VI. ZLÍNSKÝ SALON MLADÝCH 2012 by

by 11. 9. 2012

Zlínský salon mladých je jednou z řady soutěží a výstavních koncepcí, které se snaží upozornit na mladé, často ještě studující umělce do třiceti let. Zlínská soutěž je specifická tím, že nepreferuje žádnou uměleckou formu. Výběr většiny jmen není příliš velkým překvapením, mohli jsme se s nimi již na jiných výstavách nebo soutěžích setkat. Počet 40 českých umělců však umožňuje nahlédnout jejich tvorbu v širším kontextu současné domácí tvorby, pro diváka může být obohacující také propojení se slovenským uměním, které zastupuje celkem 20 umělců. Samotná přehlídka byla rozdělena do dvou výstavních prostorů, což bohužel mírně narušovalo celkový pohled.Posun oproti minulým ročníkům představuje ocenění konceptuálního umění. Letošní držitel Ceny Václava Chada Matyáš Chochola se představil instalací s funerální tematikou a barevným nasvícením. Podobně jako v jeho ostatních dílech se zde objevují šamanské praktiky a propojení s polonáboženskými obřady. Jeho tvorba disponuje silnou energií, která představuje styčný bod s prací jeho učitele na AVU Vladimíra Skrepla, zjevně se však vydává vlastní cestou. Slovenský laureát Juraj Gábor, který se zaměřuje především na výzkumné a archeologické přístupy, představuje dílo více zahloubané samo do sebe – fiktivní linorytový záznam snu úderníka o novém stroji. Malířské polohy zastupoval nezaměnitelný expresivní projev Marka Číhala nebo obrazy letošního finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého Vladimíra Houdka, které upoutají svou příznačně temnou monochromatikou a redukcí na geometrické útvary, jež jsou nalézány v průběhu malby prostřednictvím nanášení a seškrabávání silných olejových vrstev. Zvláštní citlivost a lehkost vnesla do výstavy instalace Richarda Loskota, dalšího finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, využívající propojení technického světa s přírodními procesy a jevy, zaměřená na vnímání barvy, světla, pohybu. Za obsahově působivou lze považovat instalaci Evy Koťátkové, složenou z fotografií a textů, která formou volných asociací konfrontuje dva odlišné lidské osudy, determinované rozdílnou výchovou a vnějším prostředím. Pozitivní přínos Zlínského salonu lze spatřovat mimo jiné i v tom, že soutěž se koná mimo pražské a brněnské centrum, a také v tom, že díky své otevřenosti vůči všem tvůrčím přístupům může reflektovataktuální posuny a trendy ve výtvarném umění.

JURAJ GÁBOR, Sen o UNC 060, 2009, kresba, grafitová tuha na papíru, foto: archiv galerie.

Barbora Ropková

More stories by

Barbora Ropková