1. V SOUČASNOSTI PROPOJUJE VOLNÉ UMĚNÍ A DESIGN ŘADA JEVŮ. JAKÉ SOUVISLOSTI UMĚNÍ A DESIGNU POVAŽUJETE ZA NEJZÁSADNĚJŠÍ?
2. KTEŘÍ ZE SOUČASNÝCH UMĚLCŮ SE PODLE VÁS VE SVÉ TVORBĚ NEJVÍCE BLÍŽÍ POSTUPŮM DESIGNU ČI JEHO FORMÁM A Z JAKÉHO DŮVODU TOMU TAK JE?
3. PRÁCE KTERÝCH DESIGNÉRŮ HRANIČÍ PODLE VÁS S VOLNÝM UMĚNÍM? KTERÉ Z NICH PREFERUJETE A PROČ?
BOŘEK ŠÍPEK, designér
1. Za vůbec nejzásadnější považuji koncept. Jen technika zpracování je různá, ale koncept je to, co umění a design spojuje.
2. Ze současných umělců se podle mne ve své tvorbě nejvíce blíží postupům designu Damien Hirst. Ten právě vychází z konceptu. Vytváří objekty, které mají stejnou hodnotu jako designové objekty.
3. Pro mne to jsou dvě jména. Architekt Ron Arad a designér Gaetano Pesce. Nábytky Rona Arada se již blíží skulpturálnímu pojetí. Gaetano probourává hranice mezi designem a uměním. A v tomto směru si právě nejvíce vážím Gaetana.
KACHA KASTNER, galeristka
1. Za nejzajímavější aspekt stále se rozšiřujících spojitostí mezi uměním a designem považuji současný zájem o architekturu prostoru, v němž je dílo prezentováno.
2. Z perspektivy trhu jím nepochybně byl Andy Warhol a jeho továrna. Ze současnějšího hlediska považuji za takového umělce-designéra Theastera Gatese, a to kvůli jeho urbánním intervencím a revitalizačním projektům. Tyto postupy stejně jako masovou výrobu umělci někdy používají, ale Gates to činí zcela jiným způsobem a z jiných důvodů.
3. Nepreferuji zřejmě nikoho, řekla bych ale, že pozdní výtvory britského módního návrháře Alexandera McQueena a jejich prezentace byly daleko více osobní reflexí současné společnosti a podmínek člověka v ní žijícího než funkčním tvarováním oděvů.
Eva Eisler, designérka, vedoucí ateliéru K.O.V. na VŠUP
1. Jak umělci, tak designéři se zabývají vizuální prostorovou formou a kompozicí. Ačkoliv vycházejí z podobných schopností a znalostí, uvažují často rozdílně. Někteří designéři se považují za umělce, ale málokterý umělec o sobě řekne, že je designér. Přesto v padesátých letech řada umělců překročila hranice a zřejmě i z existenčních důvodů navrhovala nábytek, keramiku, sklo, šperky. Například Isamu Noguchi využil starou japonskou tradici ve svých stolech a stolcích Akari lamy, s Buckminsterem Fullerem přišla zase vize moderního bydlení, dále je tu slavné rádio Harryho Bertoia, jenž byl sochařem i nábytkovým designérem, nebo mohu zmínit i stolky, keramiku a šperky Lucia Fontany. V sedmdesátých letech si umělci, kteří se začali stěhovat do opuštěných loftů v newyorském SoHo, vyráběli ze snadno dostupného materiálu provizorní nábytek, lampy, postele a pořizovali si staré industriální kuchyně, větráky atp. Přicházeli k nim sběratelé, galeristé, fotografové a netrvalo dlouho a loftový styl se u milovníků umění ujal. Na tento jev pak navázali architekti i designéři. Design obnáší komplexní přístup k řešení s ohledem na estetiku, jasnost myšlenky, intelektuální eleganci, FUNKČNOST, komunikaci, disciplínu, nadčasovost, zodpovědnost, gravitaci, potřeby společnosti, produkci a mnoho dalších základních předpokladů kvalitního designu.
Umění má jednodušší definici. Nemá žádnou jinou funkci než být, hledá otázky a vede dialog na hlubších úrovních nežli jen těch viditelných na první pohled. Umělec hledá formu, jak vyjádřit své svobodné uvažování, pocity, které skrze své dílo s divákem sdílí.
2. Příklady umělců, kteří ve svém díle navazují vztah s architekturou a prostorem a pracují s konceptem vizuální celistvosti: Franz West prohlásil, že nezáleží na tom, jak umění vypadá, ale jak a k čemu se používá. Richard Tuttle podotýká s respektem k designu: Designér musí znát všechno, zatímco umělec nic. Určitě do této polohy mezi designem a uměním patří Richard Artschwager se svými architektonickými instalacemi a dále Joseph Beuys a Rachel Whiteread, významní konceptuálně uvažující tvůrci, kteří zároveň nemají problém navrhovat předměty určené pro sériovou výrobu. Také Donald Judd prezentuje nábytek jako sochařský objekt.
.png)
3. Frank Gehry – židle z papírové lepenky, Maarten Baas – spálený nábytek, Fernando a Humberto Campana – recyklované předměty, dřevěné odpady, Gaetano Pesce – barevné akrylátové nádoby a objekty, Studio Job – sochařský přístup, Droog design Collaborative – recyklace starého nábytku, experiment s industriálním materiálem, ready-made…
V oblasti designu a architektury dochází během posledních dvou dekád k osvobození od klasické definice a výše uvedeného diktátu, k převratu, nabourání řádu, čistoty a logiky… Přichází nová energie, rebelie, provokace, nadsázka, humor, interaktivita s uživatelem, ekologie, recyklace, využití běžných průmyslových materiálů, inovace, neo-ready-made jako reakce na sterilní pře-estetizované prostředí a „totalitu stejnosti“, experimentuje se s novými technologiemi. Pro dnešek je typická flexibilita a různorodost, ale i návrat k prostým přírodním ma-teriálům a prastarým tradičním metodám, site specific instalacím, „one offs“, skulpturálním formám na pomezí užitelnosti… Polohy vztahu a přesahu mezi designem a uměním jsou a vždy budou diskutovaná témata, ale přirozený proces vzájemných vlivů a prolínání se už nezastaví.
ALEXANDRA KUSÁ, generálna riaditeľka SNG
Pre mňa spojeniu voľného umenia a dizajnu urobili už pred mnohými rokmi entrée aktivity Barbary Kruger a Jenny Holzer. Posunom oproti „starým časom“ je menšia priamočiarosť, ale to, čo začali, sa vlastne v rôznych nuansách premieta dodnes. S ohľadom na oba príklady identifikujem dva výrazné „dotyky a spojenia“, prvé sú vo vizuálnej rovine, kde môžeme hovoriť až o nejakej módnej vlne, a druhé v snahe o komunikatívnosť. Konkrétnych príkladov je, ako sa hovorí, „za přehršle“. Hranicu často definuje iba štúdium autorov a výsledky možno hodnotiť z oboch táborov, v našom kontexte určite z tvorby Juraja Sukopa, Pavlíny Morháčovej a z druhej strany Jaro Varga, Tomáš Vaněk, Krištof Kintera…
PATRIK KOVAČOVSKÝ, umelec, vedúci Atelériu sochy na VŠVU v Bratislave
1. Myslím, že v prvom rade treba vidieť rozdiely v samotnom dizajne. Dizajn determinovaný striktne úžitkovými mantinelmi, a na druhej strane voľný dizajn, ktorý sa snaží prelomiť všetky bariéry, ktoré by ho obmedzovali. Jednou zo zásadných paralel voľného umenia a voľného dizajnu je najmä snaha komunikovať s divákom, prípadne zákazníkom. Mnohokrát ide o podobné netradičné, progresívne, vizuálne a konceptuálne riešenia.
2. V poslednom období ma zaujala svojou tvorbou najmä bulharská výtvarníčka Veronika Tzekova, jej projekty a realizácie pre verejný priestor, kde rieši modifikáciu známych spoločenských hier a vytvára tak úplne nový redizajn. Mnohé jej projekty realizujú aj známe dizajnérske firmy. Spomeniem aspoň posledný s názvom Puzzled Tic-tac-toe v spolupráci s firmou VOX Furniture company alebo spoluprácu s Concordia Design Center v poľskej Poznani.
Medzi ďalších autorov, ktorých diela môžeme chápať ako určitú paralelu s dizajnom, by som zaradil niektoré dnes už klasické diela od Krištofa Kinteru, ale napríklad aj niektoré „sochárske hračky“ od Davida Černého (autobus, ktorý robí kliky atď.).
3. Samozrejme musím spomenúť klasika Philippa Starcka a jeho dielo La Fiamma / Plameň, na tokijskej Asahi Beer Hall, ktoré dostalo prezývku „zlaté hovno“, alebo nepraktický odšťavovač na citrusy, ktorý sa stal skôr imidžovou sochou ako funkčným dizajnom. Pozitívne vnímam prácu Sylvie Jokelovej, ktorej dizajn mnohokrát možno chápať ako kvalitné voľné umenie.
GABRIELA KISOVÁ, Krokus Galéria
Bratislava
1. Osobne nemám ten dojem, že prepojenie medzi dizajnom a umením je v posledných rokoch intenzívnejšie ako napríklad v 90. rokoch. Oba pojmy sú problematické, pretože hranice dizajnu i umenia sa stierajú, spoločné majú asi len toľko, že zažívajú expanziu, nikdy v dejinách nebolo toľko dizajnérov a výtvarných umelcov ako dnes. Ešte niečo majú asi spoločné, respektíve je to predpoklad ich vzniku, a síce istá schopnosť koordinovať a manažovať udalosti a ľudí – v oboch oblastiach vnímam väčšiu tendenciu ku kolaboratívnym a interdisciplinárnym projektom.
2. To neviem, ale napadá mi Krištof Kintera, ktorého séria Spotrebiče pracuje s jazykom produktového dizajnu, avšak dostáva ho do roviny ad absurdum. Nemyslím si, že sa blíži postupom dizajnu, využíva jeho jazyk pre účely vlastnej umeleckej výpovede a ja v jeho práci vnímam aj veľkú dávku irónie.
3. Zo slovenských by som spomenula Sylviu Jokelovú, jej práce sú často na hranici medzi dizajnom, objektom či inštaláciou. Sú svieže a je v nich jasný názor.
STANISLAV STANKOCI, grafický dizajnér, rektor VŠVU v Bratislave
1. Vzhľadom na ich mediálny rozsah, špecifiká vizuálnej komunikačnej reči či aplikácie v užívateľskom rozhraní, používania výrazových či vyjadrovacích prostriedkov a reflektujúc kultúrno-spoločenský a sociálny kontext, za najzásadnejšie javy považujem analytické myslenie, kritické postoje k oblasti a predmetu záujmu, interdisciplinárne presahy, novú materializáciu a technologické postupy v spôsobe a prístupe generovania výstupov v obidvoch oblastiach tvorby.
2. Som presvedčený, že určitý okruh principiálnych tvorivých postupov aplikovaných v dizajne je priamo či nepriamo uplatňovaný aj v súčasnom umení. Zreteľné atribúty a najsilnejšiu väzbu pociťujem u autorov a v dielach, ktoré nevykazujú žiadne známky ľahostajnosti či nezodpovednosti. Ak beriem do úvahy skutočný význam slova dizajn – čiže nielen úspešnú aplikáciu komplexných kritérií pre úžitkové produkty, tak zásadnými sa javí potreba a význam hľadania odpovede na otázku, či realita zodpovedá našim očakávaniam. Takých autorov je veľa.
3. Znova – je ich veľa, ale spomeniem aspoň Lexa Drewinského. Pre neúnavné a nekompromisné vysielanie posolstiev s extrémne koncentrovanou výpoveďou a naliehavosťou. A nie je to iba tým, že vo vizuálnom komunikačnom jazyku, napr. svojich plagátov, nepoužíva text.
GEATANO PESCE, I Feltri, 1987, lnená plsť impregnovaná polyesterovou živicou, 153 × 70 cm. Produkce: Cassina.
Helena Kontová
