Název mne sice napoprvé zmátl, ale zároveň jsem jím byl zvláštním způsobem přitahován. Působí to jako esoterie z 19. století, možná jako slavný kouzelnický trik nebo svého druhu přírodní jev. Při procházení internetem jsem sice narazil na „paravánovou iluzi“, ale pouze na stránkách obskurního on-line obchodu. Šlo o skládací trojdílnou stěnu s květinovým dekorem. Za ní se svléká žena, zatímco přihlížející by spolu s každým odloženým kusem oděvu přehozeným přes paraván měli být čím dále více vzrušeni. V tomto smyslu je paraván návnadou, hříčkou pomáhající vytvářet napětí. Nahá žena za paravánem může být skutečná, ale síla spočívá v představách přihlížejícího – iluze intimity s vysoce erotickým potenciálem.
K přitažlivosti této návnady dále přispívá podtitul „Vytvořeno ve spolupráci s Berlínským magickým kroužkem“ sugerující myšlenku, že se do procesu tvorby zapojilo sdružení berlínských kouzelníků. Nebo že by se to snad týkalo zúčastněných umělců? Tyto myšlenky dobře ladí se starobylým, dřevem obloženým interiérem galerie, kde na historickém plakátu pověšeném za dveřmi stojí „velký kouzelník Kassner“ před rozzuřeným „chrámovým slonem Tatoem“. Náladu dotváří drobné dobové fotografie bytových výstav surrealistických umělců, které na druhou stranu připravují půdu pro různé práce šestnácti umělců-kouzelníků: počínaje barevnou konstruktivistickou mřížkou Yorgose Sapountzise nazvanou Raster Baster umístěnou na zadní fasádě budovy a neviditelným zvukovým dílem Glas Track (2) v zahradě. Výstavu si však pro sebe osobují dvě díla umístěná u vchodu: Grandi Legni GL17 Andrey Branziho je zelená pravoúhlá hrubá dřevěná konstrukce se sloupci knih doplněná o klec se dvěma cvrlikajícími kanárky a dvě starodávné dřevěné krabice. Stojí naproti soše od Stevena G. Rodese vytvořené z ohnutých plechů a forem pro figurativní sochy – propletený celek podle všeho trýzněný malými německými vlaječkami vykukujícími z jeho zadní strany. Její úplný název: 3Development of the Victims of Imagination Precluded in Space dokonává úplný oblouk od iluze k objektu – oběti. Nebo snad k divákovi?
ANDREA BRANZI, Grandi Legni GL 17, 2009, různá média, 240 × 30 × 250 cm. S laskavým svolením umělce a galerie Isabella Bortolozzi, Berlín.
Andreas Schlaegel
