Karuselový diaprojektor produkuje posunem rotačního zásobníku rytmus zakládající syntagmatický vztah mezi diapozitivy. Tak se vytváří očekávání sémantické návaznosti. Filip Cenek jako karuselový umělec dosud používal dvě promítačky, jednu s vizuální informací, druhou s titulky, a to asynchronně podle odlišných algoritmů, takže se obraz a text spojovaly ve stále nových syntaktických řadách (Vratké kino, DOX 2011; Poetry in Stadiums, Fotograf Gallery 2012). V galerii hunt kastner, kde vystavuje instalaci Překrývka, se pouští novým směrem. Obrazový materiál již není promítán, nýbrž je předem dán jako problém. V galerii jsou k vidění tři fotografie nesoucí totožnou vizuální informaci. Dva menší formáty na kartonech opřené o zeď a proti nim dva karuselové diaprojektory osvětlující na prázdno kartonové fotografie. Při bližším ohledání se ukáže, že světlo z diaprojektorů prochází skrze nestejně propustné filtry. Na přilehlé stěně pak je ta samá fotografie ve velkém formátu a zahalená do šera místnosti. Zobrazuje v černé a bílé domorodce odpočívajícího ve stínu u cesty (jako by pocházela ze sbírky antropologa minulého století). Krátký text k výstavě se nám snaží vsugerovat, že filtrypřevzaly roli titulků. Nenechme se ale mýlit: Zatímco ve Vratkém kině šlo o zkoumání možnosti „sladění“ asociací obrazu a textu podle nenarativní logiky, zde je otázka syntaxe nahrazena otázkou vztahu mezi fotografickým obrazem a vzpomínkou, která nikdy nechce nabrat požadovaných obrysů. Cenek předvádí karuselové umění bez diapozitivů, což ovšem není bez rizika. Nejde o to, že by se neobešlo bez textu; hůře se ale obejde bez syntaktického vrstvení obrazů. Mechanickou nevyhnutelnost karuselové rotace, která v nás, otrocích zvyku, vyvolává očekávání strukturovaného smyslu, nahrazuje podbízivá tajemnost fotografie a snadná asociace fotografického a paměťového otisku. Tím, že se pokusil bez rotační mechaničnosti obejít a neztratit nic ze sugestivnosti, Cenek nechtěně odhalil sílu i omezenost rétoriky karuselového umění.
FILIP CENEK, Překrývka, 2012, dvě projekce na fotografie, digitální tisk, 100 × 130 cm,
digitální tisk na stěně, 250 × 370 cm, foto: Ondřej Polák. Courtesy hunt kastner.
Jakub Bulvas
