PATRIK HÁBL by

by 11. 12. 2010

Současná společnost je vizuálně přesycená. Reklama útočí ze všech stran, ve snaze poněkud otupělého diváka zaujmout sází na čím dál rafinovanější design, používá co nejzářivější barvy a nejzapamatovatelnější slogany. Neukojitelná touha po stále novém, nápadném a šokujícím se promítá i do současného umění a mnoho umělců jí podléhá. Existují ovšem i tací, kteří se nezávisle na panujících trendech vydávají na výpravy do vlastního nitra.

Jedním z umělců, kterým se daří vyjádřit spirituální atmosféru, je malířský solitér Patrik Hábl (1975), jehož tvorba se nedá jednoduše zařadit do žádného ze současných směrů. Výstava jeho nejnovějších prací v Galerii Vltavín nesla název „O nicotě, hladině a jiných věcech“, který napovídá o tématech Háblových obrazů.

Patrik Hábl vystudoval malbu na VŠUP u Pavla Nešlehy, byl na stáži na AVU u Vladimíra Kokolii a studium si proložil pobytem v Sankt Petěrburgu. Ve své počáteční tvorbě zachycoval figury poutníků v krajině. Během pobytu v Rusku vytvářel soustředné geometrické kompozice. I v jeho rané tvorbě je zřetelná tendence k plošnosti, monochromní barevnosti a práce s prázdným prostorem.

Při pozorování Háblových posledních obrazů máme pocit, že vidíme něco důvěrně známého, jako by malíř transformoval realitu v abstraktní obraz. Většinou jsou tvořené jednou barvou a jejími valéry. S oblibou pracuje s barvami, které jsou nabité symbolikou, využívá světelný kontrast a jeho oblíbeným výrazovým prostředkem jsou světlé body a vlnovky, které jako by prosvítaly z temného pozadí. Rád vyvolává dojem amorfních vzdušných substancí, které jako by se zhmotňovaly přímo na plátně. Sám proces malby je pro autora stejně důležitý jako výsledek. Své obrazy tvoří intuitivně, bez použití skic, využívá prvek náhody. Hábl přiznává, že se při hledání kompozice často nechává jednoduše vést strukturou podkladového materiálu. Malba je pro něj něco jako meditační cvičení.

Meditativnímu vyznění Háblových obrazů napomohla i citlivá instalace ve Vltavínu.

PATRIK HÁBL, Roj, 2010; pohled do instalace.
Foto: Veronika Šubrtová.

Veronika Šubrtová

More stories by

Veronika Šubrtová