1. Jakým způsobem krize zapůsobila na chod aukčních síní v sezóně 2009-2010?
2. Všeobecně existuje domněnka, že jedině aukčním síním se daří udržet si trh s uměním. Co se stalo? Ovlivnila krize vztah mezi aukčními domy a galeriemi s uměním? Nebo byl tento vztah v Čechách a na Slovensku vždy jiného charakteru?
3. Jaké jsou předpovědi o trhu s uměním na příští rok?
MÁRIA GÁLOVÁ
Dorotheum Praha
1. Krize se na souhrnných obratech aukčních domů projevila paradoxně jejich nárůstem. Ten byl způsoben prodejem několika desítek velmi drahých (milionových) položek. To dle mého soudu odpovídalo přirozenému chování investorů a sběratelů, kdy hledali pro zhodnocení svých financí spíše tradičnější a méně rizikové cíle než finanční produkty nebo nemovitosti. Opačným důsledkem krize byl významný pokles prodeje sortimentu střední a nižší cenové kategorie. V roce 2009 zcela zásadní, v roce 2010 byl pak vývoj i v této kategorii již mnohem pozitivnější.
2. Toto tvrzení se jen těžko hodnotí nějakými objektivními kritérii. Na rozdíl od aukčních domů, kde obraty prodejů na aukcích jsou veřejně přístupné a je možné je vzájemně srovnávat a sledovat vývojové tendence a trendy, reálné prodeje galeristů, kromě nich samotných, nikdo nezná. Pokud v posledních dvou letech opravdu zaznamenali významnější poklesy, připisovala bych to osobně dvěma aspektům. Za prvé přirozenému poklesu zájmu o díla nižší kvality. Troufla bych si předpokládat, že prodeje galeristů, kteří nabízejí nejvyšší kvalitu, významněji neklesly. Za druhé, obecně a dlouhodobě platí, že z hlediska investic do umění nejvyšší stupeň rizika a nejhůře předvídatelný vývoj vykazuje kategorie současného umění (což je sortiment galeristů). Právě ona dosahuje největšího nárůstu cenového indexu v dobách, kdy se ekonomice daří, a naopak v dobách recese nebo krize investoři a sběratelé sahají spíše po méně rizikových a víc tradičních a osvědčených segmentech umění.
3. Jaký bude další vývoj na trhu s uměním nikdo neví. Pokud v ekonomice nastane oživení, postupně se dle mého soudu situace stabilizuje a vrátí do předkrizového stavu.
GABRIEL HERZEG
SOGA
1. Skoro žiadnym. Slovenský trh s výtvarným umením totiž nestihol na krízu ani zareagovať. Pravdepodobne preto, že sa nachádza vo vývinovej fáze, situovanej mimo parametrov svetového diania. Kríza preletela bez toho, aby si to slovenský obchod s umením všimol. A preto ho ani nemohla výraznejším spôsobom poznačiť. Nevynímajúc z toho ani aukčné siene, ktoré sú na slovenskej obchodnej scéne jediným fungujúcim indikátorom trhu s výtvarným umením. Úplne mimo týchto súvislostí ostali komerčné galérie. Tie predbežne bojujú len s primárnymi pravidlami obchodovania, nedokážu sa ani priblížiť svetovým štandardom. Ich finančný obrat je taký malý, že sa im kríza – možno aj s radosťou – vyhla.
2. Galérie bezprostredne nadväzujú na kultúrno-historické tradície prostredia, v ktorom pôsobia. Spolu s inými inštitúciami „odbornej verejnosti“ teda reagujú nielen na aktuálne dianie, ale ponúkajú, či interpretujú umenie aj v istom spoločenskom kontexte. Na rozdiel od aukčných domov je ich poslanie širšie a diferencovanejšie. Na Slovensku – rovnako ako v Čechách, ale koniec-koncov v celom stredoeurópskom postkomunistickom priestore, bola táto prirodzená deľba funkcií jednotlivých inštitúcií kultúrnej prevádzky totalitou pretrhnutá. Boli tu síce (našťastie) štátne galérie, napríklad SNG s plne rozvinutým diapazónom činností (teda aj akvizičnou prácou), lenže ich centrálne riadenie, pod prísnou taktovkou vládnej komunistickej nomenklatúry, fakticky vylučovalo vznik a jestvovanie normálneho obchodu s výtvarným umením. Voľný trh s umením jednoducho nemohol fungovať. Naopak – až na pár výnimiek celkom vyhasol zberateľský fenomén.
Po demokratických zmenách a vzniku štandardného trhu túto medzeru pomerne rýchlo vyplnili aukčné spoločnosti. Vzhľadom na ich prirodzenú obchodnú dynamiku, predovšetkým vyslovene otvorený spôsob techniky predaja, umožnili spočiatku nie celkom zorientovanému „novému“ zberateľovi pomerne ľahko pochopiť pravidlá slobodného trhu. Možno aj preto, že aukčný predaj sa opiera o jednoduché opakovanie cenových precedensov, čo nevyžaduje podstatnejšiu odbornú fundovanosť, inak nevyhnutnú pre orientáciu v ponuke komerčných galérií. Vďaka princípu opakovania precedensov, akoby znova a znova potvrdzujúcich hodnotu diela, môže tak rodiaci sa zberateľ ľahko obísť podstatne zložitejšiu odbornú problematiku. A zároveň uveriť, že cena vyjadruje kvalitu. Týmto fenoménom v dnešnom globálnom svete dokázali aukčné spoločnosti reagovať na výzvy konzumnej spoločnosti flexibilnejšie než galérie, ktoré sa preto prepadli na pozície púheho doplnkového, okrajového segmentu obchodu s umením.
3. Budem sa zaoberať len prognózou slovenskej scény. Očakávam zánik nevyprofilovaných aukčných spoločností. Naopak zasa zvýšenie počtu komerčných galérií s jasne vymedzenou dramaturgiou, ktorá im umožní voľnejší vstup aj na svetové trhy. Zaniknú galérie opreté o nadačné princípy, ktoré doteraz len prekrývali ich neschopnosť obstáť vo voľnej trhovej súťaži. To všetko bude podmienené zvýšeným, odbornosťou podloženým záujmom o umenie. Súkromný sektor zosilnie, kapacita trhu sa však zatiaľ nezväčší. Nastane však nové prerozdelenie financií. Štátne – či nadnárodné, resp. „európske” subvencie umenia výrazne poklesnú.
BOHDANA HROMÁDKOVÁ
Nadácia – Centrum súčasného umenia
1. Na začiatku by som rada upozornila, že naša organizácia realizuje Aukcie súčasného umenia ako benefičný projekt a nie ako komerčnú aktivitu, a preto naše vyjadrenia vychádzajú z týchto skúseností a nie zo skúseností klasického aukčného domu. Nemyslím si, že kríza ovplyvnila chod aukčných siení alebo realizovaných aukcií na Slovensku. Od roku 2003 sme nezaznamenali nijaký výraznejší prepad – ale ani vzostup na trhu so súčasným umením. Skôr to vnímame ako všeobecnú situáciu a stav, ktorý existoval ešte pred nastúpením ekonomickej krízy, ktorý sa na Slovensku vyznačuje slabým a nedostatočným investovaním do súčasného umenia. Ak hovoríme o investoroch, je to v pomere k celkovému počtu obyvateľov Slovenska len zlomok jednotlivcov. Na západe je situácia neporovnateľne priaznivejšia, pretože trhové mechanizmy sa v krajinách, kde nebol socializmus, mohli prirodzene vyvíjať a to na všetkých dostupných úrovniach. Dlh voľného obchodu s umením z obdobia studenej vojny u nás dobiehame dodnes.
2. Myslím si, že na Slovensku je situácia veľmi jednoduchá. Sú tu možno štyri subjekty, ktoré realizujú aukcie umenia, pričom ich vzťah k existujúcim a vznikajúcim galériám je ambivalentný. Nadácia – Centrum súčasného umenia sa v roku 2010 prvýkrát pokúsila nadviazať spoluprácu s vybranými súkromnými galériami pri príprave kolekcie diel dražených v rámci 8. ročníka Aukcie súčasného slovenského umenia. Odozva bola v niektorých prípadoch zdržanlivá a v niektorých prípadoch veľmi aktívna a spojená s kooperáciou. V dvoch z prípadoch bola spolupráca s galériami prospešná pre obe strany. Myslím si, že súkromné galérie na Slovensku potrebujú ešte čas na budovanie svojej značky, klientely a dobrých vzťahov s umelcami, ale určite majú veľký potenciál pri ovplyvňovaní a stimulácii trhu s umením.
3. Je veľmi ťažko odhadnúť situáciu na trhu s umením v nasledujúcom roku, keďže, ako uvádzam vyššie, samotný trh so súčasným umením na Slovensku nie je dostatočne rozbehnutý a nie je stabilné zázemie a prostredie investorov a kupcov. Situácia vychádza zo samotného faktu, že všeobecne v spoločnosti prevláda dešpekt k súčasnému vizuálnemu umeniu. Verejnosť nie je vedená k vzťahu k výtvarnému umeniu, k uvedomovaniu si jeho významu. Výtvarné umenie je súčasťou kultúry a spoločnosti, no u nás vo všeobecnosti absentuje povedomie o slovenskej kultúre ako takej. Je preto ťažké očakávať od publika, že bude mať taký vzťah k súčasnému umeniu svojej krajiny ako povedzme Švajčiar, Rakúšan, Francúz alebo Poliak. Na druhej strane je súčasné umenie pre mnohých nezrozumiteľné, boja sa, že vyjadrením jeho nepochopenia sa v spoločnosti strápnia, preto sa od neho radšej dištancujú.
Napriek tomu, keďže som optimistka, očakávam mierny vzostup.
ONDŘEJ SÝKORA
PRAGUE AUCTIONS
1. Zásadně. Všichni zaznamenali pokles ve výši 30-50 %. Aukční síně mají zásadní problém s v minulosti draze nakoupenými uměleckými díly, která jsou v současné době neprodejná. Prakticky všichni mají problémy s cash flow, akorát to nikdo nepřizná.
2. Aukční síně zaznamenaly veliké ztráty a drží se jen díky zdrojům, které mají z minulých let. Vztahy mezi aukčními síněmi nejsou žádné. Nespolupracují a nevolí žádný společný postup. Jediná spolupráce, i když opravdu sporadická, je, když galerie nabízí do aukcí díla ze svých depozitářů – od svých autorů. Mnohdy je umějí aukční síně prodat daleko lépe než sami galeristé.
3. Předpovědi na zahraničním trhu jsou spíše opatrný optimismus, tzn. + 5% oproti 2010. Na českém trhu odhaduji určitě ještě malý pokles, optimistický odhad je stagnace.
PETR ŠIMON
Galerie 5. patro / artkunst
1. Po poklesu v roce 2009 se trh v roce 2010 začal celosvětově zotavovat, ne však ve všech segmentech. Největší propad zažilo současné umění, které bylo v době před krizí bezpochyby přeceněné. K autorům, jejichž ceny klesly někdy až dramaticky, patří kupříkladu Damien Hirst, Jeff Koons, Tracey Emin, Richard Prince a mnoho tzv. „emerging artists“ z asijských zemí. V ostatních oblastech umění a především u prověřené klasiky se vysoké ceny za špičková díla drží v rámci očekávání. Přestože obraty aukčních síní globálně klesly, zdá se mi, že lze hledět s jistým optimismem do budoucnosti.
2. Myslím, že je to dlouhodobější proces posunu trhu – především u současného umění – z galerie do aukční síně. Velké aukční síně jako Christie´s a Sotheby´s tím převzaly částečně roli, která byla v mi- nulém století výhradně záležitostí galerií. Lze to pozorovat i u nás, kde se v podstatě prodá víc současného umění v aukcích než v galeriích. Na rozdíl od západního světa je trh u nás ale nezdravý, především proto, že se příliš vysoké procento současného a mladého umění neprodává přes galerie ani aukční síně, nýbrž přímo z ateliérů. Toto specifikum v jádru ničí důležitou existenci galerie coby prostředníka mezi sběratelem a umělcem a coby propagátora umělce. To s ekonomickou krizí nemá nic společného, nazval bych to spíš jako jednu z „kulturních krizí“ této země. Zájem o aukce samozřejmě v Čechách i na Slovensku vzrostl, což je určitě dobré a dodává trhu více dynamiky.
3. Pokud nenastanou nečekané ekonomické nebo politické krize, mohl by stoupající trend ve všech oblastech pokračovat.
JIŘÍ RYBÁŘ
jednatel společnosti 1. Art Consulting Brno-Praha
1. Navzdory tomu, že ekonomická krize v západních zemích v první polovině roku 2009 znamenala určitou stagnaci na trhu s uměním, v českých zemích to bylo ještě období „hojnosti“ a trh s uměním dosáhl nejlepších výsledků po roce 1989. Krize na trhu s uměním se v českých zemích projevila až začátkem roku 2010 a podle dosavadního průzkumu z konce roku se snížil objem prodejů v průměru až o 30 %. My, co se trhu s uměním věnujeme profesionálně, nepropadáváme žádné „panice“, protože víme, že je to jev pouze krátkodobý a dočasný a celý tento obchod „sílí a nadechuje se“ k ještě lepším výsledkům.
2. Krize tuto domněnku určitě neovlivnila, protože byla již patrna delší dobu. Prostě většina prodejů se v aukcích odehrává a obchod v galeriích s uměním vyžaduje jiný přístup, a to takový, jaký je i jinde, a to převážně v západních zemích a Americe. Jednoduše řečeno: každý galerista, aby uspěl, pracuje s určitým stylem či skupinou umělců, pro které si vytváří klientelu, se kterou samozřejmě musí také pracovat. Jinak si myslím, že v Čechách a na Slovensku je situace podobná. Rozdíl jen cítím v tom, že Slovensko přijalo euro a je tam méně aukčních síní než v Čechách, a tím pádem i malá konkurence na trhu.
3. Letošní rok bude asi podobný, jak tomu bylo loni, a větší oživení očekávám až v roce 2012. Také bude záležet na nabídce kvalitních a žádaných výtvarných děl, protože bohatá klientela na to prostě má, ale je již vybíravá a čeká na opravdové „majstrštyky“, za ty je ochotna dobře zaplatit.
NICOLE STAVA
Nicole Stava Art Consultancy, Christie´s ČR
1. Hlavní dopad měla krize na střední cenovou vrstvu trhu, kde byl pociťován největší úpadek kupců. Sběratelé, kteří kupovali umění jako hobby, ne jako vášeň či životní náplň, se od těchto investic do umění odvrátili. Naopak posílila kupní síla vrstvy v top-end cenové kategorii, kde se naskytla možnost kupovat top umění za nižší ceny než v časech největšího rozkvětu trhu, a to z toho důvodu, že majitelé uměleckých děl, které finanční krize postihla, byli nuceni prodávat. Prodej současného umění v top-end kategorii činí pětinu obratu. Celkové obraty mezinárodních aukčních síní se snížily, nicméně snížením nákladů a stavu už na podzim 2008 si všechny mezinárodní aukční síně (kategorie A) zajistily vyrovnání zisků. Takže se chod aukčních síní změnil v tom, že se pozavírala oddělení, která vykazovala malé zisky, a oddělení se středními zisky se sloučila (např. oddělení starých mistrů a umění 19. století Christie´s Paříž, NYC a Londýn; také to platí regionálně: např. se sloučilo oddělení asiatiky Amsterdam a Paříž). Snížily se cestovní náklady zaměstnanců (velké omezení expertních dnů, zákaz cestování první třídou…), ale také náklady na plnoúvazkové zaměstnance v regionálních kancelářích, tzn. že se nabírají více brigádníci a ponechává se jen nutný základ profesionálních administrativních sil. Christie´s dále v letech 2009 a 2010 zamezila počtu garancí, které spočívají v tom, že aukční síň garantuje prodejci zaplacení uměleckého díla i v případě neúspěchu v aukci, a obraz pak padne do vlastnictví aukční síně.
2. Aukční síň má ve srovnání s komerční galerií úplně jiný obchodní koncept a finanční strukturu. Síň nepořádá např. nákladné výstavy a má díky své lepší marketingové pozici (širší a rozmanitější nabídka, tištění katalogů, otevřené dveře pro kohokoli) možnost získání mnohem širšího publika, potažmo kupců, než galerie. Srovnávat aukční síň s galerií tím pádem nelze. Komerční (privátní) i nekomerční (státní/národní) galerie vždy byly důležitými klienty aukčních síní. Stále se na trhu objevují díla tzv. muzeální hodnoty, o která síně vždy galerie informují a motivují je ke koupi. Ve světě i u nás jsou nekomerční galerie výhradně kupní silou, kdežto privátní galerie také prodávají přes aukční síň, když cítí, že je to lepší trh pro dané dílo.
3. Aukční síně předvídají nadále nárůst v objemu i v cenách umění. Cenové světové rekordy byly tvořeny v časech krize a snad pocítíme opětovný nárůst ve střední vrstvě trhu. Střední a východní Asie stále budou posilovat, nové trhy, jako je Jižní Korea, se budou dále rozvíjet, a s připravovaným otevřením nových muzeí v Abú Dhabí v roce 2012 se mezinárodní aukční domy budou soustředit specificky na tento region.
IRENA VELKOVÁ
Aukční dům Sýpka
1. Chod aukčních síní byl v roce 2010 ve znamení nárůstu zájmu především o kvalitní a dražší položky. Proti roku 2009 tak bylo možno sledovat vzestupnou tendenci zájmu sběratelů a investorů.
2. Nejen v Evropě, ale i v zámoří má aukční provoz poněkud jiný charakter než standardní galerijní trh s uměním. Obě sféry fungují prakticky nezávisle. Aukční trh pracuje s relativně ověřenými hodnotami v nabídce, která zaručuje „jistotu“ investice. Galerijní trh se současným uměním je více experimentální povahy, kdy investice v této oblasti nemusí být jistým zhodnocením uložených prostředků.
U aukčního trhu hraje také větší roli zkušenost, renomé a práce aukčního domu. U galerijního provozu je naopak ve větší míře rozhodující intuice a rozhled investora a ty se v době krize výrazně méně prosazují.
3. Zatím se zdá, že pro příští rok přetrvává vzestupný zájem, opět soustředěný na kvalitní a nadprůměrnou nabídku. O skutečném vývoji se však bude pravděpodobně rozhodovat až v roce 2012–2013.
PAVOL WEISS
Aukčná spoločnosť White & Weiss
1. Trh s umením na Slovensku je špecifický z viacerých dôvodov. Jedným z nich je jeho veľkosť, resp. jeho malosť. Skresľujúcim faktorom je existencia tzv. sekundárneho trhu, ktorý odhadujem rádovo na milióny eur, kde kupujúci aj predávajúci akýmsi barterovým obchodom navzájom recyklujú umelecké diela a neuvedomujú si, že stanovenie trhovej ceny najlepšie určí práve trh – teda napríklad aukcia. Neexistencia a pokrivenosť trhu znemožňuje objektívne stanoviť, či sa situácia zlepšila alebo zhoršila. Okrem toho sa na tomto sekundárnom trhu (odhadujem) objavuje tak 20 – 30 percent falzifikátov. Možno som toto číslo podhodnotil. Je mi ľúto kupujúcich, ktorí sa nechajú nalákať na zdanlivo výhodné kúpy. Sledujem neustály prísun falzifikátov cez rôzne kanály, bohužiaľ aj aukčné spoločnosti. Ale to nie je slovenské špecifikum, to je problém aj český a tiež celosvetový. Toto sú skutočné problémy trhu. Kríza má totiž na trh s umením skôr pozitívny vplyv, lebo umenie bolo, je a bude vždy jeden z pilierov investovania. Aspoň pre tých, čo mu rozumejú. Ak umenie, tak kvalitné a samozrejme pravé.
2. Neviem na túto otázku odpovedať.
3. Aukčná spoločnosť rastie alebo klesá najmä kvalitou výberu diel. White & Weiss je v štádiu budovania si dôvery medzi zberateľmi, kupujúcimi a umelcami. Je to dlhodobý proces a z dlhodobého hľadiska predpokladám rast.
Pohľad do priestorov aukčnej spoločnosti SOGA, 2010, výstava diel JÚLIUSA KOLLERA z majetku Aukčnej spoločnosti SOGA, 2009, archív Aukčnej spoločnosti SOGA, foto: Martin Marenčin.
MILAN ADAMČIAK, Hommage à Michelangelo, 1967, koláž, foto: Filip Vančo.
Helena Kontová je editorkou Flash Art International.
