VLADIMÍR HOUDEK by

by 11. 12. 2010

Antická geometrie má k antické filozofii velmi blízko. Platónský svět idejí, kdy je vše „reálné“ v našem světě pouhým nedokonalým odrazem dokonalých pravzorů, se prolíná nejjednoduššími principy geometrie: „Mějme pravoúhlý trojúhelník…,“ říkávala učitelka na základní škole a jistě tím nemyslela ty tři ušmudlané čáry, které jsme si s velkým úsilím a velkou nepřesností narýsovali na papír. Myslela tím, že máme mít právě onu ideu dokonalého trojúhelníku, ke kterému se snažíme přiblížit pomocí nedokonalého nákresu. Kruh měl v antické geometrii/filozofii zvláštní postavení. Protože od středu k obvodu je všude stejně daleko, reprezentoval také ideu demokracie.

Ne náhodou čte Vladimír Houdek Nietzscheho, filozofa, který ironizoval vše vlastní své době, ale k antice choval velký obdiv. Podobně ironicky, ale současně se zásadním podtextem, přivádí Houdek do svých velkoformátových pláten Richarda Agnera, záhadného konceptuálního umělce a filozofa německého původu, který zemřel v 80. letech v USA. Agner interpretovaný Houdkem rozehrává na plátnech podivné hry s kružnicemi a kužely, které zaznamenává do svého zápisníku. Zkoumá hmotu a její časoprostorové vztahy, ale paradoxně zůstává Houdkem zachycen v bezčasí, v nemožnosti dostat do obrazu čtvrtý rozměr. A tak stále dokola. Prostory Galerie kritiků, která hostí výstavu Vladimíra Houdka jako vítěze třetího ročníku Ceny kritiky za mladou malbu, jsou zaplněny Agnerovou stále se opakující snahou o zaznamenání vztahů, které určují veškeré dění. Prostorové hry pokračují v dalším cyklu maleb, nazvaném Anagramy: kruhy a kužele se seskupují do tvarů připomínajících znaky či písmena, které se ale z přehlcenosti informačním šumem uchýlily do ticha abstraktní geometrie. Houdek vědomě pracuje ve světě nápodoby. Jeho obrazům záměrně chybí přesnost, neučesané vrstvy barev i různé „překlepy“ připomínají fyzičnost obrazů, které ale mají snahu odkazovat k idejím. Komplikované prostory Galerie kritiků jejich časoprostorovým hrám příliš nesvědčí. Přesto se jedná o velmi zajímavý počin.

VLADIMÍR HOUDEK, Měření prostoru, 2010, 190×510 cm, olej na plátně, foto: archiv autora.

Karina Kottová

More stories by

Karina Kottová