.png)
Z instalací Ėtienna Chambauda v galerii Bugada & Cargnel můžeme snadno pochopit, že autor je velmi chytrý. Výstava s názvem Objets Rédimés si ironickým způsobem pohrává s Duchampovým konceptem readymadu.
Skleněné reprodukce běžných předmětů v pravidelném rytmu padají na zem. Předměty jsou vyrobeny v omezených sériích a poté, co se všechny rozbijí, budou střepy znovu roztaveny a stanou se základem nového sjednoceného předmětu. Umělecké dílo je pochopitelně tvořeno celým tímto procesem.V názvu i v samotném tvůrčím procesu je bezesporu skryta dvojznačnost. Název Objets Rédimés odkazuje ke konceptu vykoupení a vyvolává řadu otázek. Spočívá jejich vykoupení v destrukci? Je Duchamp, jejž George Steiner ve svém slavném výroku označil za „programového umělce 20. století,“ novým Kristem kultu současného umění? Je umění novým náboženstvím? A je-li destrukce podmínkou vykoupení, není samotný koncept vykoupení zpochybnitelný? V tom případě by ale nefungovalo ani vykoupení umění prostřednictvím konceptu „readymadu“. V důsledku by výstava byla znakem toho, že Chambaudův tvůrčí proces hledí do minulosti s cílem nalézt možnosti posunu vpřed. Skrze integraci reflexe readymadu do uměleckého díla z něj dělá důkaz svého myšlení. Koneckonců, předměty tvořící instalaci nejsou readymady; jsou to předměty navržené a určené k destrukci. Prostřednictvím hry s těmito dvojznačnostmi vytváří Chambaud dílo, které je myšlenkově sugestivní a vizuálně účinné.
ÉTIENNE CHAMBAUD, Objets Rédimés, 2010, pohled do instalace v pařížské galerii Bugada & Cargnel.
ÉTIENNE CHAMBAUD, Objet Rédimé, 2010 (detail), úlomky skla, drát, kladka, různé rozměry. S laskavým svolením Bugada & Cargnel, Paříž, courtesy Aurélien Mole.
Donatien Grau