Eva Krátká: Od 1. července 2010 jsi novým ředitelem Galerie výtvarného umění v Chebu. Stal ses jím poté, co jsi byl krajskou radou i přes protesty umělecké veřejnosti odvolán z postu ředitele a později i kurátora Galerie Klatovy/Klenová. Zde se ti podařilo vytvořit atmosféru, která výrazně přesáhla místní region. Jaké máš plány v tomto okrese západních Čech?
Marcel Fišer: V Chebu jsem znovu narazil na podobný problém – velké muzeum umění v malém městě –, pouze v jiné podobě. Obyvatel je tu sice o něco víc než v Klatovech, ovšem sociální struktura odpovídá severozápadnímu příhraničí, takže to vyjde nastejno. Snažím se vyjít z daností a specifik, která jsou zde poněkud jiná: v Klatovech byly zajímavé a rozsáhlé prostory různého druhu od alternativních po klasické a už od roku 1989 orientace na současné umění ve sbírce i výstavách. Tady je naopak výborná sbírka moderního umění, která se však zastavila v generaci 70. let, vedle toho máme i gotiku. Základem zdejší dramaturgie byly velké výstavy muzejního typu zčásti orientované na Německo, hlavní výstavní prostory jsou v barokním paláci, který se ale moc jako galerie netváří – chybí tu paneláž, osvětlení, vstup spíše odrazuje a v kavárně se vaří pouze instantní káva, protože na kávovar už nezbyly peníze. To je v kostce výchozí situace.
E. K.: Čím bys tedy v GVU rád zaujal?
M. F.: Na prvních akcích se ukázalo, že věkový průměr návštěvníků je zhruba o 20 let vyšší než má náš galerijní tým, jehož jádro tvoří lidé mezi 30 a 40 lety, kteří jsou šikovní a mají chuť něco dělat, což je první velké pozitivum. Takže zaprvé chceme, aby galerie víc v tom městě rezonovala, a tady bych rád vsadil na pár osvědčených věcí z Klatov, jako je intenzivní doprovodný program, celková změna prostředí, které by mělo být vůči divákovi mnohem vstřícnější, nový vizuální styl a koncept galerijních tiskovin atd.
E. K.: Co konkrétního zde chystáš za změny? Jak se dotknou galerijního programu?
M. F.: V muzejní práci musí být přeci jen kontinuita, jinak by ta instituce šla ode zdi ke zdi a ztratila by svou tvář, takže nechci dělat žádnou revoluci. Přesto bych sem rád v rámci možností vpustil trochu čerstvého vzduchu. Ty velké projekty zůstanou, ale redukoval jsem je na čtyři, abychom se mohli soustředit na jejich propagaci a na práci s divákem. V jejich rámci bude jak klasika, jako je výstavní řada věnovaná českým Němcům, tak i něco aktuálnějšího: na příští rok jsem stihl zařadit jen Jirku Kovandu, a tak konečně dotáhneme ve spolupráci s fakultou umění v Ústí nad Labem knihu, kterou jsme začali vytvářet v Klatovech. Kovanda přijde hned po Novém roce, po Slavíčkovi, takže jsem vsadil na „šokovou terapii“. Zásadní změnou projde koncepce druhého menšího výstavního prostoru v přízemí, kterému se dosud říkalo Kabinet kresby a grafiky, z něhož bude výstavní síň věnovaná současnému umění, zčásti i tomu mladému. S architektem Miroslavem Vavřinou jsme změnili nešťastnou paneláž, takže z toho najednou bude docela pěkná výstavní síň. Začínáme souběžně s Kovandou výstavou Víta Soukupa, následuje Richard Stipl, pár termínů v roce bych rád vyhradil lidem, které jsem poznal na START POINTu, včetně výstavy loňského vítěze. Tady se budou výstavy obměňovat častěji a necháme vstup zdarma. Jako takovou vychytávku jsem připravil nový formát „Opus Magum“, výstavu jednoho díla spolu s komparacemi, studiemi, doprovodnými pracemi, obsáhlým výkladem a doprovodnými přednáškami. Tedy spíše taková kunsthistorická klasika, ale v tomhle malém měřítku si je možno půjčit opravdu šedévry, aniž by nás to zruinovalo. Začneme Váchalovou „Šumavou“, protože to se dalo zrealizovat velmi rychle, pak tu bude „Vzkříšení Lazara“ ze Západočeské galerie, které Kubišta namaloval před 100 lety. Doufám, že v budoucnu se nám podaří půjčit si i něco světovějšího z nějakých zahraničních muzeí.
MARCEL FIŠER, foto: archiv GAVU.
