LUX PERPETUA by

by 11. 9. 2012

V Pasáži vedoucí k pařížské galerii Kamel Mennour vrhá nástropní projektor na podlahu kruh světla, který osvětluje naše kroky (Michel Verjeux, Passage Obligé, 2012). Před vstupem čteme ohněm napsané jméno „Kounellis“ (Jannis Kounellis, Kounellis Writes with Fire, 1969). Uvnitř galerie se pak s lehkou modrozelenou fluorescencí mihotá kompozice z optických vláken a naproti v místnosti osm houpajících se žárovek osvětluje… vlastně nic (Michel François, Ampoules, 2012). O kus dál jsou tři umělci v zajetí dialogu: Anish Kapoor s alabastrem Bez názvu (2011), Alfredo Jaar (Prozářen nezměrností – M’Illumino D’Inmenso, 2009) a Ann Veronica Janssens vystavující pohled na pařížské nebe v reálném čase (Ciel, 2002–3). Pak přichází modré neonové kříže Françoise Moreleta (Triple X Neonly, 2012), naproti plátnu od Pierra Soulagese, jež se vydává do prostoru „za černou“ (připomínka toho, že temnota vždy předchází světlu), a sluncem zaplavené mořské krajině od Gustava Le Graye (Le Soleil au Zénith – Océan № 22, 1856/7). V rohu poslední místnosti je pak umístěno dílo od Dana Flavina [Untitled (to the Real Dan Hill), 1978] v konfrontaci s Othellem a Desdemonou (cca 1861) od Eugèna Delacroixe – vidíme Othella propadajícího šílenství, jak je pohlcován vražednou vášní k té, již miluje. Mezitím nahý muž v policejních poutech, hledící na ženu stojící před ním, leží odsouzen k temnotě vězeňské cely (Mohamed Bourouissa, La Prise, 2008).

Výstava pod názvem Lux Perpetua představuje světlo jako objevnou a tvůrčí sílu. Slova z názvu pocházejí z úvodu rekviem – mše za zemřelého. Připomíná se nám tím, že světlo samo o sobě tvoří obrazy našeho světa, vyzařuje teplo a ukazuje to, co je skryto ve stínech (které beze světla nemohou existovat). Jak říká Heidegger: „Je těžší uchovat čistou temnotu než získat jasnost, která netouží zářit.“

CLAUDE LÉVÈQUE, Down the Street, 2008, instalace – skleněné poličky a lampy, různé rozměry, pohled do instalace výstavy Lux Perpetua v pařížské galerii Kamel Mennour, 2012, courtesy ADAGP Claude Lévèque, foto: Fabrice Seixas. S laskavým svolením umělce a galerie Kamel Mennour, Paříž.

Timothée Chaillou

More stories by

Timothée Chaillou