Za vznikem Ceny Věry Jirousové určené pro kritiky výtvarného umění stojí Dušan Zahoranský (ve té době ještě kurátor MeetFactory) a myšlenka, že by mělo smysl současnou kritiku někam posunout. Nejen Zahoranského totiž nebaví číst recenzi výstavy, která je sáhodlouhým popisem vystaveného s poplácáváním umělce po zádech a drobnou výtkou na závěr: třeba přirovnáním vystavených pláten k dílu malíře, který tvořil v roce 1963 v New Yorku, a o němž čtenář nikdy neslyšel. V průběhu procesu vymýšlení konceptu a názvu ceny bohužel skonala kritička a historička umění Věra Jirousová (1944–2011), jejíž příbuzní nakonec souhlasili, aby cena nesla právě její jméno. Původním záměrem ceny, jejímiž organizátory se stala MeetFactory společně s INI Gallery, bylo podpořit mladé kritiky v psaní kvalitních, byť ostře kritických recenzí: i sám umělec je vděčnější za konstruktivní kritik než za zmíněné přátelské poplácání po zádech. Nakonec však má Ceny Věry Jirousové kategorie dvě. Vedle té pro začínajícího recenzenta do 26 let (do níž adepti sami zasílají práce k hodnocení) je to cena za uměleckou kritiku a přínos oboru, která je určena již etablovaným žijícím kritikům, jejichž práce vykazuje dlouhodobé kvality. V porotě prvního ročníku zasedl iniciátor projektu Dušan Zahoranský společně s Ladislavem Kesnerem, Markem Pokorným, Slávou Sobotovičovou a Vilmou Anýžovou jakožto ředitelkou Českých center, která vítězům nabízí stipendijní pobyt v zahraničí.
V kategorii do 26 let vyhrála Tereza Jindrová, v kategorii za přínos oboru Ivan Mečl
Věra Jirousová na Hradě Bítov, 1996, foto: Josef Chuchma.
Silvie Šeborová
