Projekt Sochy v ulicích – Brno Art Open je vedle Městských zásahů či Architektonických procházek jedním z důkazů, že pro Dům umění města Brna je otázka veřejného prostoru města zásadním tématem.
Koncepce letošního ročníku se však výrazně změnila. Klíčem k přehodnocení dosavadního modelu přehlídky se stal osobitý pohled kurátora Karla Císaře na interakci mezi městem a jeho „uživateli“ a na roli umění jako zprostředkovatele v tomto vztahu. Zatímco v předchozích letech byla socha více dekorem zdobícím hlavní třídy, opustila letos tento svůj vydobytý post, aby jej otevřela diskusi. Sestoupila z podstavce a vydala se do bočních ulic, kde se umění může stát katalyzátorem spouštějícím otázky mezi divákem a místem. Objekt, nebo spíše dílo je zde úzce napojeno na konkrétní prostor, kterému se přizpůsobuje i jeho forma. Jako by bylo přirozenou součástí místa, ale zároveň z něj neurčitě vybočovalo.
Instalací zabývající se otázkou nových pověstí města je Hvězda Matěje Smetany rozsvěcující se a vyjíždějící každou noc o půlnoci z kanálu v parku Lužánky. Za setkání „nejistého druhu“ vybízející k narativnímu zakotvení můžeme považovat i audio instalaci Cvrček Jana Šerých v pasáži Alfa, dílo Rafanů – Zahrada Koliště –, francouzký park vytvořený na staveništi, či Ztráty a nálezy od Evy Koťátkové, ohromný betonový útvar, uvnitř něhož zaznívají bezradné monology důchodců. Světelná kompozice Jiřího Týna rozvíjí existující fasádní struktury do nových obrazců a obrací se tak k divákově vnímavosti, podobně jako architektonická intervence Interiér I. Jiřího Příhody, Billboardy ukazující základní tiskové barvy CMYK Adély Svobodové či zastrčené fotografie horského masivu instalované zezadu tramvajové zastávky s názvem Průsmyk od Markéty Othové. Nejradikálněji rozvíjí koncept zviditelňování nebo upozadění místa Michal Škoda vybílením poničeného průchodu. Nový pohled na známé prostředí nabízí i projekt Cross-cultural Guide Barbory Klímové sledující město očima cizinců, který chce podobně jako i ostatní zmíněná díla překročit hranice stereotypu a relativizovat základní životní předpoklady.
ADÉLA SVOBODOVÁ, Bez názvu, 2011, billboard, foto: Martin Polák.
Jana Chlubná
