Manipulovaný pohled do soukromí (byť fiktivního) je v době mediální seriálové masáže něco naprosto běžného. Vykonstruovanost a absurditu takových příběhů parafrázuje video bez názvu Stanislava Pexy a Moniky Svobodové. Situace, které vytvářejí, jsou natolik výřečné, že je divák nemůže brát vážně. Dohromady tvoří banální minipříběh ženy trávící odpoledne „sama doma“. Do děje ale pravidelně vstupuje jiný typ záběrů – stylizovaná zátiší, jejichž smysl nelze jednoznačně rozklíčovat, a která rozmlžují kontury jinak jasného příběhu. Ve videu tedy vystupují dva typy „hrdinů“ – lidé a věci.Ústecká Galerie NF na chvíli zabrzdila svůj štafetový výstavní provoz a poskytla prostor finalistům studentské soutěže Enterprize, kterou každoročně vyhlašuje vedoucí Katedry výtvarné kultury Pedagogické fakulty UJEP Ústí nad Labem. Do finále letos postoupila trojice Alžběta Belajová, Denisa Vránová a Marie Koutová, která se stala absolutním vítězem soutěže, dále duo Stanislav Pexa a Monika Svobodová a solitérka Nikola Barešová.
Jiný typ videoartu představuje trojice vítězek Alžběta Belajová, Denisa Vránová a Marie Koutová. Autorky v pásmu krátkých videí s názvem Mocnosti reflektují a zároveň ironizují skutečnost, že jsou dívčí skupinou, která vyžaduje vedení „té nejsilnější“. Trojice vystupuje v černém stejnokroji, který má setřít individualitu ve prospěch skupinové sounáležitosti. Uniformita a zároveň lehce odkrytá agresivita kontrastují s nekonfliktním pohledem do volného prostoru okolní krajiny. Ta se stává mlčenlivým a netečným svědkem ujařmené a disciplinované ženské agresivity. Trio vytváří jakési variace na artistické kousky, ale bez skutečných artistických výkonů. Ve videích tedy chybí náročné pohybové kreace a jejich dynamika, o to více je ale přítomná statická prezentace „moci“.
Instalace s názvem Odpočiň si od Nikoly Barešové zastupuje imaginativní, materiálově zaměřený typ výtvarné tvorby. Autorka vytvořila sérii polštářů, které potencionálního spáče nenechají v klidu spočinout. Do jejich vnitřku zakomponovala různé vibrující přístroje či svítící monitory. Objekty se tak stávají metaforou spánku, který v autorčině pojetí nepředstavuje možnost uvolnění, ale spíše vyhrocení každodenních dramat.
ALŽBĚTA BELAJOVÁ, DENISA VRÁNOVÁ, MARIE KOUTOVÁ, Mocnosti, 2010, video;
NIKOLA BAREŠOVÁ, Odpočiň si, 2010, instalace, mixed media.
Foto: archiv autorek.
Zdeňka Mítová
