SERGIO PREDO by

by 11. 4. 2012

Baskický umělec Sergio Prego (1969, Fuenterrabia, Španělsko) žije a pracuje od roku 1996 v newyorském Brooklynu. Od samého počátku se zaměřuje na interdisciplinární přístup zahrnující fotografii,video, sochařství a instalaci. Jedná se o jeho třetí samostatnou výstavu v madridské Galeria Soledad Lorenzo.

Jeho nejnovější instalací je gigantický nafukovací objekt vyplňující skoro celou galerii. Vypadal jako druhá kůže a zval návštěvníka ke vstupu do architektova břicha. Letmotivem tohoto díla je lidské tělo a zpochybňování jeho prostoročasové perspektivy.

Instalace (již se umělec rozhodl ponechat beze jména) může být zařazena do kontextu dvou starších prací, které k ní poskytují klíč a ukazují na umělecký vývoj.

První z nich, Tetsuo Bound to Fail (Tetsuo, odsouzeno k nezdaru, 1998), patří k jeho starším pracím: 40 fotoaparátů zaznamenávalo umělcovu činnost včetně vymrštění koule barvy působící dojmem, že visí ve vzduchu. Druhé a novější z děl je Ikurriña Quarter (Čtvrť Ikurriña), které bylo k vidění na basilejské přehlídce Art Unlimited: nafukovací válec vytvářející malou podtlakovou chodbu, kterou se návštěvníci musejí protáhnout.

Tentokrát byl Sergio Prego ambicióznější. Ovládl celý prostor galerie a vytvořil site-specific instalaci, která opět využívá nafukovací válec: neposkvrněný bílý prostor, jehož vchod a východ jsou od sebe vzdáleny 40 metrů a jehož průměr dosahuje 16 metrů.

Uvnitř této membrány vzniká zvláštní bílý prostor, v němž si návštěvník připadá jako postava z Lucasova filmu THX 1138 – dezorientovaný a neskutečný. I zákony gravitace jako by si tu dělaly, co chtěly.

Prego znovu posouvá hranice sochařství a architektury tím, že si hraje s realitou a virtualitou, abstrakcí a konkrétností, submisí a svobodou, patriotismem a vykořeněností, subjektem a objektem. Tento neuchopitelný bílý prostor porušuje prostoročasové konvence a inteligentním způsobem hovoří o politice white cube, ale také o (ne)dostatečné emancipaci diváka. Prego opět dokazuje, že se pevně drží kormidla.

SERGIO PREGO, Bez názvu, 2011, PVC, 40 × 5 × 16 m, s laskavým svolením Soledad Lorenzo, Madrid.

Paco Barragán

More stories by

Paco Barragán