Brian Dillon, 74 stran, černobílé i barevné ilustrace. Cabinet Books. New York, 2011.
Nakladatelství Cabinet nejsou cizí literární experimenty. Tato nezisková organizace z Brooklynu, pojmenovaná po renesančních kabinetech kuriozit, se ve svém čtvrtletním žurnálu, výstavách a pro- gramech profiluje poměrně eklekticky. Tohoto směru se drží i její nejnovější aktivita – řada „24hodinové knihy“ (24-Hour Book Series). Projekt, obracející se k tradici automatického psaní, představuje pro spisovatele sadistickou výzvu. Úvodní text Sedím v místnosti (I’m Sitting in a Room) vytvořil Brian Dillon jednoho prosincového minulého roku v kanceláři sdružení Cabinet. Jak je patrné již ze solipsistického názvu, přestavuje kniha příjemnou meditaci o prostorech, v nichž, jak říká Dillon, „na člověka přijde psaní samo“. Dillon v knize neuroticky pojednává o svém vlastním procesu i obrázcích spisovatelů při práci: od litografie sv. Jeremiáše od Antonella da Messiny (cca 1475) přes Marcela Prousta na smrtelném loži až po ty současnější, ale neméně úžasné, k nimž patří např. fotografie Joana Didiona, Vladimira Nabokova a Rolanda Barthese. Tváří v tvář rozptylující technice a blížící se uzávěrce Dillon píše: „Myslím, že se pokouším načrtnout spíše sérii tělesných postojů než sbírku miniaturních technologií; záměrnou divadelní strukturu spíše než pouhou užitečnou vymoženost nebo pomůcku.“ Toto zahledění do sebe sama se promítá i v doprovodné antologii Přijímací pokoje (Reception Rooms). Obsah tohoto svazku, shrnujícího 47 odpovědí na Dillonovy texty, jenž byl vytvořen v rámci interdisciplinárního doktorského humanitního programu na Princetonské universitě, sahá od krátké úvahy nad konceptuálním zvukovým dílem Alvina Luciera z roku 1969 Sedím v místnosti (I Am Sitting in a Room) až po apropriační poezii využívající knihu jako východisko. Ačkoli publikace Přijímací pokoje působí poněkud nudnějším dojmem než Dillonův originál, zároveň dokládá, že slabost modernistů pro nekonečnou sebereflexi, a to především v kontextu spisovatelských experimentů, je stále živá a silná.
Wendy Vogel
