Již od jeho první výstavy nabývá tvorba Davida Salla (USA, *1952) charakteristických rysů: postmoderní citace umění, náměty konzumního světa, nesourodá zobrazení, kombinace precizní splývavé malby a sochařsky cítěné obrysové kresby. Odkazy v jeho dílech nemíří pouze k umělcům jako Robert Rauschenberg, Frank Stella a Andy Warhol, ale také k filozofu Ludwigu Wittgensteinovi a režisérovi Jean-Lucu Godardovi. Sahá však také po starších pramenech jako Courbet, Magritte, de Chirico, Picabia, Géricoult, Caravaggio.
Ve svých nejnovějších obrazech menších formátů ztvárňuje proměnlivé působení mezi tělem, objektem, pevností, transparentností, mezi vnitřním a vnějším. Je pro ně také příznačná fragmentarizace do alespoň dvou odlišných celků, každá část je vytvořena na jiné podkladové barvě a věnuje se jinému motivu. Podobně jako v případě Rauschenbergových asambláží tedy všechny předměty disponují samostatnou existencí. Druhou možností je precizní malířské ztvárnění scény, přes kterou klade sochařsky cítěnou obrysovou kresbu ženského těla. Figury maluje David Salle podle svých fotografií, s oblibou spojuje abstraktní a předmětné partie. Malba a kresba se u něho propojují, stejně jako vliv filmu, instalace, performance nebo scénografie.
David Salle odmítá konvenční způsob vyprávění, obrazy nevypráví příběh v lineární formě, na jednom obraze se podobně jako v Odysseovi Jamese Joyce objevuje více scén – osoby, časy a prostory. Místo toho, aby na obrazech znázorňoval události, vytváří určitá „energická pole“, která působí skrze vzhled a sugesci, ne prostřednictvím chronologie. V jednom obraze spojuje rozdílné formální a obsahové motivy. Spojuje humor s erotikou, zatímco na některých plátnech hraničí s pornografií, v případě této série se pohybuje v intencích poetické harmonie. Na jeho obrazech jsou zachyceny momenty z filmů, fotografie, umělecká díla, reprodukce, tanec, události, situace.
Salle nepřináší nové, místo toho kombinuje už dostupné nápady, často však i s využitím prostředků grafických počítačových programů. Díky nezaměnitelné práci s barevnou paletou a vzájemným překrýváním různě barevných motivů může být považován za jednoho z nejrafinovanějších umělců současnosti.
FILIP CENEK, Překrývka, 2012, dvě projekce na fotografie, digitální tisk, 100 × 130 cm, digitální tisk na stěně, 250 × 370 cm, foto: Ondřej Polák. Courtesy hunt kastner.
Barbora Ropková
