Od nevidím do nevidím (From Morning Till Night) je dalším úspěšným projektem Kateřiny Šedé, jež se jako jedna z mála českých umělkyň prosadila na současné mezinárodní umělecké scéně. Její raketový start po ukončení AVU překvapil (Essl Award; laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého, 2005), stejně jako tempo, v němž zdolává světové umělecké přehlídky (Documenta 12, Kassel, 2007; 5 th Berlin Biennial, Berlín; Manifesta 7, Bolzano, 2008; Future Generation Art Price, Kiev, 2010). Projekty této umělkyně označované jako sociální, charakterem řazené k „tendencím participativní umělecké praxe“, lze jen velmi obtížně a s výhradami označit nálepkami stávajících teoretických kategorií. Svéráznost projektů pramení z východisek a záměrů autorky, které jsou bez výrazných vychýlení, po celou dobu zůstává ve své tvorbě věrná nosným tématům, kterými je odcizení a samota deformující životy lidí. Nejedná se o samoúčelnou kritickou apelaci, ale o cíleně hledaná řešení problémů nastolených jejími díly. Autorka se ve svých utopických projektech pokouší člověka vsazeného do uměle vytvořené osnovy konstruované zájmy konzumní společnosti přivést zpět k sobě samému, resuscitovat základní funkce (Nic tam není, 2003; Každej pes jiná ves, 2007; Over and Over, 2008 atd.). Vlastní dílo (bez přípravných a doplňujících částí projektu) se odpočítává délkou trvání akce a pomíjí ve chvíli jejího ukončení. Živé nelze archivovat. Čas vyměřený pro dění je definitivní. Veškeré dokumenty a záznamy okamžitě po skončení události nabývají povahy archivního materiálu. Slovy nepopsatelný zážitek je výtěžkem dlouhodobě a pečlivě připravovaných fází celku, cennou esencí, již nelze znovu vytvořit.
„[…] chodila jsem jakoby domů“. Emilie Hemerková, Bedřichovice
Dílo Šedé Od nevidím do nevidím se realizovalo v Tate Modern v Londýně, která 3. 9. 2011 hostila osmdesát obyvatel obce Bedřichovice a osmdesát britských výtvarníků, kteří na jeden den osídlili čtvrtě Londýna oddělené Temží. Oživený obraz vesnice byl ohraničen body vymezujícími katastrální území obce, z nichž malíři na svých plátnech zhmotňovali vesnici předem zdokumentovanou fotografem Michalem Hladíkem. Na rozloze 1,5 km 2 bedřichovičtí vytvořili živý obraz obce. „U svých domů“ se věnovali běžným činnostem, jakými jsou zametání ulice, mytí auta, klepání koberců, hraní nohejbalu, plení záhonů, luštění křížovek, jízda na kole, chytání ryb atd. Pracovali, bavili se tak, jak jsou zvyklí. Nádavkem hovořili v mezích svých jazykových možností s kolemjdoucími, kterým se pokoušeli vysvětlit, o co se jedná a proč se ocitli v tuto chvíli na tomto místě (nápomocná jim byla drobná publikace bedřichovicko-anglická konverzační příručka, „po domácku“ vytvořený manuál na cestu). Zájemci z řad návštěvníků mohli absolvovat prohlídku vesnice a hodinu výuky české konverzace pro cizince. Akce skončila se soumrakem.
„[…] uvědomil jsem si, co mám doma.“ Pavel Kepák, Bedřichovice
Tento nejnovější projekt Kateřiny Šedé tvoří řetězec opozit. Jeho prostřednictvím autorka nekompromisně poměřuje a prověřuje hodnoty života rozdílných komunit. Použitím slova „nevidím“ prozrazuje název akce její cíl, kterým je čisté „vidění“. Virtuálním vsazením vesnice Bedřichovice do Londýna konfrontuje zcela odlišné reality. Znejisťuje návštěvníky, kteří se pohybují zároveň ve dvou fyzicky shodných lokalitách. Srovnáním nekonvenujících aktivit vesničanů a obyvatel velkoměsta odhaluje množství skrytých a nezřetelných diferencí; samotné vnímání času se ukazuje jako zdánlivě zpomalené či zrychlené díky rozdílnému frázování jejich zcela odlišnými činnostmi a zájmy. Vnímání svobody, nezávislosti, anonymity.
Avšak Šedá nenabízí pouze zaostření „na druhou stranu“ coby pomůcku k prozření. Zpětným tahem obrací pozorovatelův pohled zpět k němu samotnému. Výsledný efekt zrcadlení umožňuje těm odvážným zahlédnout vlastní obraz „v přímém světle“.
Schopnost autorky nadchnout projekty dobrovolníky je její velkou devizou. V rozhovorech s přímými účastníky se nesetkáváme s negativními ohlasy, naopak, jak sami potvrzují, své role přijali bez jakéhokoli pocitu manipulace. Jako spolutvůrci díla vědomě usilují o zdárné vyznění celku. A to je možná klíč k úspěchu projektů Kateřiny Šedé. Inscenovaná situace není odehraným pseudo-divadlem, ale stává se sama žitou skutečností.
Yvona Ferencová je kurátorka a kritička současného umění.
