Ať už jsou fotografie Philipa-Lorcy diCorcii pořízeny spontánně, nebo jsou promyšleně inscenovány, vždy zachycují osoby, věci a místa způsobem, jenž působí nevyhnutelně a nepopsatelně. Tyto doposud nevystavené polaroidy na jeho první samostatné výstavě v londýnské galerii Sprüth Magers rozvíjejí historii událostí „v zákulisí“ jeho úctyhodné třicetileté kariéry.
Obrazy umístěné na kovové kolejnici obkružující výstavní prostor nemají žádné názvy a nejsou datované, což zpočátku vyvolává dojem neuspořádanosti. Mohlo by to vést k chybnému závěru, že snímky jsou zde jen nahodile předkládány k samostatné a nutkavé konzumaci. Ani pokud byste dílo měli vstřebat touto cestou, nebylo by to zbytečné, neboť každá z fotografií obsahuje bohatství informací. Mohlo by to však zúžit prostor pro vaše zapojení.
Prostředky, které diCorcia využil k jejich uspořádání, vyjdou najevo, pokud pohledem vytrvale postupujete z jednoho snímku na další. Vaše oči sledují tvary uvnitř obdélníku a skládají k sobě jejich kompozice. Dům v koloniálním connecticutském stylu vedle fotografie ženy s malým dítětem v útulné domácí knihovně. Vedle těchto dvou snímků katedrála snímaná ve dne a ještě o kousek dál pak ta samá katedrála v noci. Bezpečnostní mříž prozářené výlohy obchodu připomíná ornament z katedrály.
DiCorcia si v této výstavě s asociacemi pohrává natolik volně, že je nemožné vymanit se z jím vyprávěného příběhu využívajícího náladové a mezilidské obrazné figury, dokud vás ovšem neodfoukne jiným směrem posun ve způsobu vyprávění budující vztah jednoho obrazu k druhému výhradně prostřednictvím kompoziční struktury – ať už viděné prostřednictvím hledáčku fotoaparátu, nebo vytvořené následně: satelitní antény v poli vytvářejí vztah k chemickým kuličkám Polaroidu, které autor dále podněcuje k tomu, aby shora ověnčily muže v oblecích kráčející ulicí. Neustále se proměňující druhy vztahů mezi obrazy vyvolávají otázky ohledně toho, jaké vlastnosti by měla mít úspěšná fotografie a zda je možné vizuálně zachytit nekonečné možnosti každé vteřiny každého dne.
PHILIP-LORCA DICORCIA, Roid, 2011, pohled do instalace v Sprüth Magers, Londýn, Courtesy Stephen White Photography;
PHILIP-LORCA DICORCIA, bez data, polaroid na hliníkové podložce, 8×11 cm, s laskavým svolením umělce; Sprüth Magers, Berlín/Londýn; David Zwirner, New York.
Andrea Magenheimer
