Téma narativity je v současné době v postkonceptuálním umění trendy. Galerie jsou místem, kde se setkávají instalace s příběhem, filmy bez příběhu, sekvencemi v obrazech, povídkami bez děje nebo slovy plnými děje bez narativního rámce. Jedná se o prázdnou inovaci formálních postupů, protože starý koncept a stará abstrakce se vyčerpaly, nebo je to v některých případech odůvodněné?
Václav Magid se ve svých posledních pracích postupně a systematicky snaží sblížit příběh s prostorovou instalací. Literatura v jeho pojetí slouží jako most mezi fikcí-zážitkem a fikcí-filosofií. Příběh je v jeho dílech vstupem do světa abstrakce. Na výstavě Z tajných složek estetické výchovy používá příběhy hned dva: jeden ze sovětského seriálu, který ukazuje ruského špióna předstírajícího příslušnost k nacistům, a druhý popisuje návštěvu Hölderlina a Goetha u Schillera. Ukrývání a předstírání agenta je vyjádřeno sestříhaným filmovým záznamem. Ukrývání a předstírání v příběhu o třech básnících podává návštěvníkovi galerie odměřený hlas napodobující filmovou recitaci špionážní zprávy. Příběhy se setkávají na společné půdě salónu – filmový dům tajného agenta a Schillerův dům líčený vypravěčem nesou podobné znaky konvenující s dvěma rovinami příběhů. Salón jako obývák je rovinou osobní a konkrétní – Hölderlin nevědomky uráží jím tolik obdivovaného Goetha, protože ho na návštěvě nepozná, zatímco záběr na sověstkého agentavysvlékajícího si nacistickou uniformu působí domácky i vystrašeně zároveň. Salón jako místo diskuse a střetu hlubokých myšlenek představuje rovinu filosofickou a morální. Jedno nenarativní video ukazuje smyčku dvou nacistických důstojníků dívajících se na projekci shazování bomb z letadel a druhé video líčí návaznost myšlenek, které vedly ke zrodu moderní, respektive avantgardní koncepce umění. Nebýt média příběhu, nepovedlo by se Magidovi takto hutnou a komplexní strukturu podat divákovi takovým působem, aby si myšlenky o umění spojil s emocemi postav i situací sebe sama. Prostorová instalace dvou videí, objektů a zarámovaných koláží ilustrujících estetické koncepce z příběhu má vnitřní řád. V tomto případě je užití narace v instalaci smysluplné – dovoluje nám ocitnout se uvnitř s hrdiny a zároveň se na ně dívat skrze mřížku filosofické reflexe.
Pohled do instalace výstavy: VÁCLAV MAGID, Z tajných složek estetické výchovy, Meetfactory, foto: archiv autora.
Zdeňka Lešná
