.png)
FABIANA BELLIO: V čem se liší tento ročník Prague Biennale od předchozího v roce 2009?
HELENA KONTOVÁ: Pátý ročník Prague Biennale bude o trochu stručnější a výstižnější, než bylo Biennale 2009, a to z různých důvodů. Jednou z hlavních příčin je jeho nové umístnění: Prague Biennale se totiž tento rok stěhuje z historického sídla v Karlín Hall, ladem ležícího památníku průmyslové archeologie, který byl postaven podle parametrů doznívající průmyslové revoluce a jenž se podobal obrovské katedrále, do jiné známé pražské budovy. Jedná se o budovu Microna, která byla ještě před několika lety sídlem výrobce letadel a později českého Telecomu. Tato stavba z konce osmdesátých let vznikla podle kritérií byrokratické moderny, která charakterizovala stavby komunistického režimu. Její protiatomový bunkr je jedním z posledních postavených v České republice před vypuknutím sametové revoluce. Proto jsme museli přizpůsobit svou koncepci, dříve spojenou s půvabem otevřeného a chátrajícího prostoru, vybavené moderní stavbě, v níž se nacházejí dlouhé chodby a která je rozdělena na místnosti ve stylu cel s panoramatickými výhledy na řeku: a tento rok se bienále koná v horních patrech této výškové budovy a v jejím protiatomovém krytu.
FB: Jaké rysy odlišují Prague Biennale od jiných nesčetných bienále?
HK: Prague Biennale se odlišuje od jiných bienále svým modelem low budget, který umožňuje představit známé i mladé umělce na velké mezinárodní výstavě s nepatrným rozpočtem. Vůdčí myšlenkou bienále je představit široké veřejnosti i odborníkům na současné umění začínající umělce a autory z méně známých oblastí. Cílem je ukázat různorodost současné umělecké tvorby ve městě jako Praha, kde se umění systémově začíná představovat až nyní, pomalu a s mnohými začátečnickými symptomy. Bienále se též liší od všech ostatních svým důrazem na malbu.
FB: Prague Biennale, jako i slavné Tirana Biennale, zahájilo sezónu velkých výstav low cost, což je tradice, která se rozšířila všude hlavně nyní v době krize. Kolik činí rozpočet pro ročník 2011?
HK: Celkový rozpočet nepřesahuje 30 tisíc eur, se kterými musíme organizovat velkou přehlídku s více než 150 umělci z celého světa, upravit prostory, zabývat se dopravou, hostit kurátory a umělce. Držíme se také díky grantům Ministerstva kultury a hlavního města Prahy, zatímco v prvních třech ročnících nás sponzorovala firma Mattoni, bez níž by Prague Biennale nemohlo vzniknout.
FB: Ale jak můžete realizovat tak náročnou výstavu s více než 150 umělci, 10 kurátory, velkým katalogem, cestami a pobyty v Praze s rozpočtem, který je ještě nižší než rozpočet nějaké soukromé galerie?
HK: Prague Biennale se drží díky našemu nadšení, nadšení našich spolupracovníků, kritiků, kurátorů, umělců i galeristů, s nimiž pokaždé dokážeme navázat velice intenzivní vztah; díky tomu zázračně dokážeme realizovat nejdůležitější přehlídku ve střední Evropě, které se účastní umělci a země často dosud méně přítomné na mezinárodních přehlídkách. I tento rok představujeme velkou zemi, která začíná být významným hráčem, a to Indii, zatímco v roce 2005 jsme prezentovali „fenomén“ Čínu. Pak je tu stále česká a slovenská sekce, naše místní specialita, jež je svěřena lokálním mladým umělcům a kurátorům. Před dvěma lety byl jedním z kurátorů Jiří Kovanda, uznávaný český umělec. Tento rok připravují českou sekci dvě mladé kurátorky z Prahy Mariana Serranová a Vjera Borozan, které si kladou otázku, jak je ztvárňována českost v dílech současných umělců, především těch, kteří emigrovali do této země.
FB: Prague Biennale se bude konat v novém sídle. Je to spíše kvůli chronickému nomádství, nebo z logistických důvodů?
HK: Nomádství bylo na začátku, přinutilo nás přesunout se z Tirany do Prahy a zůstalo už v naší krvi. Proto když nás majitelé starého sídla informovali o nepoužitelnosti budovy, nebrali jsme to jako tragédii a rozhlédli jsme se kolem. Nové sídlo nás donutilo k revoluci oproti předešlé přehlídce, ale přijali jsme to jako novou výzvu. Od svobody bez omezení k fragmentaci a konstrikcím vnitřních prostor. Uvidíme, co se bude dít.
Pohled do bunkru v budově Microna 2011, foto: archiv Nadace Prague Biennale
Fabiana Bellio
