1. Jaká pro Vás byla sezóna 2009–2010?
2. Myslíte si, že to nejhorší pominulo, anebo…?
OLGA DVOŘÁK
Dvorak Sec Contemporary, Praha.
1. V souvislosti s mim o ř á d n ě výhodnou situací pro sběratele na světovém trhu se nám podařilo do sbírek našich českých sběratelů dostat několik neuvěřitelných kousků za mimořádně nízkou cenu. Galeristé v New Yorku jsou schopni pro seriózního a vášnivého sběratele z Čech udělat cenu až o padesát procent nižší, když se jednání správně vedou. Zahraniční akvizicí se sbírky českých klientů pomalu stávají méně provinčními, z čehož mám radost. Rádi bychom sběratele povzbuzovali k tomu, aby soustředili pozornost na mladou newyorskou scénu.
2. To nejhorší pro galeristy znamená to nejlepší pro sběratele –nízké ceny za kvalitní věci. Protože při budování sbírek našich klientů stojíme vždy na jejich straně proti galeriím, dealerům a aukčním domům, působíme tedy více jako poradenský dům, budu se těšit, pokud to „nejhorší“ bude ještě chvíli trvat. Právě tato situace s kvalitním a podhodnoceným uměním povzbuzuje mezinárodní, konkrétně americké sběratele k větší odvaze při sbírání třeba i neznámého českého umění. Viděli jsme takovýto obrovský zájem konkrétně na veletrhu v Baselu, kterého se naše galerie letos zúčastnila. (pozn. red.: galeristka zde míní veletrh Scope Basel 2010, nikoli důležitější Art Basel).
JIŘÍ ŠVESTKA
Galerie Jiří Švestka, Praha.
1. Sezóna 2009– 2010 pro mne byla poněkud rozporuplná. Na jedné straně mám velkou radost, že se mi podařilo otevřít pobočku v Berlíně a uskutečnit tam výstavy Ioany Nemes, Miroslava Tichého, Veroniky Holcové, Krištofa Kintery a Markéty Othové, které i ve velké berlínské konkurenci byly vidět a měly úspěch. Na druhé straně se jak Jiri Svestka Berlin, tak i Galerie Jiří Švestka v Praze celou sezonu potýkají s velkým propadem tržeb, hlavně v oblasti secondary market, tedy obchodu s uměním. Pražská výstava Krištofa Kintery na jaře patřila k našim nejnavštěvovanějším výstavám vůbec.
2. Doufám, že ano. Ale už jsem ten pocit měl letos v březnu, když jsme na veletrhu The Armory Show v New Yorku skutečně skvěle prodávali mladé autory, jako je Krištof Kintera nebo Ioana Nemes. Nejcennější na tom bylo, že jsme jejich díla prodali do výborných amerických sbírek sběratelům, kteří doposud zřejmě nakupovali ve vyšším cenovém segmentu a krize je „donutila“ vybírat si zajímavé a levnější umění u nás. Na veletrhu v Basileji v červnu se ale tento trend bohužel pro nás nepotvrdil.
DADJA ALTENBURG-KOHL
Galerie Montanelli, Muzeum Montanelli MuMo, Praha.
1. Nemůžeme si namlouvat, že galerie či muzea a jiné instituce a organizace nepociťují finanční krizi. Znamená to, že musíme začít „nově přemýšlet“ a že tzv. „velká party“ pro většinu z nás skončila. My sami nyní důsledně uvažujeme, jak zachovat základní obchodnické zásady rozumných rozpočtů a hospodařit s „low cost“ badžetem. Projekty, plány a sny, které jsme měli na příští roky, se znovu přehodnocují a seškrtávají. Náročné rozpočty na výstavy a projekty by se měly zúročit například tím, že budou představeny několikrát v různých metropolích, a ne za čtyři týdny deinstalovány. Naše instituce nedostává prakticky žádné granty, čekáme a doufáme, že se způsoby na poli grantových příspěvků zásadně změní. Dokud budou v grantových komisích sedět lidé, kteří rozdávají granty sami sobě, zdejší situaci nezměníme. Poukazuji přímo na poměry v Praze a doufám pevně, že se sliby nové vlády uskuteční a že se podaří boj s korupcí posunout s úspěchem kupředu. Jsme v bojové pozici a přesně mapujeme situaci, která se musí změnit. Dokud bude existovat možnost mít pronájem galerijních prostor v nejatraktivnější části centra Prahy za patnáct tisíc korun, nebude možné, aby ostatní galerie měly šanci a byly konkurenceschopné. Pokud je mi známo, galerie, které poctivě pracují, se pořád ještě nemohou z běžného provozu držet na nohou. Pro jejich přežití jsou potřebné jiné privátní zdroje. Naše sezóna byla úspěšná, měli jsme spoustu návštěvníků v galerii i v muzeu. Naším štěstím zůstává, že se nacházíme v turistické zóně, která láká též cizince.
2. Co znamená nejhorší? Soukromý dluh světa dle kalkulačky na webu časopisu The Economist již dosáhl úrovně čtyřiceti bilionů dolarů a narůstá zhruba každé tři sekundy o dalších tři sta padesát tisíc dolarů. Musíme se patrně znovu učit velmi zodpovědně žít. Přesto je to, co zde lokálně diskutujeme, a vše, co zde prohlašuji, pořád ještě jakési „luxusní naříkání“. Máme sice hospodářskou krizi, ale právě v této krizi bychom asi měli vidět šance především k přehodnocení toho, čemu se říká „konzumní společnost“, dekadence a nekonečné bažení po dalších nesplnitelných požitcích. Právě v této době jsou kulturní instituce, galerie, muzea a všichni, kteří se zabývají uměním, nositeli jakéhosi kolektivního kulturního ducha, který má být podporou a nábojem v obtížných situacích. Tak jako tomu bylo v minulosti. Samozřejmě vidíme, jak se na světových trzích vydávají astronomické ceny za umění, zároveň si musíme uvědomit, že se bavíme o milionářských elitách. Lidí tohoto druhu můžeme napočítat do sta tisíců. Co je to ale proti miliardám lidí na světě? Poctivé, dobré umění je na dosah, pakliže o ně máme opravdový zájem, stačí se projet po Evropě!
PETR ŠIMON
Galerie 5. patro, Praha.
1. Minulé dva roky byly obtížné, neboť situace trhu se současným uměním stagnuje, nejen u nás, ale i ve světě. Týká se to především kvalitních, ale ne mainstreamových galerií. Ve špičkovém a mnohdy spekulativním segmentu panuje paradoxně jakýsi boom, založený na velkém objemu peněz, které se v současnosti nedají výhodně investovat do finančních trhů, a tak proudí do trhu s uměním, ale jen do prověřených hodnot.
2. To nejhorší asi pominulo, avšak to ideální je ještě velmi daleko – především v České republice a pravděpodobně v řadě srovnatelných zemí střední a východní Evropy. Pokud se světová ekonomika zotaví, může se „uzdravit“ i náš trh – v tomto směru bych inklinoval k opatrnému optimismu.
CAMILLE HUNT A KATHERINE KASTNER
hunt kastner artworks, Praha.
C. H.:
1. Tato sezóna byla lepší než 2008– 2009, ta byla zase lepší než 2007– 2008 a tak dále. Pro nás je ale zatím každý rok lepší – je to však relativní, když jsme začínaly s nulou :).
2. Cítily jsme jako „nejhorší“ období asi těch několik měsíců na přelomu roků 2007 a 2008. Říká se ale přeci, že opravdoví sběratelé se najdou pořád, ti jsou aktivní za jakýchkoliv podmínek, jenom ti spekulanti zmizeli…
K. K. dodává:
1.–2. Tato diskuze se mi zdá víc akademická, než jaká je realita, ta je více komplikovaná. Jak se vyjádřila Camille, každý rok fungo- vání naší galerie je lepší a lepší, přesto byla na přelomu roku 2008/ 09 znát jistá panika a frustrace některých galerií na veletrzích, např. v Londýně (listopad 2008) nebo v Miami (prosinec 2008). Nemůžeme však pořád jen čekat na pocit sebeuspokojení, které přijde v budoucnosti, na to, že bude každý rok lepší a lepší. My dvě stále spíš počítáme s tím, že budeme bez přestávky pracovat a pracovat na zlepšení věhlasu naší galerie.
GABRIELA KISOVÁ
Krokus Galéria, Bratislava.
1. Tento rok bol pre nás úspešný z pohľadu prezentácie našich umelcov v zahraničí, pretože sme sa po prvýkrát zúčastnili na dvoch kvalitných veľtrhoch súčasného umenia: na Vienna- fair v máji so samostatnou prezentáciou Jany Farmanovej a na Preview Berlin v októbri (Lucia Dovičáková, Erik Šille, Jana Farmanová a Ina Loitzl). Rok nekončí, máme za sebou projekt Monogramistu T. D. a Tomáša Džadoňa, ktorý mal veľmi dobré ohlasy, pripravili sme prvú slovenskú výstavu rakúskej autorky Miriam Bajtaly, ktorá pochádza z Bratislavy, a skupinovú výstavu Autoportréty, ktorá pobeží do januára 2011. Nerada by som bilancovala, ale vcelku sme spokojní, projekty vychádzajú a pribudli nám noví zberatelia doma aj v zahraničí.
2. Sme optimisti. Galerijná práca nie je vždy len o rýchlom zisku.
FILIP VANČO
Photoport, Bratislava.
1. Vynikajúca! Podarilo sa nám udržať si pozíciu na domácej scéne a etablovať sa na scéne medziná rodnej. Zúčastnili sme sa na štyroch veľtrhoch súčasného umenia, za zázrak môžme považovať účasť na najprestížnejšom veľtrhu fotografie Paris Photo 2010. V spolupráci s vydavateľstvom Slovart sme vydali publikáciu PHOTO-PORT, ktorá má medzinárodnú distribúciu. Všetky naše kroky smerujú k prezentácii umelcov, ktorých zastupujeme na medzinárodnej scéne, k profesionalizácii našej práce s jasnejšími predstavami o budúcnosti. Vďaka kvalitnému výstavnému programu a zapájaniu sa do rôznych akcií sa nám taktiež podarilo zvýšiť návštevnosť laického publika vo Photoportgallery, čo nás veľmi teší. Vzhľadom na rozsah našich aktivít sa sťahujeme do nových priestorov, pretože tie staré nám už jednoducho nepostačujú. Krok za krokom, premyslene a systematicky budujeme značku galérie, získavame skúsenosti, rastieme a dospievame.
2. Mám pocit, že druhá otázka smeruje ku kríze, resp. jej následkom či dozvukom…. Z môjho pohľadu kríza nemá len negatíva, ale aj pozitíva – prinúti vás byť oveľa kreatívnejší, viac improvizovať, byť aktívny – a to je veľmi dôležité. Tiež som kríze vďačný za to, že utlmila developerské vášne a vyčistila trh s nehnuteľnosťami. Výrazným znížením cien prenájmov tak dala šancu vzniku ďalším novým galériám, ktoré toto mesto potrebuje ako soľ.
JAN TŘEŠTÍK
Prinz Prager, Praha.
1. Sezóna 2009/ 2010 byla pro Prinz Prager Gallery ve znamení příprav a organizace výstavy Jiřího Georga Dokoupila na Pražském hradě, která svým rozsahem a poměrnou náročností zastínila klasický provoz holešovického prostoru. Přesto se nám podařilo rozšířit, byť na přechodnou dobu, zázemí galerie o další prostor areálu Mfactory, v kterém vznikla velmi zdařilá výstava posledních prací Zbyňka Sedleckého probíhající v letních měsících. Výstavní sezónu ukončíme přehlídkou fotek Götze Diergartena, velmi talentovaného současného fotografa z Berlína. Z hlediska přehledů prodejnosti jednotlivých autorů zaznamenáváme stálý, byť mírný vzestup.
2. Nejhorší ve smyslu ekonomické krize? Osobně se domnívám, že skutečná krize na trhu s uměním ještě zdaleka nenastala, a je otázkou, kdy a zda přijde. Pro mě krize znamená, že více než polovina galerií je nucena ukončit svoji činnost, trh zcela stagnuje, ceny rapidně padají, likvidita prodejů je nízká a další podobné znaky. Nic podobného se tu ani ve světě zatím neděje, naopak různé křivky prodejů umění jako art price index či podobné vykazují nárůst cen a jednoznačný zájem ze stran sběratelů či investorů nadále kupovat.
MONIKA BURIAN
Vernon Consulting, s. r. o.
1. Rok 2009 pro nás byl velmi složitý. Rok 2010 byl naopak plný nadějí. Mnoho věcí se podařilo nasměrovat pozitivním směrem. Festival současného umění TINA B. oslavil páté narozeniny, za tu dobu si už našel své návštěvníky a letos měl rozhodně co ukázat. Podařilo se nám také část uměleckých děl z festivalu prezentovat v Benátkách na Biennale architektury, což je pro nás velký úspěch (pozn. red.: toto prohlášení galeristky zpřesňujeme – část děl byla v koleraci s Biennale architektury). V prostoru Vernon Projekt, kde stále prezentujeme mladé progresivní tvůrce, proběhla výstava Lukáše Machalického, Pauline Bastard (Francie) a Ivana Argote (Kolumbie), Andrea Bianconi (Itálie), Patricie Talacko a Alexandra Puškina, Nikoly Semotánové (všichni tři Česko) a Daniela Gonzaleze (Argentina). Další výstava představí mladou českou umělkyni Terezu Hejnovou. V roce 2010 jsme také navázali skvělou spolupráci s Českým centrem Praha, kde jsme otevřeli výstavu Lines and Frimes dvou umělců – Floriana Gronda a Federica Solmi. V tuto chvíli připravujeme výstavu Amedea Modiglianiho v pražském Obecním domě, která bude otevřena od 9. 12. 2010.
2. Bohužel to nejhorší ještě určitě nepominulo. Pro umění nastává doba, kdy přežívají jen ti nejsilnější. Jsem ale přesvědčená, že umění se stává mimo jiné uznávanou investicí, a v Čechách je díky Bohu již spousta lidí, kteří to pochopili.
Anketu připravila Helena Kontová a redakce Flash Art Czech & Slovak Edition.
