ďáblicích, ale v areálu Modré školky na Jižním městě v rámci projektu Street For Art, jen poukazuje na fakt, že si své uplatnění podobné kulturní akce najdou na každé (nejen) pražské periferii.
Šest modulových kvádrů, jedna výstava, jedna kavárna, jedno knihkupectví, jeden fotoateliér, pestrý doprovodný program a „tisíce“ návštěvníků – i tak by se dalo popsat působení Bloxu. Cílem celé akce však nebylo pouze přitáhnout místní obyvatele, ale najít také důvod, proč si na sídliště mají vypravit i ostatní a vytvořit tak jakýsi pomyslný most mezi městem a jeho periferií. Cílu bylo dosaženo nejen díky doprovodnému programu a výstavě Demonstrace prostoru, kurátorského počinu skupiny Ládví, ale především díky obecné zvídavosti, která je lidskému druhu vlastní. Výstava představila publiku různé přístupy k prostoru a jeho chápání patnácti českými současnými umělci a uměleckými dvojicemi napříč mediy. Dalo by se téměř říci, že výstava byla jakousi průpravou k vnímání současnáho umění, kde kurátoři neopomenuli žádnou z aktuálních forem či tendencí. Návštěvník tak měl možnost shlédnout nejen „klasičtější“ projevy současného umění jakou je malba (Josef Bolf) či fotografie (Hynek Alt – Aleksandra Vajd), ale také video (Ján Mančuška), zvukovou instalaci (Tomáš Vaňek), nebo díla pro, která je charakteristická kombinace více výtvarných forem a přímá sociálně – politická angažovanost (Jesper Alvaer – Isabela Grosseová). Detailní popisky u jednotlivých děl umožnili návštěvníkům obeznámit se s kontexty, ve kterých umělec tvoří a současně rozkrýt význam jednotlivých děl, čímž je činily pro diváka snáze uchopitelná. Pro zasvěceného návštěvníka byla tak výstava přehlídkou známých děl v novém kurátorském zpracování, které tématicky korespondovalo se základní myšlenkou celého počinu. Otázkou však zůstává kdo je cílovou skupinou výstavy? Pokud jsou jím jak se dá předpokládat především obyvatelé sídlišť, není povýšené o nich pomýšlet jako o „skupině“, které je současné umění cizí? „Znamená život na sídlišti neznalost a nezájem o současné umění či dokonce o kulturu vůbec?“ Vysoká návštěvnost dočasného centra pro současné umění BLOX prokázala, že tomu tak rozhodně není. A tak tedy doufejme, že se skupině Ládví či někomu dalšímu podaří z dočasného centra vytvořit centrum permanentní, které budou vyhledávat díky jeho výstavnímu programu nejen obyvatele sídlišť, ale kam se bude sjíždět celé město.
Dominik Lang, Shopping bag, 2005, objekt, foto: BLOX Dočasné centrum pro současné umění 2010.
Markéta Stará je kritička a kurátorka současného umění.
