EXPRESE PŘEDSTAVUJE jeden z nejtrvalejších fenoménů v rámci umění, který se v různých obměnách neustále vrací; zásadní úlohu sehrává v umění 20. století, ale své místo nachází i na poli současné umělecké scény, v době neustálých diskuzí na téma životaschopnosti malby. Expresivní obraz stojí nyní po boku nesčetného množství rozrůzněných uměleckých projevů, v oblasti malby vedle něho figuruje převážně umění racionálně-geometrického a konceptuálního nebo postkonceptuálního rázu. V tomto prostředí obstojí snad jen díky své schopnosti výrazného subjektivního přepisu a tendenci nacházet neustále nové inspirační zdroje.
Slovo „exprese“ pochází z latinského exprimo, exprimere 1 a představuje ekvivalent českého slova výraz. V dějinách výtvarného umění se tento pojem používá v užším vymezení pro charakterizaci celé řady individuálních projevů, jejichž nositelé kladou důraz na zvýšenou míru senzibility, skepse nebo revolty. Tyto osoby jsou také schopny vyjadřovat dobové pocity úzkosti a zmaru. Expresi spojujeme nejčastěji s archetypální „divokostí“, se vzrušeným pohybem, tvarovou deformací, nadsázkou, neuspořádaností nebo destrukcí forem.
Pojem exprese se zároveň stal základem pro označení výtvarné tendence spjaté s německým prostředím a návratem romantického idealismu na počátku 20. století. Expresionistický umělecký proud spojovalo spíše vyjádření dobových pocitů úzkosti a rozpadu světa ustálených hodnot než for-málně definovatelný styl. Díla vyjadřovala vnitřní pocity související se sociální angažovaností, hlubokým psychologickým zájmem, nadšenými vizemi budoucnosti nebo osvobozením lidské sexuality od zažitých konvencí. Důležitý faktor, který ovlivnil vizuální podobu expresionistických děl, představovalo znovuobjevení různých nerealistických nebo naivních uměleckých forem, které byly zavrhovány předchozími generacemi: středověkého umění, masek a kultovních objektů primitivních kmenů nebo lidového a dětského umění.
Na trauma národního socialismu a 2. světové války reagovala v Německu od konce 50. let nová exprese 2 se svou formální a obsahovou blízkostí původnímu expresionismu. Tato malířská tendence oživující projevy expresionismu a gradující v letech 80. souvisí s širším proudem revokace figurálního tématu; tato figurativní exprese je však zpětně obohacena o abstraktně expresivní tendence, které se po 2. světové válce staly nositelem „západní“ modernosti. 3 Návrat k primitivní malířskosti byl obohacen o novou mytologii a práci s uměleckohistorickými citacemi. Stav lidské mysli vyjadřovaný neoexpresionistickým dílem však už nezachycuje hloubku duše osamoceného individua; zapojuje spíše individuální pocit do procesu živé individuální komunikace. 4
Oživený zájem o figurální zobrazení rezonoval také v italském umění transavantgardy a americkém neoexpresionismu 80. let. 5 Italská transavatgarda pracovala v návaznosti na italskou tradici 6 a umělci se zaměřovali na témata psychologická, erotická nebo nacionální a mytologická. Teze a ideje nového hnutí formuloval Achille Bonito Oliva, který kladl důraz také na „novou subjektivitu“ umělce. 7 Americký neoexpresionismus potom představuje pozitivně obrácený eklektismus, který tíhne k fascinaci „povrchem“, na druhé straně se ale také obrací k „evropské hloubce“. 8 Donald Kuspit mluví o „návratu expresionismu“ jako o „rekonstrukci“ minulosti v kontextu současnosti. Musíme si uvědomit, že „evropský expresionismus“ na americké půdě přeměnilo setkání s mentalitou americké populární kultury. 9 Americká „revize“ evropského expresionismu očistila tento směr od duchovní dimenze nebo alespoň učinila tuto dimenzi méně významnou a naopak vnesla do vysokého umění nízké žánry populární kultury. 10 V populární kultuře však podle Kuspita neexistuje spontaneita, a tak zkouší být neoexpresionismus spontánní i přes své spojení s populární kulturou 11 , ta však na druhé straně bravurně ovládá práci s lidskou masou.
I když v českých zemích není tradice expresivního umění ve 20. století tak silná jako v německém, rakouském či severském prostředí, je u nás přesto znatelně přítomna a má zde své osobité rysy. I přesto, že má také své původní kořeny, zvláště v současné době souvisí její projevy často s přejímáním vlivů zvenčí. Vlna nové exprese ze zahraničí k nám v souvislosti s politickým uvolňováním proniká na počátku 80. let. 12 Tato exprese zde má ve svých počátcích očistnou, osvobozující funkci. 13 Nestála jen proti oficiálnímu umění, ale především také pomohla překonat tradici české grotesky, jejíž ironický jazyk působil tehdy už vyprázdněným dojmem. 14
Dochází k oživení specifické duality českého secesního umění, ke slovu se opětovně hlásí melancholický lyrismus s důrazem na vyjádření psychického stavu osamělých postav. Souběžně se vrací temná nálada dekadence, která navazuje na tradici českého symbolismu. Tyto dvě tendence invenčně propojuje a dodává jim zvláštní naléhavost Josef Bolf. Ze zahraničí proniká především vliv basquiatovské streetartové estetiky, kterou do českého prostředí jako první vnáší Vladimír Skrepl. Nová je také pop-artová hravost a provokativnost, se kterou po vzoru amerického neoexpresionismu pracuje Martin Krajc. S čistou radostí a poetikou čistých barev se setkáváme v případě Marka Číhala, tvořícího v návaznosti na současnou německou expresi, zastoupenou především „volnou kreativní hrou“ Jonathana Meeseho.
Neoexpresionismus s sebou ve smyslu postmoderního myšlení přináší poznání, že dosavadní univerzální hlediska, chápající současnost jako příklad velkých kulturních konceptů, jsou už neudržitelná. Neoexpresionistická díla svědčí nejen o „zpovrchnění“ uměleckého výrazu, nýbrž především o změně názoru na základní sociální roli umění. 15 Přejímání formy jiných umělců přestalo být smrtelným hříchem, protože životní hodnotou přestala být originalita osobního postoje. Nový styl nepřinesl jen změnu výtvarných forem, ale i změnu chápání umění jako takového.
Pro současný obraz expresivních tendencí v českém umění má důležitost právě neoexpresionismus různých proveniencí 16 a všeobecná globalizační tendence spojená s neustálým přísunem nových inspiračních zdrojů. Neoexpresionismus se osvobodil od jednoznačností a ohlásil volné přebírání růných vlivů, vzorů, trendů – nejen z oblasti striktně umělecké. Množství impulsů, které jsou navzájem mixovány, mutovány a nově generovány, svědčí o menší zatíženosti minulostí a o silnějším vztahu k přítomnosti a k jejímu kolektivnímu prožívání. 17 Umělecké inspirace jsou kompilovány napříč generacemi. Ve výčtu inspiračních zdrojů figuruje však také komiks, pop-kultura, vlivy subkultur spojených s hudbou a street artem, knihy, hudba, film. Díla si pohrávají s kýčem, reflektují osamělost internetového světa, posedlost mládím a krásou, současněvšak umělci dílům ve smyslu nového modernismu propůjčují estetizující vzhled. 18
Současná subjektivní exprese se prostupuje s „návratem“ barokního fenoménu. 19 Lambert tvrdí, že návrat baroka vyjadřuje princip často skrytý za kulturní logikou postmoderny v různých národních a kulturních inkarnacích. Tato linie v současném umění se neprojevuje pouze barokní náladou, světelností nebo důrazem na gesto a monumentálnost. Představuje for- mu vyjádření performativních a popularizačních hodnot, které jsou považovány za předchůdce a původce moderní populární kultury. 20 V rámci nového subjektivismu 21 podávají umělci přepis dekonstruovaného a opětovně subjektivně konstruovaného obrazu současnosti. Zároveň je zde ponechán prostor pro senzibilitu diváka 22 , který významy rekonstruuje v souvislosti s vlastními zkušenostmi.
1 Exprimo, exprimere – vyjádřit.
2 Současně je protestem proti „vyprázdněné“ estetice abstrakce. Obdobná paralela napomohla oživení zájmu o figurální malbu mezi americkými umělci v 70. letech. In: Nina Ehresmann, Paint Misbehavin. Neoexpresionismus und die Rezeption und Produktion figurativer, expressiver Malerei in New York zwischen 1977 und 1984, Frankfurt am Main: Lang 2005, s. 103.
3 Tak jako neoexpresionismus čerpal z některých figurativních děl abstraktního expresionismu, tak v podstatě čerpal také z technických dovedností čistě abstraktního projevu abstraktního expresionismu. In: Ehresmann, Paint Misbehavin, s. 42.
4 Ludvík Hlaváček, „Postmoderna a neoexpresionismus“, Dějiny českého výtvarného umění VI/2, 1958–2000, Praha: Academia 2007, s. 721.
5 Analogické postoje nalezneme v té době také především ve Švýcarsku, Francii nebo Rakousku.
6 Metafyzická malba a Valori Plastici.
7 Ehresmann, Paint Misbehavin, s. 101.
8 Wolfang Max Faust – Gerd de Vries, Hunger nach Bildern. Deutsche Malerei der Gegenwart, Kölnam Rhein: DuMont 1982, s. 10.
9 Donald B. Kuspit, „The New Subjectivism. Art as Damaged Goods“, in: The New Subjectivism, Art in the 80., New York: UMI Research Press 1993, s. 30.
10 Americký neoexpresionismus vnáší do obrazu, po vzoru feministického dekorativního umění 70. let, neumělecké předměty a materiály i figurativní prvky. in: Ehresmann, Paint Misbehavin, s. 44-45.
11 Kuspit, The New Subjectivism. Art as Damaged Goods, s. 38.
12 Krátké „neoexpresionistické“ období generace skupiny Tvrdohlaví trvá v období 1984–1986. Zatímco pro umělce okruhu pozdější skupiny Tvrdohlaví se jednalo převážně jen o krátkou etapu, naopak především pro Vladimíra Skrepla se zpracování různých neoexpresivních tendencí stalo nalezením vlastní tvůrčí cesty a vyjádřením jeho vlastních obsesí a osobních dispozic. V 80. Letech sem kromě samotného neoexpresionismu pronikají trendy dekorativní povahy, barokních tradic a ro- mantismu.
13 Alena Pomajzlová, „Česká malba generace 80. let, in: Richard Adam – Alena Pomajzlová – Jiří Přibáň (eds.), Česká malba generace 80. let. 1984–1995, Brno: Wannieck Gallery 2010, s. 14.
14 Jiří Přibáň, „Obrazy české postmoderny“, in: Richard Adam – Alena Pomajzlová – Jiří Přibáň, Česká malba generace 80. let. 1984–1995, Brno: Wannieck Gallery 2010, s. 36.
15 Hlaváček, Postmoderna a neoexpresionismus, s. 724.
16 Neoexpresionismus zde otevřel pole pro recepci množství zahraničních trendů různé provenience, mimo jiné i pro recepci neoexpresionistických proudů. in: Edith Jeřábková – Lenka Vítková, Lovci lebek. Bolf, Ratkouský, Skrepl, Typlt, Klatovy: Galerie Klatovy/Klenová 2007.
17 Jeřábková, Lovci lebek. Bolf, Rathouský, Skrepl, Typlt, nestránkováno.
18 Estetizace umění je příznakem návratu k moderně. in: Odo Marquard, „Nach der Postmoderne. Bemerkungen über die Futurisierung des Antimodernismus und die Usance Modernität“, in: Peter Koslowski – Robert Spaemann – Reinhard Löw (eds.), Moderne oder Postmoderne? Zur Signatur den Gegenwärtigen Zeitalters, Weinheim: Acta humaniora 1996, s. 46.
19 Gregg Lambert, The Return of the Baroque in Modern Culture, London, New York: Continuum 2006 (2.vydání).
20 Gregg Lambert, The Return of the Baroque in Modern Culture, London, New York: Continuun 2006 (2.vydání), s. 11.
21 Pojmu se v minulosti věnoval například Donald Kuspit.
22 Barokní senzibilita a populismus, které oživuje postmoderna, oživuje roli diváka.
MARTIN KRAJC, You Can Buy Me, 2012, akryl na plátně, 280 × 340 cm, foto: archiv autora.
MAREK ČÍHAL, Nebe je jen jedno, 2013, olej na plátně, 200 × 400 cm, foto: archiv autora.
JOSEF BOLF, pohled do výstavy Dotek v Chodovské tvrzi, 2012, 495 × 275 cm, foto: archiv autora.
Barbora Ropková je doktorandka dějin umění na FF UK.
