Markéta Kubačáková: V rozhovoru s Guillaumem Désangem jste řekl 1 , že umělce v dnešní společnosti byste přirovnal nejblíže k bezcílnému anarchistovi, který by měl společnost provokovat. Co by jeho provokace měly přinést, proti čemu by měly být namířené?
Adam Vačkář: V té době jsem se intenzivně zabýval otázkou role umělce ve společnosti, jeho sociálního zařazení. Především mě fascinoval jeho status quo. Myslím, že role umělce je určitým způsobem privilegovaná, není ničím společnosti zavázána. Může si dovolit kritizovat, napadat, reprodukovat, zrcadlit realitu, v podstatě cokoliv. Právě proto by umění mohlo být o krok napřed a nemuselo by podléhat společenskému a především ekonomickému tlaku na ůspěch a růst, to jsou tři sta let staré vyčpělé karteziánské koncepce. Dle mého umělec je zavázán svému status quo a měl by za něj bojovat; kritizovat, zkoumat či napadat společnost jako kontrolní orgán její duchapřítomnosti. Týká se to také uměleckého establishmentu, který by stejným způsobem měl být stále narušován, aby se ze světa umění nestal jen supermarket, nebo naopak bojiště klanů vlivných akademiků a jejich stájí.
MK: Guillaume Désanges také vyslovil názor, že práce Sputnik Black (model Sputniku přelakovaný, stejně jako automobily Mercedes-Benz) je pro něj spíše líbivou formou, téměř v opačném významu k ideálům futurismu. Vy jste namítl, že senzuální složky užíváte v díle vždy s kritickým odstupem. Kde se podle vás vytváří možnost rozpoznat v díle, zda to autor myslí vážně, nebo ironicky?
AV: Vycházím z toho, že vytvořit perfektně angažované dílo na poli umění je nemožné. Pole umění je příliš detašované od reality a všechny takové počiny na mě působí jako fatálně umělé a pokrytecké. Umění slouží jako filtr, uvozovky, kterými si udržuji kritickou distanci od reality. Umění je tvořeno lidmi, stejnými lidmi, kteří stojí mimo umění, a tudíž obsahuje veškerou ambiguitu okolního světa. Mé práce neskrytě obsahují, nastiňují a zvýrazňují takovou ambiguitu, aniž by ji zneužívaly pro skryté prosazování jiných, třeba finančních cílů. Sputnik Black je určitě líbivá práce, ale ta líbivost má svoji roli. Rozhodně se nezabývám tvorbou líbivých artefaktů.
MK: Většina z vašich děl jsou participační, ale zároveň mají poměrně pevný scénář s předpokládaným vyústěním. Mají účastníci vašich děl prostor ovlivnit jejich směřování?
AV: Máte pravdu. Nejsou to díla, která se snaží o sociální experiment v pravém slova smyslu, jako se o to snaží třeba Pawel Althamer. Cílem mých prací je podle určitého scénáře odhalit skryté fenomény a spojit protiklady, antiteze, vytvářet ambiguitu, spojovat nespojitelné. Účastníci proces samozřejmě hodně ovlivňují, i přes to, že mám nějaký počáteční úmysl, tak konec je vždy otevřený.
MK: Formu uměleckých intervencí do sociálního nebo urbánního prostoru (např. díla Minuta ticha, 2006, Open Source, 2006 nebo Zebra Blurred, 2007) volíte, aby umění se zapustilo do reálného života, nebo spíše abyste vnější svět použil jako kulisy, rámec nebo symbol?
AV: Jednoznačně jsem pro sbližování umění s reálným životem. Já vždycky vycházím z reality, ale používám ji různým způsobem, je to pokaždé trochu jiné. Zkoumání skutečnosti má pro mě důležitý význam. V některých pracích se snažím o nastínění možných, někdy utopických scénářů (Minute of silence v Palais de Tokyo, 2005), které do reality vkládám. Nebo se jedná o citaci reality či určité její „uvozovky“ (Towards the end, 2006, Sonate for 6,35 mm, Synesthesia, 2011, Onomatopoeia, 2011), anebo katalyzaci reality v realitě (Poems recollected, 2009). Vytvořené práce se někdy snažím zase do skutečnosti zasadit (Homemade, 2004, Shampoo poems, 2011). Slovo kulisy nemám rád, zní mi to falešně, nežijeme v kulisách, umělecké práce jsou v konečném důsledku jen další součástí širší reality.
1 „On Trial for Artistic Intent“, 1-12, Adam Vačkář (kat.) 2007, s. 20-27. (cit. 10.11.2011 z http://www. adamvackar.com/Adam_Vackar_Catalog.pdf)
ADAM VAČKÁŘ, pohled do instalace v Karlin Studios, Praha, Onomatopoeia, 2011, kniha Karel Plicka: Pražský hrad, foto: archiv autora.
Markéta Kubačáková je umělkyní a kurátorkou.
