ARTAMONOV, KLYUYKOV by

by 11. 4. 2011

Avantgardní umělci byli často mezi prvními, kdo měli odvahu uvěřit v nové a snahu měnit svět. Futuristé toužili zbořit muzea, první abstrakcionisté věřili, že umění přispěje k duchovní obnově lidstva. Ruku v ruce s tím šla radikální politizace umění a potřeba vykročit z „okrasné zahrady estetiky“, za jejíž zdi je na dlouhou dobu zavřel tatíček Kant. Touha rušit pravidla, vymanit se z diktátu krásy, vytvářet nové hodnoty, vzdorovat, stále hledat. Suprematismus, futurismus, okultismus, nihilismus. Všechno nám to dnes už nějak splývá, mísí se pocity nostalgie, lhostejnosti nebo skepse nad nenaplnitelností minulých vizí. Proč se tedy vracet?

Mircea Eliade byl přesvědčen, že archaické společnosti ve svém „věčném návratu“ k počátku, zlatému věku, prožívaly skutečnou realitu a sebenaplnění. Vše, co přišlo potom, bylo méně skutečné, méně důležité. Je to pocit, který prožila řada současných umělců vůči zlatému věku modernismu. Co ještě dodat? Na čem postavit umění ve věku koktejlů a informační smršti? Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov toho v materiálním slova smyslu tolik nedodali. Zrecyklovali historická umělecká hnutí, starý nábytek i sbírku Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. V renesančních sálech galerie vytvořili malou mystifikační hru kombinující jejich vlastní objekty se sbírkovými předměty od budovatelských soch až po kubistické obrazy. Popisky děl byly jen na přiloženém plánku, nezasvěcený divák byl tudíž nucen hádat, co je „zlatým věkem“ a co „návratem“, co vyplývá z horoucích myšlenek našich předchůdců a co je současnou, lehce cynickou reflexí (nejen) minulosti.

Výstava ale v posledku nepůsobila příliš nostalgicky, pateticky nebo cynicky. Nad všemi ošplouchanými obsahy se vznášela jakási bezelstná radost, kterou autoři snad prožívali, když otáčeli Fillův obraz čelem ke zdi a instalovali své objekty po vzoru starých kreseb s industriální tematikou. Výstava nakonec dodala něco velmi podstatného: navzdory všemu se nemusíme brát zas tak vážně!

VASIL ARTAMONOV, ALEXEY KLYUYKOV, pohled do instalace výstavy 2076, 2011, Oblastní galerie Vysočiny, foto: archiv autorů.

Karina Kottová

More stories by

Karina Kottová