Návštěva výstavy Karin Schneider Malba bez formy (Form Less Painting ) v komorní galerii Andrew Roth je jako čtení básně nebo listování v průvodci ztraceným městem. Každé z vystavených děl je výsledkem spolupráce autorky s jiným umělcem a váže se k němu vlastní symbolická logika nabitá jazykem. Dílo Eričino šílenství (The Madness of Erica, 2011) představují čtyři monochromní malby na barevném bavlněném režném plátně zavěšené na stěně, před nimiž stojí ručně vyrobená židle vytvořená spisovatelkou Denou Yago, jejíž potah navrhla Karin Schneider. Na části malby odpovídající příslušným částem příběhu se promítá text hovořící o mladé ženě jménem Erica. Yago společně s Schneider tento text pro účely výstavy denně psaly. Poté, co přehlídka skončí, bude trvale připevněn na stejný materiál jako malba, jejíž jméno nese. Dílo uvažuje o vztahu mezi textem a předmětem, „beztvarými“ technologickými entitami a živou zkušeností, životní cyklus textu však funguje jako jakýsi uzavřený kruh s předem učenou trajektorií. Při vernisáži vystřelil Egan Franz pět vysokorychlostních uhlíkových šípů: tři z nich směřovaly do stěny a nesly vyrytá slova „šípy “, „eros“ a „chyby“ (arrows, eros, errors), zatímco zbývající dva se zaryly do laptopu Karin Schneider a punkového díla Picasso (2003) od Larryho Clarka, což je limitovaná edice, již distribuuje galerie Andew Roth. Franz z galerie učinil dějiště své násilné produkce – každá ze střel je svého druhu polibkem na rozloučenou. Jeho de- konstruktivistický přístup k symbolickým odkazům lze chápat jako nihilistické umělecké gesto. Šípy jsou násilnou intervencí a nikoli kolaborativním přístupem – avšak jeho osobně kódovaná symbolika poukazuje spíše na emotivní než na rétorické základy. Kromě toho mají ty šípy šmrnc.
Schneider vyhlašuje svůj úmysl zkoumat možnosti umění bez prostřednictví infrastruktury; tisková zpráva, na níž se podílela i bruselská kurátorka Heidi Ballet, si klade otázku: „Je o malbě možno uvažovat jako o experimentální platformě nezatížené tradicí?“ Výstava Karin Schneider se otázky malby bez formy dotýká pouze letmo, hlavním předmětem jejího zkoumání však je nenapodobitelná intimita, jež vytváří společné dílo.
KARIN SCHNEIDER A EGAN FRANTZ, Arrowinapple, 2011, 15” Macbook Pro a šíp z uhlíkových vláken, 36 × 25 × 76 cm, se svolením Andrew Roth, New York, foto: Egan Frantz.
A. Neustein a E. Schexnayder
