V době, kdy se velká část současného umění sestává z balíků odkazů otevírajících se jako komprimovaný počítačový soubor a účinně předávajících své poselství, je tvorba Miroslawa Balky hojivým vyjádřením nesrozumitelnosti. Sestavuje nalezené předměty vyleštěné věkem i používáním a poznamenané špinavýma rukama, jimiž prošly. Tichá aura, kterou svým sochám propůjčuje, moduluje schopnost minulosti promlouvat jejich prostřednictvím. Jsou jako ventily, které se jeden po druhém otevírají a vypouštějí ztracené hlasy.
Názvy čtyř vystavených prací jsou tvořeny jejich rozměry, což upomíná na program hnutí minimalistů. 268×142×54,84×40×22 (2008) připomíná rané portrétní skulptury Roberta Morrise, Balka však zároveň naznačuje základní příběh. Tři prkna tvořící schod jako první součást jsou umístěna v kontemplativním odstupu od hlavního útvaru – svisle postaveného prkna nahoře zakončeného úzkou policí, na níž balancuje prázdná sklenice. Za formálním klidem pulzují znepokojivé ozvěny. Sklenice symbolickým způsobem „kráčí po prkně“ jako odsouzenec a převislý výčnělek sugeruje hranu popraviště. Zlověstnou tečkou za tímto dílem je schod vzbuzující dojem lhostejného přihlížení.
Balka předměty upravuje a prostorově a časově je oživuje. 120×80×15 / DB (2008) je průmyslová dřevěná paleta proděravělá dráty světelných girland poblikávajícími mezi příčkami. Světlo dělí čas a vypadá to, jako by ho urychlovalo, jako kdyby zestárlé předměty před našima očima dále exponenciálně stárly. Tři ze čtyř čajových podnosů, jimiž je tvořeno dílo 130×32×17, 46×32×2 (2009) jsou sešroubovány dohromady a upevněny na zeď, třetí z nich je pak ohnutý směrem k dalšímu, který leží na zemi. Budí dojem, jako by se rozhoupával ke skoku. Toto formální spojení je tu částečně proto, aby nás odvádělo od plesnivé jedinečnosti samotných podnosů. Stávají se z nich především moduly, sochařské stavební kameny, a pouze druhotně jde o pozůstatky, které Balka našel na polském ministerstvu kultury v době po zhroucení komunistického režimu. Podává vtíravou historii snesitelným způsobem a činí náš vztah k ní o něco méně troufalým.
MIROSLAW BALKA, 2009, 130×32×17, 46×32×2, ocel, plast, s laskavým svolením umělce a Galerie Nordenhake Berlín/Stockholm.
Mark Prince