Výstava byla prezentována jako velmi ambiciózní a ojedinělý projekt realizovaný Moravskou galerií v Brně ve spolupráci s Deutsches Hygiene-Museum Dresden, které ji pod názvem Images of the Mind in Art and Science představilo na podzim roku 2011. Tato hojně navštěvovaná výstava se mohla pyšnit řadou zápůjček ze zahraničí (včetně zdůrazňovaných kreseb Leonarda da Vinciho) i bohatým doprovodným programem.
Propojení oblasti umění s oblastí vědy, zastřešené tématem tak atraktivním, jako je lidská mysl, má potenciál přivést do galerie širší veřejnost a dokázat to, že umělecké instituce mohou mít produktivní roli v širším diskursu. Domnívám se však, že se autoři nechali touto atraktivitou příliš unést a nedomysleli samotnou možnost toto téma vystavovat. Proto přestože za projektem stála kurátorská osobnost Ladislava Kesnera, jenž se z pozic vizuálních studií vědeckému zobrazování dlouhodobě věnuje, výsledný klíč k výběru vystavených obrazů byl poměrně zjednodušující. Místo „širokého dialogu mezi vědou a kulturou“ se výstava víceméně omezila na prvoplánovou konfrontaci krátkého přehledu současných i historických vyobrazení nervové soustavy a vizualizací jejího fungování na jedné straně, a na straně druhé uměleckých děl předvídatelné volby: portréty coby „okna do duše“, „zadumané“ krajiny, práce surrealistů, strukturální abstrakce apod. Výstava tedy pouze potvrdila zažitou dichotomii chladné exaktní vědy a umění s jeho nevyslovitelnou pravdou – rozpor, který premisa výstavy slibovala problematizovat.
V doprovodných textech zaznívala tvrzení o kulturní podmíněnosti současného neurofyzického modelu mysli a jeho neschopnosti postihnout ji v její komplexitě. Autoři však neukázali alternativu. Ani nemohli, protože zatímco heterogenní sekce jejich výstavy si ve skutečnosti nijak nekonkurují, filozofické koncepce odmítající mechanistický rámec uvažování současné vědy jsou tím, čím jsou – pojmovými koncepcemi, nikoli obrazy. Kdyby tedy byly prostředky a nepochybná realizační péče věnovány například širšímu prozkoumání jen částečně tematizovaných estetických aspektů vědeckého zobrazování (i s onou kulturní podmíněností), mohl být projekt nejen pro většinu návštěvníků objevnějším, ale paradoxně i hlubším vhledem do povahy problému.
Pohled do výstavy Obrazy mysli, mysl v obrazech, 2011, foto: archiv MG.
Tereza Jindrová
